Vikiho občasník - Morávka Ateliér

Mamka si s tou prací nedá pokoj ani během svátků, takže se bez ní budeme muset párkrát obejít.
Pondělí a navíc deštivé počasí vyhodnocujeme jako nejvhodnější kombinaci pro návštěvu malé útulné hospůdky Ateliér pod Kotařem. Obvykle je tu totiž malá pravděpodobnost volného místa, obzvláště v počtu 6 ks. Sníh stále na horách není. Naštěstí ale máme kolobky, tak do dolů hrneme na nich.

Vikiho občasník - vodopády Satiny

Nezvyklé počasí a málo vody v Satině nám umožňuje se k vodopádu dostat naší oblíbenou letní stezkou bez nutnosti brodění. Následně pokračujeme k Medvědí skále, Zbujovi a Veličkům.

Vikiho občasník - Vánoce

K obvyklým rituálům letos zavádíme novinku a sice dopolední procházku porubským lesem s partičkou známých. V nádherném jarním počasí má podobný nápad celkem dost lidí. I v restauraci Myslivna to žije, obzvlášť taťkové si pochvalují možnost vychutnat si vánoční pivko venku na zahrádce.

Nastává večer plný očekávání a zároveň i nejistoty.

Asi to se zlobením nebylo tak zlé, protože pod stromečkem je vše co jsem Ježíškovi napsal a dokonce i něco navíc. Bude to ale ještě šichta než budou dárky ve finální podobě. Kromě plastické mapy je totiž vše v rozkladu, např. Lego hrad má tisíc kostek.    

Vikiho občasník - den před

Každoroční klasiku, návštěvu radnice a bruslení na Masarykáči nevynecháváme ani letos.

Vikiho občasník - dopis od Ježíška

... vypadá to nadějně, teda alespoň do včerejška vypadalo. Snad neviděl včerejší extempore s uklízením hraček, kdy mi na zadku několikrát přistála vařecha.

 Pro jistotu jsem neponechal nic náhodě posléze sám od sebe udělal pár řádků psaní z úkolu ze školy a následně se chopil vysavače. Doufám, že Ježíšek zrovna koukal. Rodiče teda koukali jako vyjevení.

 

Vikiho občasník - Mikuláš

Jako každý rok je u nás zase plno. Mikuláš s čertem letos přibrali i andílka. Největší strach mají jako každý rok Honzík a Evelínka,  já jsem na stupnici strachu někde uprostřed. Jdu  jako první. Vím, že Mikuláš ví vše tzn.  i nějaké ty moje hříchy, proto na něj hned v úvodu tasím žákajdu s hromadou jedniček. V zápětí  nasazuji song  „pásli ovce Valaši“ a je jasné, že do pekla letos nepůjdu. Dostávám balíček, kde je 3D puzzle Staroměstská radnice. Nakonec  nikdo z nás Vánoce v pekle trávit nebude, dokonce ani hříšník taťka. Toho sice při odchodu zkouší  čert vytáhnout ven, ale v přetahované opět vítězíme. Čert pak ještě drápe na parapet, zřejmě  ve snaze vrátit se oknem. Vrtá  mi hlavou, že jeho drápající ruka vypadá jako  lidská, když  měl u nás ruce černé. Prý pravděpodobně nemohl dosáhnout, tak použil pařát lidské ruky. Hmm asi jo.      

Vikiho občasník - dopis Ježíškovi

... už letí směr Boží Dar.