TB - OCR sezóna

 

11.6. Heroes race - Hradec n. Moravicí

Srdcovka v nádherné přírodě. Start s 25 kg batohem, takže jsem ze začátku v hloubi pole. Už po pár překážkách v úvodním kilometru zůstaváme vepředu sami s Márou a říkáme si "že by to bylo dnes až tak zadarmo?" . Padám z překážky ( dvě zdi proti sobě ) dělám 20 angličáků a Mára mizí. Na třetím km však přichází Márovo neoblíbené a hlavně předlouhé stoupání korytem vyschlého potoka. Mažu si ho na chleba a mizím. Překážky jdou jako po másle. Jakmile odhazuji kládu pod Kalvárií a vidím, že Mára ještě nedorazil, přepínám do kochacího módu, protože to bych musel být na zbývajícícjh překážkách totálně out, abych byl ještě dostižen. Bohužel nedávám vysokou zeď před cílem, ale i přes 20 anglánů je rezerva dostatečná a můžu si užít cílovou rovinku ruku v ruce s Vikim a Valinkou. Z výsledků pak vidím, že na druhém místě nakonec není Mára, ale Ivoš Vrba startující z druhé vlny. Holt kochání příště nebrat, ale tvrdě až do konce. No ale upřímně musím říct, že letošní konkurence nebyla jako loni, kdy ocr fosílie neměla šanci.         

13.8. Maj day - Vendryně

Závod dvojic, náročný kopcovitý terén, pestré překážky, plavčo v popílkovém sračkovém jezeře, řeka Olza, hodně baga a letos dokonce i sníh. S kým jiným než Márou si na startu nazouváme jedny běžky a společně ukrajujeme první metry závodu. Hned na to skok do kontejneru s vodou a potápění pro hokejové puky. Některé překážky mají fakt vymazlené. Na té vědomostní to Máro zachraňuje, já bych šel na anglány. V běhu do kopce se to snažím vylepšit tím, že Máru před sebou lehce tlačím ( kvůli následkům zranění může Mára trénovat běh jen minimálně). V cíli jsme stejně jako loni druzí. Necelé tři minutky za kluky z Edgaru a 7 minut před třetím. Jsme vlakem, vyhlášení za několik hodin, pivo od Koníčka na čepu ... no to bude  dnes ještě zajímavé. A taky, že ano. Když se druhý den probouzím na gauči u Máry v obýváku, bolí nejen svaly rozsekané závodem.       

3.12. Taxis Gladiátor race - Pardubice

Neděle před závodem. Hlava bolí jak střep. Že by kocovina z pátečního ( chata pod Suchým ) a sobotního ( chata pod Chlebom ) večírku?  Nikoliv. Opět ucpané "oblíbené" vedlejší dutiny. V pondělí z práce už nejedu na kole, v úterý dokonce cestuji potupně autem. Nasazuji všechny doufám povolené prostředky: zázvor, tymián, stoptusin, sinupred, nasivin, paralen. V pátek můj kouč Viki vyhodnocuje, že vypadám dobře, tak se jede. Noc před závodem pokrývá pardubické dostihové závodiště sníh. Startuje se po 12ks z boxů pro koně, prostě jako při pardubické. Na Nasivin, který si chci před startem stříknout do rypáku, abych zlepšil průchodnost dutin,  samozřejmě zapomínám. Jdu cca v sedmé vlně. Běží se mi pocitově celkem fajn, ze dvou překážek padám ( uklouznutí ) za což musím udělat trestné kolečko ( běh po čtyřech a žabáky) . Nejtěžší je pro mě překážka kdy musím táhnout oranicí kovovou bránu co se používá za traktor. Při mé tělesné konstituci je to masakr. Největší botu dělám na své parádní disciplíně chůdách. Propadají se do měkké země a navíc jsou namrzlé, takže opakovaně padám a vracím se tvrdohlavě furt na start a zkouším znova. Po pátém pokusu jdu stejně na trestné kolo ( káčáky ) a nechávám tak na této překážce zbytečné 3 minuty. V cíli je z toho až 22.místo (3.v kat). To Mára je dnes jiná liga. Celkově bere brambory ( 2.v kat.).      

Vikiho občasník - Malá Fatra

 V pátek po škole hážu aktovku do kouta nahazuji batoh a stejdovým bavorákem vyrážíme směr Strečno. Původní plán jet vlakem je kvůli výlukám na trati za Čadcou a nemožnosti stihnout přestup v Žilině neuskutečnitelný. Strejda Dušan s Domčou vyjíždějí už dříve tak, aby na chatu došli ještě za světla. Né že by se báli tmy, ale teta Denda si na netu přečetla o medvědech v této oblasti žijících a jít na čelovky jim prostě nepovolila. My už za tmy přecházíme v Nezbudské Lúčce lávku přes Váh a na čelovky se vydáváme na 7km / 700m pochod  na chatu pod Suchým.

