Vali: před závodem máme dost času a tak si procházíme trať a zkoušíme překážky. Na startu je nás požehnaně, startujeme v 15s intervalech. Johi jde hned za mnou. Na trati všechny překážky zvládám v poho stejně jako Johi a dobíháme na 6 resp. 7 místě. Škoda, že jsem musela čekat na monkey baru, než se uvolní dráha, na druhé místo mi totiž chybělo 13 sekund.
Viki: oproti zvyklostem se startuje ve vlnách a zrovna ta moje juniorská startuje spolu s dědky jinými slovy startuji s spolu s taťkou. Stoupáme si celkem netakticky víc dozadu, takže na první překážce po startu, kde se to štosuje hned nabíráme ztrátu. Pak už to jde bez čekaček a každý se postupně řadí tam kam fyzicky patří. Závod mě baví, překážky jsou pestré bohužel se nevyhnu pár trestům. Zejména ten za ručkování na protáčející se tyčce hodně mrzí, protože kousek před cílem, kdy už jsem zbitý jak pes dělat 20 anglánů není velká zábava. Na poslední překážce je třeba se rozběhnou po vysoké, hladké rampě, zachytit konec lana a pomocí něj se dostat na její vrchol. První část jde, ta druhá po těch anglánech ne. Visím, drže se lana těsně pod hranou a dál to nejde ani boha. Lidi řvou, hecují. Už to vypadá, že letím zpět dolů, ale představa dalších 20 angličáků mi dodá sílu a za velké ovace přítomných jsem tam, yessss !!!
Ašel: ve středu před akcí přerušuji ATB (zuby) , před strartem v hlavě jak v úle, prostřik dutin ať se dobře dýchá a jde se na to. První překážka ucpávka, po pár dalších mám pocit, že jsou všichni senioři za mnou. Odbíhám od překážky ke se ve vzduchu přelízají klády jedna horem, další spodem a rozhodčí řve, že se mám vrátit páč jsem to nedal. Vím stopro, že ano, protože před startem jsem si zrovna tuto překážku studoval. Dohadovat se nemá cenu, dávám kolečko trestných raků. Poté už jsou nějací senioři přede mnou a jelikož to nejsou žádná ořezávátka mám do konce závodu a zábavu postaráno.
Závod se koná v areálu Flory a byl by tedy hřích nenavštívit sbírkové skleníky s tropickými rostlinami. Ponaučení z této navštěvy je, nikdy si z oddělení kaktusů neodnášej žádný suvenýr. Vypadalo to jako kvítek odkvetlého kaktusu co ležel na zemi, ale byla to pěkná svině. Měl na sobě takové nenápadné jehličky, které se nám zapíchaly do rukou. Nešlo to skoro vidět, ani vytáhnout a bolelo to jak čert.
