novinky konValinky - údolím Setiny a Seziny

Nedávno jsme tudy jeli, teď nám ale navíc přibyla jedna kolobrnda a na ní maminka.

V + V občasník - Čertův mlýn

Viki: tato beskydská dvanáctistovka patří k mým nejoblíbenějším. Většinou absolutní klid a hlavně koukat z očí do očí čertovi to je něco.

Vali: já dnes pouze krátký výlet vstříc sestupujícím vrcholovému družstvu a hrátky v údolí Bystrého potoka.

novinky konValinky - Weisshuhnův kanál

Dnes máme namířeno do Hradce n. M. prozkoumat úžasnou technickou památku a taky pohledat nějakou tu kešku. Obavy, že ve dny sváteční bude všude lidí jako sr-ček se díkybohu nenaplňují. Lidé zřejmě pod mediálním tlakem politiků zůstávají doma. My co média a psychopaty politiky nesledujeme si tak můžeme překrásnou jarní přírodu v klidu užít. 

Weisshuhnův kanál, také nazývaný Papírenský náhon, je umělý vodní kanál z roku 1891. Postavil ho průmyslový továrník Carl Weisshuhn pro dopravu vody a dřeva do nově budované papírny. Kanál měří 3,5 km a jsou na něm vybudovány dva akvadukty a tři tunely. Je vytesán v tvrdém skalním podloží a stále funkční. Pro výrobu byl využíván až do roku 1966.

Cestou na doporučení zkušeného kačera strejdy Řepy nacházíme dvě nejúžasnější kešky naši krátké kačerské kariéry. První z nich je obrovském pařezu vydlabaná chaloupka a v ní kdo jiný než Křemílek s Vochomůrkou. Říkáme si, že nic lepšího už asi být nemůže, ale jsme na omylu. Druhá keška je kamenná chaloupka s čarodějnicí, kde se i s bráškou v poho vejdu. Je tu spousta zajímavých věcí jako např. různé lektvary, sušené bylinky, ale třeba i káva.

Po pikniku u Moravice se kolem kanálu vracíme zpět a děláme závody lodiček. V těsném souboji nakonec né úplně fér vítězí Vikiho dřevák, před mou Zelenou a taťkovým Drnem ( mamka se neúčastní páč jde napřed, z auta vytahuje silničku a drtí to k domovu). Během závodu lodiček několikrát zaznívá myšlenka, že by to nebylo někdy špatné udělat live tzn. splout to na nafukovacích lehátkách. No uvidíme. 

       

V + V občasník - útěk z Alkatrazu

Viki: můj včerejší návrh uspěl, takže dnes míříme opět k hlučínské štěrkovně a vezeme si naši kocábku Barču. Cíl je jasný ostrov a keška Alkatraz. Před čtyřmi lety jsme už k ostrovu dopluli a kešku co tam byla ulovili, ale ta asi zmizla, protože nám na keškomapě nesvítí vysmátý smajlík. Po zkušenostech z minula, kdy jsme pluli od Jilešek a díky větru se jen velmi obtížně vraceli, volíme místo vyplutí plácek ostravského jachtklubu.

Vali: moc se na svou první plavbu těším. Na Moravici mě zatím hoši nechtěli vzít s obvyklým argumentem, že jsem ještě malá.

Viki: plavba v poho. Barču necháváme v zátoce a jdeme na průzkum.

Vali: keška nalezena. Ti kormoráni to jsou teda megaptáci.

Viki: neuvěřitelné, ale ty lidské lopaty udělali bordel i tady.

Vali: naštěstí máme s sebou pytel, který odvážíme naplněný plastovým odpadem.

Viki: Barča má své využití i na souši. Třeba jako klouzačka.

Vali: nebo jako trampoška.

   

Vikiho občasník - hlučínská štěrkovna

Při prvních letošních bosých vodo hrátkách jsem zkusmo nahodil návrh, o kterém začal taťka viditelně, slyšitelně a hlavně seriózně přemýšlet. No uvidíme jestli nevyměkne.

novinky konValinky - Krčovy hory

Kopečky mezi Palkovicými hůrkami a Ondřejníkem máme rádi, protože jsou odsud parádní výhledy a navíc je tu kvůli absenci tur. značek a hospod minimum lidí. Obědový piknik se až na pečené brambory vydařil.