Šela: po Švidrovi a Hudym jsem se stal třetím a doufám, že né posledním ironmanem v našem teamu :-)Jak tomu došlo: ve 4:30 budíček, dávám si první snídani rohlíčky se šunkou, v 5:30 druhou, rýžový nákyp. V 6:30 si ukládám věci do depa a pořadatelé oznamují, že voda má nějakých 22°C a můžeme plavat v neoprenech. Všichni neplavci vč. mě se radují. Před startem se ve vodě objeví jakýsi chlapík v bílém hábitu. Je to kněz a žehná nám, ať to ve zdraví přežijeme. Pak ještě hymna na housličky a je tu start. Na to, že se k první bójce, která je celkem blízko hrne cca 160 lidí mi mela nepřijde nějak moc divoká, pár kopanců ale tradičně schytám. Pak už se každý zařadí kam patří a je to v poho. Plavou se tři okruhy vždy s výběhem z vody. Občas mám docela problémy s orientací, protože slunko svítí a nevidím další bójku, škoda, že na dně nejsou pruhy jak na bazéně ;-) V druhém kole mi začíná neoprén dřít krk, ale není to nic vážného. Z vody lezu 20., což mě překvapuje. V depu opět trávím věčnost a tak na kolo vyjíždím cca 30.
Z kola mám největší obavy a to zejména z bolesti bederní části zad, která mě začíná zlobit vždy tak na 50km. Rozjíždím to proto vlažněji a čekám co se bude dít. Kolo mám plné různých životabudičů a tak jím gely, powerbiky, solné tablety na obč. si vždy vezmu bidon s ionťákem a banán. Zkouším i rohlík se šunkou, žaludek ho ale moc nechce a tak ho zahazuji. A je tu 50km a začínají bolet záda. Trať není naštěstí rovina, kde by se celou dobu leželo na hrazdě a tak jdu při výjezdu každého menšího brdku ze sedla, ve sjezdech dělám kočičí hřbety no a vida pomáhá to. 2x mi ve sjezdech pod dres vletí včela či vosa a samo, že mě nezapomene bodnout. Od 90km začínám více šlapat do pedálů a vzdaluji se svým dosavadním spolubojovníkům. Cca na 120km začíná na některých úsecích velmi silně foukat a tam, kde se dalo jet např. 38km/h to najednou nechce jet ani 30km/h. To by ale ani tak nevadilo, horší je že mi začínají otékat nohy a pálit chodidla (kurňa ten Jarda Hrabuška nekecal, když mi říkal, že si musel při železňáku lít do treter studenou vodu). Posledních 20km už mám tretry povolené a přesto mám pocit, že mi chtějí kotníky „vytéct“ ven.
V druhém depu koukám na hodinky, a abych to dal pod 10, tak mám na maratón nějakých 3:45. „To musím dát s prstem v ....“ říkám si. V triatlonech se obvykle nejvíce těším na běh, tady se ale stává noční můrou. Běží se čtyři okruhy je vedro-dusno, skoro žádný stín. Pozitivum je, že v každém okruhu můžu navštívit čtyři občerstvovačky. Mé překonávání trati maratónu (jako běh to asi nazvat nemůžu ;-) probíhá ze začátku tak, že doběhnu k obč. vezmu houbičku, kolu, ionťák nějakých 30m jdu piju atd. a pak se zase rozběhnu. Potom už chodím 70m za obč. pak už i mezi obč. Blíží se poslední kolo. I přesto, že už jsem během závodu spořádal cca 25ks solných tablet, začínám mít silné křeče ve stehnech a tak si při průběhu depem beru dalších pár kousků. Sladké už mi leze krkem a plechovka s birelem je balzám. Na poslední 10,2 km okruh mám skoro hoďku ...to musím dát. Na kole mě doprovází Oli, zkouší to na mě hezky jako „Ali pojď ještě kousek, tam je stín a občerstvení ...“ mě to ale nějak deptá a tak ji naštvaně říkám „Markét radši jeď, prosím tě, pryč“. Je 7km do cíle a já za obč. jdu a mám pocit jako by mi začínaly švidrat oči :-), motá se mi hlava a říkám si „ku-va já to snad nedám“ . Ještě chvíli jdu a pak si hodně nahlas a hodně sprostě vynadám. Posledních 5km už konečně běžím jako správný Xairák pak brána, koberec, gratulace od Standy Bartůška, slzičky Oli, pivo, langoš, pivo, uzené cigáro atd.atd. ...jójójó je to tam!!!
VÝSLEDKY
