Kamarádka Johi nějak zlenivěla, takže jedu sama jako nejmladší člen výpravy. Jinak obyklí spolupachatelé Škračkos a Juřínkos pochopitelně bez už plnoletých holek Kačky a Laury.
Z Bělé p. P. nejdeme přímo na Šerák, ale přes Rudohorku a vodopády jež jsou kousek nad ní. Je to překrásné místo, kde se díky bohu nedá dojet autem a nevede tudy ani turistická značka, čili žádná Bílá Opava. Otužilci strejda Péťa a samozřejmě naše mamka si příležitost vyčachat se nemůžou nechat ujít. Jsou to šílenci, vždyť v té ledové vodě nejde ani udržet ruka. Cestou nás čeká ještě jedna událost. Na překrásném vrcholu Šumný dáváme do hrobečku našeho zesnulého Bedříška a bulíme u toho jak želvy. Na chatě spíme v půdních prostorách ...fajné.
Druhý den jdeme klasiku hřebenovkou po červené, Mamka se zacházkou na romantický skalní útvar Vozka. Cestou jak už to v Jeseníkách bývá chvíli sluníčko, chvíli studený vítr že mrznem, chvíli deštík, chvíli výhledy, chvíli hustá mlha. Na oběd zastavujeme na ČH sedle. Závěr po lávkách rašeliniště u Jezerníku v lehké mlze to je to pravé Yesenické. Už za šera přicházíme ke Švýcárně a naposledy vidíme Praděd, který se záhy halí do černého mraku. Renátka a její tým se o nás starají báječeně.
Ráno je venku hnusně, že by psa nevyhnal, ale my musíme. Dolů přes Ovčárnu horní stezkou Bílé Opavy do cukrárny v Karlové Studánce.
Cestou domů zase zajížďka přes Přáslavice, odkud si vezeme další přírustek, Bedříška. To, aby Ludvíčkovi nebylo smutno 🐢🐢.
