Taťka se svým koučem Vikim vyrážejí vlakem směr Přerov na závod Geroy a tak dnes máme dámskou jízdu. Jedeme do nedalekých Fryčovic do obory Sovinec, kde chovají Jelence Běloocasé. Část trasy nás doprovází krásný motýlek z čehož jsem coby milovník hmyzu všeho druhu nadšená. Co by kamenem dohodil je aquoš Brušperk, kde ukončujeme dnešní krásný výlet.
Je skvělé, že i tatínkové mají svátek protože to v případě těch našich znamená, že se bude konat velkolepá výprava. Letos jsme si od Tomíků půjčili chaloupku resp. tři chaloupky na nádherné polosamotě kousek pod hřebenem Bumbálka - Soláň. Páteční výstup k chatě s plnou polní překrásnými loukami plnými květinek ani moc nebolí, tedy alespoň mě né ;-) Na chatě už klasika, oheň , špekáčky blbnutí. Druhý den výlet k rozhledně Miloňová a Láďovu pramenu. Po návratu už je na place strejda Peťa a servíruje výborné steaky. Z dalších osmi kg masa pak připravuje gulášek. Oslavencům dochází mok a tak jsou vypraveny rychlé spojky do pivovaru Pod pralesem. V neděli už jen sestup do údolí v jehož závěru nás doslova spláchne vyživný liják. Na Bumbálce nabíráme maminy, které jeli z Ovy busem na Bílou a šli túrku hřebenovkou přes Bobek.
Jak jsem již psal na cvičišti při mapových tréninzích v D.Lhotě a na Landeku bylo opravdu těžko a byl jsem zvědav jestli dnes na bojišti bude lehko. A světe div se přísloví nelhalo. Dnes jsem ( i Valinka a taťka ve svých závodech ) všechny kontroly bez větších potíží našel a orienťák mám opět rád ;-)
Neběžela jsem jen 10 jak je v názvu závodu ale hned 10x10 metrů najednou. Závod měl tradičně skvělou diváckou kulisu a po něm bohatý raut samých dobrot.
Hurá chaty už ofiko otvírají. S Juřínky a Škráčky hned rezervujeme a sedáme na vlak do Mostů u Jablunkova. Naše family není v plném počtu, protože maminka vyráží s holkama z gymlu směr Brdo, Bunč no prostě do Chřibů. Jak se blížíme ke Kamenné chatě tak teta Denda na taťku "Alííí a proč jsi neobjednal místo pokojů v chatě ten srub vedle?". Vejdeme do chaty a paní chatařka "nevadí, že vás dáme do srubu?". A tak je přání tety splněno. Že by to bylo tím, že dole v Mostech našla pětilístek. Skoro pořád hrajeme fotbal na parádním hřišti s exkluzivními výhledy. Druhý den jdeme na vláček do Bocanovic.
Vydali jsme se na dva tréninky, kteří nám připravili naši kolegové. Funguje to tak, že si zvolíte trať vytisknete mapu a jde se na věc.
Nejprve zkouším OB v Dolní Lhotě. Trať je k dispozici týden, je bez čipů, každý si má změřit čas a poslat výsledek. Nemůžu ani boha najít třetí kontrolu tak bohužel DNF. Uklidňuje mě taťka když hlásí, že právě tato kontrola ho potrápila nejvíce.
Další OB se koná na Landeku a je normálně jako závod, tedy na čipy. Landek mám rád a trochu to tam znám takže se celkem těším. Nakonec je z toho pěkné fiasko. Hned někde u druhé kontroly ztrácím buzolu a bez správně zorientované mapy jsem v troubě. Ještě se nějakou dobu snažím něco najít, ale nejde to a zaznamenávám další DNF. Nejsem holt asi tréninkový typ a hláška "trénuje jen ten kdo si nevěří" se mi začíná docela líbit :-)
Taťka se i přesto, že buzolu neztrácí trápí snad na každé z osmnácti kontrol. Jednu po dlouhém hledání nenalézá vůbec, ale to později stavitel trati uznává, že ji dal omylem jinde. Jít 5,3km dlouhou trať hodinu čtyřicet hovoří za vše ;-) A nej horší je, že z mapy vyčetl, že tam nebude podrost (není šráfování) a běží v tříčvrťákách. Podrost je brutální a nohy má došlehané tak, že následující noc spí pouhé dvě hodiny, zbytek se drbe a ošívá ;-)
Buzolu nakonec jedna dobrá duše nalézá a donáší mi ji do cíle, ale happy end nám není souzen, páč pro změnu ztrácím celkem drahý čip, který jsem měl půjčený.
Po těchto dvou tréninzích bude doufám na bojišti lehce, protože na cvičišti bylo opravdu, opravdu těžce.
Po dlouhé době jsme si zazávodili v běhu. Dokázala jsem si poradit se silnou konkurencí i s velmi vysokou trávou a v kategorii nejmenších jsem zvítězila. Vikimu v cestě k vítězství vadila pouze ta tráva, protože byl v kategorii sám.
