Vikiho občasník - Zlatá tretra

Dnes se na vítkovickém stadiónu schází o něco více diváků, než bylo na tretru čokoládovou. Není divu, když jsou k vidění o dost kvalitnější výkony. Kupříkladu já s časem 22,8  dostávám od Usaina v souboji na dálku téměř  3 sekundy ;-)

Vikiho občasník - běh na Lysou

Je mi jasné, že ani letos to nebude žádná dovolenka, zvláště když je nás pořadatelů rok od roku méně. Původně jsem měl s mamkou zajišťovat první občerstvovačku u Zbuja, ale maminka je bohužel nemocná, proto s námi do Beskyd neodcestovala.

Nakonec jsem nasazen na vrchol Lysé. Trať je nutno nejprve řádně vyznačit, v mlze jaká zde panuje by se mohl někdo ztratit jako nic.

 

 

Pak je třeba zajistit, aby vyčerpaní běžci po doběhu doplnili palivo. S holkama připravujeme švédské ovocné stoly a tekutiny.

 

Občas je taky třeba pomoci moderujícímu říďovi v cílové rovince s indentifikací právě dobíhajících závodníků.

 

Pětiminutovka na lavičce v Kameňáku a jde se opět do práce.

 

Na to, že uvidím zblízka vysílač jsem se moc těšil. Bohužel dnes kvůli husté mlze nic, ani když jsem stál pár metrů od něj.

Na závěr se chytám pípy na párty pořadatelů, sponzorů a spřátelených gangů. Pivo z nedalekého beskydského pivovárku je prý výborné i přesto, že je kosa, chčije  a pije se z kelímku. Z pohledu výčepního mi na něm vadí, že dost pění. A protože jsme EKO zavádíme, že má každý svůj kelímek s nadepsaným jménem.

 

Druhý den je samozřejmě nutné vše uklidit. Poslední jedenáctý ročník je za námi :-(

 

Vikiho občasník - čokoládová tretra

Příležitost zazávodit si v nádherně zrekonstruovaném atletickém chrámu ve Vítkovicích jsem si nemohl nechat ujít.

Pro můj ročník 2009-2008 je vypsán pouze sprint na 100m, ač bych jako vytrvalec preferoval spíše něco pomalejšího, delšího a kopcovitého ;-)

Na startu je i kámo z Byčí party a zároveň člen domácího oddílu Áda Frfoš. Bohužel ho nasazují do jiného rozběhu a tak budeme soupeřit pouze na dálku.

Diváci nás můžou vidět na velkoplošné obrazovce, startuje se pistolí ...skvělý zážitek. Po startu se trochu rozkoukávám a uzavírám startovní pole. Po 50m se začínám dostávat do obrátek, zatímco specialistům na 60m již dochází dech. Metu 100m protínám v čase 21,88 na celkovém 31. místě ze 72.

 

VÝSLEDKY

Vikiho občasník - vystoupení

Naše skupina z hudební školičky Yamaha secvičila patnáctiminutovou show, kterou dnes na porubské Myslivně předvedeme. Vzpomínky na vystoupení na Hlučíně, kdy jsem hudební nástroj hodil do publika a s řevem jeviště opustil, jsou dávno pryč. Dnes žádná tréma, dalo by se říct, že se těším.

ještě rychle prostudovat notový part, neb doma na to nebyl čas

 

 

 show je v plném proudu, vyprodané hlediště ve varu

 

po vystoupení je přichytáno spousta zábavy

 

Vikiho občasník - šestka

Obvyklá narozeninová nemoc se sice opět dostavila, ale rodinná oslava bývá naštěstí poklidná, takže se mohla uskutečnit. Divoké jízdy s kámoši a Byčí partou jsou naplánovány až na červen kdy už budu zase ve formě.

Vikiho občasník - Hranice

Dnes kvůli tatíčkově Perun "kocovině" jen něco lehčího. Výlet k hranické propasti je ideální volba. K tomu samozřejmě patří relax s pojídáním lázeňských oplatků na kolonádě, natankování petek minerálkou a hodinka řádění na hranické plovárně.

 

Perun maraton

 Loňská Perun kocovina doprovázená blitím, zimnicí, horečkami a průjmem by mě asi měla od letošního startu odradit. Fakt by mě zajímalo zda to bylo z vyčerpání, či jen třeba nějaký vir ze špatně umyté pivní sklenice, proto musím i letos ;-)

 

Startovka je nadupaná trailovými esy, média vyjmenovávají  seznamy favoritů, můj letošní tip na bednu je Lichý, Brýdl, Zemaník.

Taktika je jednoduchá a neměnná. První  2km (neboli prvních 500m výškových, neboli první kopec) na pohodu a rozkoukání, pak to tam pustit a doufat, že mě to sekne co nejpozději, nebo nejlépe vůbec.

