V březnu jsem na narozky dostala své první kolo se šlapátky. Navíc tam ale byly postranní kolečka, která při jízdě po zámkovce dělala hluk, nic většího s nimi nešlo přejet, občas jsem na nich zůstala viset a šlapala naprázdno, prostě jenom problémy. Proto když mi taťka před barákem imbusem zvedá sedlo zkouším navrhnout "šundal bys mi ploším ty kolečka". Taťkovi se do toho s vidinou, že bude se mnou ohnutý běhat a přidržovat mě moc nechce, ale mám ho samozřejmě "omotaného", takže kolečka sundává. Taťka mi jen přidrží kolo sedám a odjíždím bez jakéhokoliv přidržování a pomoci. Hodinami strávenými v sedle odrážedla jsem se holt naučila držet rovnováhu.