novinky konValinky - beskydská Skalka

S chlapama (mamka má sraz z gymlu) balíme bágle a sedáme na vlak směr Mosty u Jablunkova. Odtud vzhůru na hřeben, kde máme v chatě Skalka domluven nocleh. Po spartanských podmínkách na Fatře nám ubytování připadá jako pětihvězdičkový hotel. Druhý den pokračujeme po hřebeni ke Kamenné chatě, poté dolů na vlak a domů. Myslím, že jsem s pomocí náhradní maminky Kačenky a sem tam i jiného tatínka vše zvládla na jedničku a budu nominována na další akci s taťky nazvanou "po stopách Yetiho". 

Vikiho občasník - Jára Cimrman

Hry divadla JC mám jak naposlouchané tak nakoukané, film "JC ležící spící" v malíku, byl jsem v Cimrmanově muzeu v Letohradě, samotného velikána dokonce i hraju v našem dramatu "Dobytí Jižního pólu" .

Jediné co mi dosud chybělo bylo vidět při práci kolegy z DJC. To se mi dnes návštěvou představení "Vražda v salóním kupé" podařilo a musím říct, že to byl zatím můj nejhlubší kulturní zážitek.

Pod silnými dojmy z představení na sebe nenechala dlouho čekat série přednášek o JC.

 

Ve škole jsme zrovna měli napsat sloh - popis postavy. Cimrman, o němž  nikdo neví jak vypadal, mi přišel naprosto ideální ;-)  

 

Vikiho občasník - Hrčava

Tři dny v nejvýchodnějším koutu naši země, kde se mluví "po našymu" a pije vařonka. Ať žije Gorolia !!!

 

Vikiho občasník - legiovlak

Ve FM byl k vidění tento vláček. Fakt krásná práce.

Legiovlak se skládá ze 13 zrekonstruovaných vagonů, které představují vojenský ešalon. Těmito vlaky se desetitisíce čs. legionářů přepravily v letech 1918–1920 napříč Ruskem po Transsibiřské magistrále a průjezd si často musely vynutit bojem s bolševiky. Legiovlak se skládá z vozů polní pošty, těplušky, zdravotního, filmového, velitelského, štábního, obrněného, prodejního, krejčovského, kovářského (zrekonstruován na Slovensku), ubytovacího a dvou plošinových vozů. Ve všech vozech bude na návštěvníky čekat věrná rekonstrukce vybavení, legionáři v dobových stejnokrojích, ale také originální exponáty a několik stovek fotografií na panelech mapujících historii čs. legií.

 

 

 Tohle je má kopie té kopie.

V + V občasník Malá Fatra

14.9.

Viki: dlouho očekávaná akce je tu. Oproti původnímu plánu spát na dvou chatách děláme změnu. Budeme spát dvě noci na chatě Pod Suchým. I přesto, že jsme tímto ušetřili místo páč nemusíme brát spacáky je toho i tak požehnaně.

Vali: a nejvíce věcí prý mám já. Jen ze srandy vážíme mamčin chlebníček s vesměs mou výbavou, hmm pěkných 18 kg.

Vk: retro rychlík Odra naštěstí ve stanici Svinov začíná, takže máme dvě kupéčka.

Vl: vláček je super. Běhám uličkou sem a tam, koukám z okna a hlavně mi není blbě a nebliju.

Vk: jak už to tak chodí vlak nabírá zpoždění, čímž se pohodlný přestup v Žilině stává orientačním závodem po schodech a nástupištích.

Vl: jak tak zmateně běháme po peronech (já jsem v nesena v náruči) koukám jakou z toho mají kolemjdoucí čurinu. Přípoj stíháme přesně na minutu odjezdu, stojí ještě ale dalších 10 minut ve stanici, neb čeká na další zpožděný vlak.

Vk: prvním dnešním cílem je Starý hrad, některými omylem nazývaný Staré Strečno. Je to celkem adrenalinová zřícenina z toho důvodu, že nikde ani náznak zábradlí, lávky a pod vámi hluboké údolí Váhu.

Vl: od hradu začíná pekelné stoupání, kdy na 1,8 km nastoupáváme přes 500 výškových metrů. Abych neviděla jak se rodiče dřou raději usínám.

Vk: Chata pod Suchým je turistická klasika. Fasujeme pokojík s šesti dvouposchoďovkami čili pro 12 lidí. Je to taková sdílená akce, žádné každá rodina vlastím autem, vlastní pokoj. Jen se trochu bojím, co budou ostatní říkat, když se bude sestra v 5 ráno hlasitě dožadovat mléka.

15.9.

Vl: ráno zvládám bravurně. Žádný řev jako obvykle. V pět si sedám v posteli a hezky způsobně říkám "doblý den". Záhy dostávám mléko a poté usínám do půl osmé.

