Překážkový závod dvojic je letos přesunut z Vendryně do Třince. Parťáka na trati mi dělá Máro. Ten má po pádu z výšky trvale poškozené hlezno a běhá jen 300 km za rok, i když by vlastně neměl běhat vůbec. Na tu bídu, ale běží nadstandartně a musím mít plynový pedál stále min. na 70% sešlápnutý. Překážky jsou úžasné, řeku Olzu poznáváme dokonale stejně jako nepříliš voňavé vody místního kaliště. Trestných 20 angličáků děláme jen jednou, a to když máme na sebe vzestupně naskládat 7 pneumatik, na kterých jsou nápisy kámen, fénix atd. (po závodě zjišťujeme že to byly slova z názvů dílů Harryho P. , takže nic no ). Vzhledem k běžeckému výkonu jsme v cíli celkem překvapení, že končíme na druhém místě jen 2 minuty za dvojicí reprošů v OCR resp. SKY run ( dělali 3 tresty), a že třetí dvojici nadělujeme 11 minut. Závodění, ale nekončí. Na přilehlém koupališti se snažíme dosánut nej času na tobogánu. "Lehkovážný" kouč Viki ani já nemáme proti Márovi žádnou šanci. Majday je zároveň i sportovní a hudební festival. Jednotlivé sporty, zde mají své stánky, je možno si je vyzkoušet a samozřejmě tak i činíme. Skvěle strávený den. Snad zase za rok.