V sobotu na nás čeká sice jen 12km / 1000m , ale protože je to místy po skalkách a v šutru, tak mapy ukazují, že se bude jednat o 6 hodin zábavy. No jo to ale zřejmě nepočítají s tím, že šutr bude pokrytý sněhem. Bílá tma, která panuje v podstatě celý den je pro mě celkem fajn, alespoň nevidím co je pode mnou. Horší je to ze silným větrem v oblasti Malého Kriváně a Pekelníka. Stačí chvíli zastavit a jsme na kost. No ještě, že jsou vidět náznaky stop několika lidí co šli v protisměru. Tyčové značení totiž chybí a orientace by tak byla hodně obtížná. Nálada je ale výborná a konečně si vychutnáváme Velký Kriváň, který je obvykle z důvodu nedaleké lanovky obsypán lidmi, úplně bez lidí. No na vychutnávání není kvůli možnému omrznutí moc čas a radši rychle spěcháme na chatu pod Chlebom. Ta prošla před rokem rekonstrukcí a je to luxusní stylovka. Večer fandíme mým oblíbeným Frantíkům ve fotbale a nocujeme na pětihvězdičkovém povale.

 V neděli hned po rozbřesku si dává taťka 2km klusík na vrchol Chlebu. Těsně pod vrcholem se mlha rozestupuje a otevírají se úžasné pohledy do všech stran. Na vrcholu je navíc borec co si dělá kávičku a zve na ni i taťku. Prý zážitek, na který taťka nikdy nezapomene. Po snídani nás čeká 9km sešup do Šutova, s krásnými panoramatickými výhledy. Jo nesmím zapomenout na úžasný 38 metrů vysoký Šutovský vodopád. Z Šutova se vracíme vlakem do výchozího bodu Nezbudské lůčky.

Strejda Peťan 😇 alias Kiwi  🥝 to opět skvěle naplánoval a zorganizoval 🙏.

FOTOGALERIE

 

novinky konValinky - svatba ve školce

 

novinky konValinky - Rabštejn

 

Rábl je naše srdcovka. Letos nám to vyšlo až v hlubokém podzimu. 

Cestou aqua v Bruntále, kde jsme téměř celou dobu ve venkovním bazénu s divokou vodou. Po příjezdu na chatu bereme nádobíčko a rychle (než udeří tma a sněžení) do šutru. Lezení ve studeném vichru, se zmrzlými necitlivými prsty po studené skále není žádný velký požitek, no ale když už jsme si ten vercajk přivezli tak co no. Jakmile za tmy přicházíme do chalupy začíná sněžit.

Ráno je bílo. Jde se na výlet přes Bílé a Černé kameny a Vinnou horu. Odpoledne bordění po chalupě, hry, puzzle atd. a večer stezka odvahy. Máme najít hlavu chlapíka co furt jen žral, všude jezdil autem, nehýbal se a nakonec prasknul. Do hlubokého lesa jdu sama s Elenkou, hlava visí na stromě, spouštíme ji a místo mozku nacházíme dobroty.

V sobotu už jen krátký výlet na zříceninu Rabštejn s vyhlídkou. Cestou domu samozřejmě opět bruntálský aquoš.

FOTOGALERIE

  

novinky konValinky - nej kamarádky

 Co může být lepší než prochajda 🌳🌲 porubským lesem s nejlepšími kamarádkami Kájou a Johankou. 

 

TB - klubový přebor SKOB

 V blogu si uchovávám reporty ze sporotvních akcí, na které si chci až budu mít Alzheimra vzpomenout ( hlavně pak nesmím zapomenout, že mám blog ). Jsou to tedy většinou akce pro mě něčím zajímavé - dlouhé, těžké apod. Tuto strandu chci uchovat jen proto, že je to úlet jak sviňa. Orienťák je super, baví mě, ale dělám ho chvilku a proto bloudím, bloudím a od soupeřů dostávám těžkou sodu . Před klubovým přeborem mám natažené lýtko a tak říkám " dnes to nebudu tak prát a zkusím na to jít více hlavou". Na haldě Hrabůvka jsem na rozdíl od většiny zúčastněných poprvé ( náš klub tu před 14 dny pořádal závody ) . Odbíhám závod, Vali s mamkou a Viki taky a jelikož mají odpo kino tak se nezdržujeme a valíme dom. Dodatečně pak přichází zpráva, že jsem přeborník klubu a půl roku majitelem obrovského putovního poháru. Normálně bych, řekl že to není možné, že jsem si to musel někde nechtěně zkrátit apod. Zkrácení je ale u OB žádoucí a elektronické kontroly ošidit nejde, čili to je asi pravda no. Prostě ÚLET 😝

      

novinky konValinky - večerní OB

 

Orienťák s čelovkama jsem s mamkou zvládla úplně v pohodě stejně jako Viki a taťka. Bylo to hlavně tím, že se konal v nám dobře známém pustkoveckém údolí a taky proto, že kontroly jsou kromě lampiónku označeny reflexním prvkem, takže po jsou zasvícení čelovkou často viditelné už z dálky.