 Javorový poprvé

 

To, že první část taktiky vychází, není nic nového, takže na Javorovém jsem odhadem kolem patnáctky, dvacítky, dolů něco předbíhám. Dole v Gutech na nás čeká „překvapení na jedničce“, které mi ráno táta Perun avizoval.  Naštěstí to není  brod, ale blátivá stojka jako prase s lanovým „zábradlím“, něco jako Hrádek na Kunratické.

Lanolez na jedničce

 

Stoupák na Javorový je v poho, v seběhu předbíhám ve stejném místě jako loni P. Míla, který utrousí něco jako „loňský scénář“.  „Doufám, že né“ říkám si (loni mě Pepr při seběhu z Ostrého sejmul). Lahůdku v podobě seběhu po šutrech koryta potoka miluji, teda alespoň v této fázi výletu.

Černá na Príslop přichází naštěstí v době, kdy to ještě tak nebolí, být to na konci,  je zde „úmrtnost“ veliká. Ty vole, že by to oranžové triko 50m přede mnou byl Aleš Palko? Neměl být někde jinde? Nebo jinak. Neměl jsem být jinde já? Nepustil jsem to tam moc?

černá na Príslop

 

Na Šindelnou po překonání potoka a krátké chodecké vložce je konečně delší  běhavý úsek. Za ní začíná něco přes kilák totálního marasu  (bahno, koleje od traktoru, voda,  stromy),  vizitka těch, kteří při schvalování trasy dělají největší vrásky pořadatelům běžeckých závodů.

dárek od LČR

 

Před Kalužným se z mlhy vynořuje oranžové triko A.Palka. Postupně ho dobíhám a v Tyře před stoupáním na Ostrý jsme spolu.

Na Ostrý první půlka super, v druhé mě docvakává  a předbíhá oranžové triko. Oční kontakt, ale zůstává i po dobu dlouhého, tělo i mysl devastujícího,  monotónního seběhu. Křečci, kteří se loni do mých stehen dali u Kozince asi letos obtěžují někoho jiného, proto můžu do posledního stoupání naklusat spolu s A.Palkem.

Začínají nekonečné nicméně docela příjemné serpentýny. A ku-va o dvě níž vidím Stana … ultrarafani se začínají dostávat do otáček. Serpentýny rázem už tak příjemné nejsou, na sebevědomí nepřidává ani představa závěrečné lahůdky.

Přichází vrstevnice, krátký klid před bouří. Náskok na Stana a další je opticky velký. A je tu závěrečná „černá svině“ oficiálně nazvaná Grand finále. Moták hlavy, před očima mžitky, za zády tři nabušení  řízci z mé kategorie. Nééé brambory nechci. Pár set metrů před cílem kolem mě prochází nejprve Stano, posléze Zbyňa Cypra, má reakce nula. V předklonu tu už asi hezky dlouho stojí totálně vypnutý Libor Trtek. Běhám dlouho, ale takovou totálku jsem ještě neviděl. Lezecký úsek končí, pak už jen krátký traverz pod malou sjezdovku a pomalou chůzi do cíle.

Jsou z toho dvě poslední místa, poslední v TOP 10 a poslední  na bedně v kategorii „ hoši za zenitem“ . Před startem bych toto umístění  s nadšením bral, ještě  1 km před cílem nebral,  no a vzhledem k vývoji v cílové „rovince“ jsem s ním maximálně spokojen. První minuty po doběhu jsem na kaši. Je to ale jen taková light verze v porovnání s Liborem T. překonávajícího posledních 300m s oporou dvou nosičů.

Libor T. ve finiši

 

Vítěze - mistra ČR jsem tipnul dobře. T. Lichý předvedl fantastický výkon, a přestože byla trať těžší než loni, posunul o několik minut TR. Že to nebylo zadarmo je zřejmé jak z jeho článku,  tak z fotek v cíli.

mistr ČR v cíli

 

Vítěz  starších hochů Stano opět ukázal  příkladný morál. Od seběhu v kamenitém rygolu v první třetině trati běžel s tržnou ránou přes celou holeň. Vypadá to dost hnusně, sneslo by to jehlu a nit. Tímto ale Horská služba nedisponuje, tak alespoň mašličky.

ve společnosti local heroes

 

V ženách předvedla skvělý výkon světová  legenda horského běhu Anička Pichrtová, dnes již Straková.  Ač je věkem veteránka, nevím momentálně o žádné mladé holčině, která by ji byla schopná alespoň trochu konkurovat. Být Perun před pár lety tipnul bych Anku do TOP 5 celkově.

Maky a kol. nám opět připravili několik hodin skvělé zábavy. Z mého pohledu není co vytknout, musím jen chválit. Nový lanový úsek skvělý, no a s odstupem času nemám nic ani proti závěrečné „černé svini“ ;-)

Po závodě si na Javorovém a posléze v naši Irské dávám zhruba stejný počet piv jako po loňském ročníku, abych přesně nasimuloval  Perun kocovinu ;-) V dalších dnech jen stehna na kaši, žádné horečky, blití, průjem z čehož plyne, že se buď na Javorovém naučili mýt pivní sklenice, nebo že se na stará kolena stávám horským běžcem. 

 

 

VÝSLEDKY