Vk: dnešní výšlap je nalehko. Úplně lehko to ale nejde, protože je třeba na dvou kilácích vystoupat 500 výškových na hřeben.

Vl: taky bych s tím, že to je nalehko úplně nesouhlasila. Stejného názoru je jistě i můj šerpa ;-)

Vk: jsme na Suchém. Už od chaty jdeme v mlze, na vrcholu mlha a zima k tomu.

Suchý při naši dopolední návštěvě 

 Suchý při taťkově podvečerní návštěvě

Vl:  předpověď prý hlásí slunečno. Šerpa několikrát hlásí, že už se to trhá ... nemá pravdu.

Vk: pokračujeme hřebenovkou. Jsem překvapen jaké je to akční. Úzké cestičky v šutru, přelézání skalek, prostě super. Úplně něco jiného než dálnice v nejnavštěvovanější části Fatry. Představa tudy jít na težko, no nevím. Postup je velmi pomalý, protože to prý každým okamžikem vyleze a není kam spěchat a taky proto, že sestřička často hlásí "ťapy ťap".

Vl: sedíme na Bielých skalách a z mlhy najednou vystoupí kousek modrého nebe, po chvilce znovu a najednou se to otevře a my s otevřenou pusou zíráme. Opona spadla a kolem nás Fatra v celé své kráse.

Vk: jj  přesně jak říká Vali. Krása. Nejlepší odměna za dnešní dřinu. Dále pokračujeme přes Stratenec do sedla Priehyb, odkud vyráží vrcholová skupina já, mamka a teta Denda na Malý Kriváň.

Vl: já se s taťkou pomalu začínám vracet krásnou stezkou přes sedlo pod Suchým. Posléze nás mamka s Vikim dohánějí a společně se vracíme na základnu.

16.9.

Vk: s těžkými bágly od chaty na nádraží do Nezbudské Lúčky to není žádný med. Místy prudké klesání a přelézání - podlezání padlých stromů je možná namáhavější než stoupání.

Vl: naše dvojka padá k zemi jen jednou. Lekám se, spouštím sirénu a místní medvědi migrují do Beskyd.

Vl: v Žilině nastupujeme do oblíbeného rychlíku Odra, který svou pouť začal už ve Zvolenu a je tedy slušně naplněn. Asi vypadáme dost zbídačeně (nebo smrdíme), protože čtyři lidé sedící v kupéčku kam se chceme dostat nám ochotně uvolňují místa celé 8 místné kupé tak máme jen pro sebe ( je nás 12 ;-)

 

Vk: únava, horko, přeplněno, drncá to, spát se nedá, no nejsem z té jízdy vlakem nějak nadšen. Zato nadšení rodičů je velké. Že to je jak za starých časů, že to pěkně stmeluje kolektiv, že můžou pít (tatínci), že můžou chodit na záchod a že už vlakem budeme jezdit všude. Doufám, že si taky uvědomí, že cesta vyjde dráž, a že to trvá déle a auto zatím prodávat nebudeme ;-)

  

 

FOTOGALERIE

Vikio občasník - kontinentální pohár

Vidět tolik hvězd světové atletiky na domácím stadionu už se nám sotva někdy poštěstí. V rámci kontinentálního poháru mezi sebou bojovali top atleti reprezentující jednotlivé světadíly. Formát soutěžních pravidel a bodování disciplín byl docela nestandartní a mnohé ortodoxní fanoušky atletiky jistě moc nenadchl. Pro zbytek, stejně jako pro nás, to byla skvělá show, která k popularizaci tohoto tvrdého sportu určitě přispěla.

Vikiho občasník - Banjo band Ivana Mládka

Na letošní Art-science konaném na VŠB si pozvali Ivana s Banjo bandem a my byli u toho a ještě k tomu v první řadě. Legendarní Ivo Pešák je už nějakou dobu na pravdě boží proto ho v jeho tanečních kreacích v písničce Jožin z bažin zastupovala L. Šindelářová alias Kalamity Jane. Ivan ale na Iva samozřejmě zavzpomínal. Když prý před časem koncertovali v Polsku, kde mimochodem Jožin dobýval hitparády, koukali Poláci kolik piv do sebe Ivo lije a nedalo jim a zeptali se "Pane Pešák a kolik tak za den vypijete piv?" a Ivo na to " třicet ... když nejdu večer na pivo" :-) Po smršti historek, vtipů a hitů odcházíme domů s hlasivkami unavenými od zpěvu a břichy bolavými od smíchu.     

taneček v zastoupení Kalamity Jane

 

... a originál v podání Ivo Pešáka zde