Dostali jsme příležitost strávit pár dní na skautské chatě Bařinka ve velkých Karlovicích. Se strejdou Márou, Karlem a Arturem dáváme sraz na sjezdovce u hotelu Horal. Je to sice velmi mírný kopeček, přesto ještě nemám odvahu jít na vlek a jezdím na dětském pásu. Po lyžovačce si jdeme dát kus žvance a taťkové pár "ionťáků" do pivovaru Pod pralesem, loučíme se s civilizací a s plnou polní míříme k chatě. První problém nastává hned ze startu, kdy musíme překonat potok po ocelových profilech, které tu zbyli z mostu. Jak to vidím propadám spolu s Arturem panice. Dobře to dopadá a jsem na druhou stranu bez nehody přenesena, i když jak je vidět z videa níže bylo to o fous. Prudkou stojkou po zledovatělém povrchu k chatě je to docela záhul. Chata je pěkně vytopená a zabydlená, neb už tu pár dní pobývá několik členů turisťáku Sedmička. S vodou z kohoutku a elektřinou se budeme muset na dva dny rozloučit, což nám vůbec neva.
Druhý den se nám nechce sestupovat do údolí a tak blbneme na chatě, hrajeme hry, připravujeme dřevo pro topení, a děláme jen krátký výlet na vrchol sjezdovky Razula, který je od chaty jen cca 500 m.
Třetí den, po úklidu chaty sestupujeme zpět do údolí a jde se lyžovat. Kluci, zdatní lyžaři jdou na prudkou sjezdovku Razulu, já opět na brdek pod Horal, ale už né na pás, ale na vlek. Je to pecka, i když ještě jezdím na jedné pomě s taťkou. Nakonec se setkáváme s maminkou a Vikim a společně se vracíme domů.
Mamka s Vikim jeli vlakem a busem na Bílou, odkud vystoupali na Bobek a hřebenovkou došli přes Bumbálku na hotel Súkenická, kde přenocovali. Druhý den dobyli Vysokou a kolem Láďova pramene sestoupili za námi do Karlovic.
