Zase jsem pro výšlap s mamkou upřednostnil toto magické místo před smažákem na Václaváku (Lysá). V mlze to místo dostává ještě další hvězdičku navíc.
Zase jsem pro výšlap s mamkou upřednostnil toto magické místo před smažákem na Václaváku (Lysá). V mlze to místo dostává ještě další hvězdičku navíc.
Plán byl jasný. S taťkou pojedu už ve čtvrtek, mamka s Vikim pojedou v pátek po práci a škole vlakem a busem na Bílou, kde si je vyzvednem. Nakonec je ale vše jinak.
Cestou k Bačkárce zastavujeme na Horní Bečvě na krátkou procházku kolem přehrady a k vyhlídce vybudované nad starým lomem.
Za Bumbálkou při vjezdu do ČR směr Karlovice celní kontrola. Pak 200m před Bačkárkou policejní dodávka napříč cesty a další kontrola, která nás po sdělení, že máme k ubytku už jen kousek, pouští. Majitel Bačkárky se diví, že nás pustili, protože chtěl projet pát hodin před námi a poslali ho 30 km naokolo přes Makov.
Je hezky, proto si po vyblbnutí na kolotoči a trampošce s mou novou kamarádkou Luckou ještě dáváme procházku na nedaleký vrchol Velkého Javorníka.
Dozvídáme se, že je pod velkou pokutou zakázáno chodit po stezkách, které vedou po státní hranici, prý kvůli nějakým uprchlíků ze Sýrie či co. Hlavní motiv našeho pobytu měl být, že v pátek večer taťka převeze auto na Kohútku, na čelovku doběhne zpět a v sobotu si k němu krásnou hřebenovkou dojedeme a odměníme se borůvkovými knedlíky. Tím, že vede hřebenovka po hranici to samozřejmě padá a na Bačkárce zůstáváme jen jednu noc. No moc nás to nebolí, protože má stejně celý víkend pršet.
V pátek dopo přijíždíme do akvoše v Karlovicích. Zjišťujeme, že mají otevřeno až od 13, ale hodná paní recepční nás pouští už v 11. Cestou ještě zastavujeme na Soláni na malý výlet. Moc se nám líbí, nově otevřený srub s jistě ( dnes mlha, že by se dala krájet) nádhermými výhledy na Radhošť. Jo a dobýváme vrchol Soláň, který jsme při našich toulkách zatím vždy minuli.
Šup na kolo a hurá do Výškovic do CDU vyzkoušet si jejich vniřní stěnu. S Hlubinou nesrovnatelné, ale na druhou stranu úplně bez lidí a na to naše lezení naprosto dostačující.
V mém novém působišti na gymlu Prigo jsem byl zvolen do funkce třídního nástěnkáře. Ač o tom může někdo pochybovat i v dnešní době je třídní nástěnka velmi oblíbený komunikační kanál. Navíc sedím s ministrem financí ( pokladníkem ), takže máme pod kotrolou nejen média, ale také veškeré finanční toky ... safra napadá mě podobnost s jedním slovenským, estébackým soudruhem, ale my jsme na to dva, čili střet zájmů vyloučen.
Malá ukázka z prvních "důležitých" kousků na nástěnce. Oba se týkají našeho oblíbeného učitele Patery alias Pátera.
Do celorepublikové akce jsme se pustili s kamarády z MŠ. Pojali jsme to jako procházku od naší školky, kolem fakultky až pod Myslivnu. Lidi jsou čuňata, takže nuda rozhodně nebyla a pytle se rychle plnily.
Na Vištejně jsme už byli hodněkrát, přes noc však zatím nikdy. O zářijovém víkendu jsme Vikštejn rozářili a mohli si odškrtnout další položku ze seznamu nápadů strejdy Peťana. Svítily nejen podzemní prostory jako obvykle, ale díky sto svíčkám i hradby ... no romantika největšího kalibru. To si opět nenechal ujít strejda Vladan a kvůli této lahůdce přijel až z Curychu. No on tedy přijel i kvůli lahůdkám, které v podstatě nepřetržitě na ohni připravoval strejda Peťan. Ale nebylo to jen o jídle. Opět proběhla velkolepá bitva s papírovými koulemi, hrálo se na schovku, byla i stezka odvahy. Příště už ani nebudeme stavět stan, ale budeme spát jako Viki s Péťou přímo ve strážní věži. I přes proměnlivé počasí (sem tam toho zhora padalo celkem dost, dokonce i kroupy) jsme si to náramně užili 💚.