Vikiho občasník - kulatiny

Letí to. První dekáda je za mnou. Hosté našich oslav už si zvykli, že u nás kromě toho, že se dobře napijí a najedí dostanou i nějakou tu přidanou hodnotu v podobě shlédnutí divadelního kusu, výstavy apod. Dnes je to ale poprvé co si onu přidanou hodnotu sami vytvořili. Na programu je totiž komentovaná rekonstrukce bitvy Na Moravském poli a 2/3 hostů se jí aktivně účastní. Jako oslavenci mi připadá role českého krále Přemysla Otakara II. No a jelikož jsem i autor scénáře tak sice nakonec umírám, ale přesto dostává Rudolf I Habsburský na frak a je poražen. Historické prameny uvádějí jiný výsledek bitvy, ale když mám dneska ty narozeniny ;-)

 

novinky konValinky - můj první závod

Přijeli jsme povzbudit taťku na závod a on ze startovní čáry volá "pět minut po nás startují špunti, nechce Vali taky? ". Taťka mizí nějak se to semele a už jsem na startu kategorie 0-6 let.

Síly si rozkládám dobře, žádná krize nepřichází, jen malé zdržení tím, že si v průběhu překontrolovávám startovní číslo. V cílové rovince, čili v podstatě po celé trase mého závodu,   vládne skvělá divácká kulisa.

No a jak bývá u závodů na Prajzké dobrým zvykem, velký důraz je kladen na doplnění energie po závodě. Stoly se prohýbají pod různými dobrotami, mi nejvíce jedou koláčky.

Získanou energii je samozřejmě nutno někde vybít.

Po závodě jedeme zablbnout na stěnku u hlučínského jezera.

Po příjezdu domů zjišťujeme tragickou skutečnost. Můj milovaný pejsek se s námi nevrátil. Ihned se rozjíždí pátrací akce. Vyhledáváme www závodu a kontaktujeme pořadatele. Prý zatím nic nenašli, ale když tak se ozvou. Mamka přes whatsapp tragédii sděluje tetě Majdě, která to říká strejdovi Rudovi a ten, že si je jist, že jsem pejska měla na Hlučíně jak jsme lezli. Taťka rychle běží k autu a nepovolenou rychlostí to hrne ke štěrkovně, kde na dně vypuštěného koupaliště leží opuštěný a smutný pejsek. No tentokrát musím uznat, že občas ty hodiny tlachání na whatsaapech, messenegerech o ničem a o všem můžou přinést něco pozitivního ;-)

  

novinky konValinky - Godula

Vikiho občasník - Hrabyň, Zátiší

Velikonoční svátky, krásné počasí = hory přecpané lidmi. Proto se vydáváme do kopečků, kde je zaručen klídek. Busem do Hrabyně, odtud kolem památníku přes údolí Ohrozimy a Budišov do Zátiší. Na Hotelíku výborný smažák a tramvají domů. Spokojeni nejen my, ale i příroda, protože tu plechovku na čtyřech kolech, kterou už tak používáme jen zřídka, necháváme odpočívat i o víkendu.  

 

Vikiho občasník - Štramberk

Lezení na Váňově kameni ve Štramberku začalo neradostně, když mi Valinka chytla čepel nože. Následoval samozřejmě velký řev a z rány ji teklo krve jako z … prostě hodně krve. Časem se naštěstí vše uklidnilo a my si mohli vyzkoušet lezení po vápenci. Musím říct, že žádná sranda. Mnoho let opakovaně používané chyty na skále jsou totiž úplně vyhlazené.

Po lezení následuje výlet na Trůbu. Na našich tajných stezkách pohoda na Trůbě ale peklo. Tolik lidí jsem tu ještě neviděl. Příště se raději vydáme k rozhledně Bílá hora.

 

Vikiho občasník - houslové předehrávky

Letošní příprava na předehrávky nebyla nic moc. Ve škole nám opravovali střechu proto pár hodin, hlavně těch na sehraní s klavírem, odpadlo. No a těch pár tříminutovek týdně co tomu dávám doma to taky nespasí, že? ;-) V první skladbě jsem se na chvíli úplně ztratil. Babičky v publiku ale prý nic nepoznaly. No u Evy to je celkem pochopitelné ;-) , ale že nepoznala nic Jáša, kdysi taky houslistka, je s podivem. Možná to od ní byla jen milosrdná lež. Druhá skladba publikovaná níže už byla lepší. Na účinkování v JFO to asi nebude, ale housle mě baví a vo tom je. 

Vikiho občasník - velikonoční tvoření

Počasí venku je nevýletní proto hurá do planetária, kde se na workshopu učíme jak správně vyrobit cukrářskou polevu a samozřejmě že i zkoušíme něco vytvořit.