Stopa kousek za domem je obzvlášť v posledních letech vzácnost. Vždycky vydrží jen třeba dva dny nebo celou sezónu nic. Uvidíme jak to bude letos.
Stopa kousek za domem je obzvlášť v posledních letech vzácnost. Vždycky vydrží jen třeba dva dny nebo celou sezónu nic. Uvidíme jak to bude letos.
Na Mexiko busem, kousek do kopce do lázní a dlouhý sjezd do Dolní Lhoty. Náš Decathlon dvojbob je super. Vypadá to, že jen tak lehce nejde zničit. Další výhoda je, že když na Valinku přijde únava může si na něm celkem pohodlně schrupnout.
V Komorní Lhotce na parkovišti už není místo, no to dneska bude. A taky že jo. Na trase přes Kotař a Ropičku, kde jsme běžně potkali 30 lidí za den jich potkáváme možná 200. Nic proti lidem, co mají dělat doma že, ale např. partička teenagerů v keckách a se řvoucím reprákem to už je fakt moc. Už je to holt rozlezlé nejen po Pustevnách, Lysé apod. ale asi i všude, kde jsou turistické značky. Pokud chce mít člověk v době lockdownu na horách klid tak zřejmě nezbývá než vyrazit po neznačených. Předlouhý sjezd z Ropičky ale jako vždy paráda.
Po delší době si dáváme oblíbenou trasu z Metylovic na Ondřejník. U chaty s okýnkem to i přesto, že není víkend celkem žije tzn. o víkendu tu určo nepolezeme . Né, že bychom se báli rýmečky. Spíše nechceme potkávat ty divné lidi, kteří se teď ve velkém pohybují po horách jen proto, že jim zavřely jejich oblíbené cíle.
Podobně jako na včerejší Prašivé. Skoro žádní lidé, sníh už není tak mokrý čili bez sněhuláka, ale za to s houpačkou a kolotočem a samozřejmě několika km bobo sešupem.
První týden v lednu jsme ještě tak nějak doma, že ano. Maminka potřebuje při práci na home office klid, stejně jako bráška na distanční výuce a tak prostě musíme ven i kdybychom nechtěli. Málo lidí, první letošní sněhulák a několika km sjezd na bobech no "nekup to" .