Poslední závod Predátor race začátkem listopadu moc dobře nedopadl. Pád na kladině na žebra, vyražený dech, DNF, bezesné noci a bolavé dny … prostě žebra. V prosinci začínám klusat a těšit se na Heroes. Týden před horečky přes 39°C, ale touha zase závodit, no v tomto případě spíše blbost vítězí a jsem v Hradci nad M. na startu.
Po pravé zimě je dnes naopak první jarní den. Teplota 12 °C a na loukách po sněhu ani památky.
Statujeme s 25kg vojenským vakem. Hned po startu jako by tělo nechápalo co po něm chci. Přední skupina mizí a pod ostnáčem se přede mnou s batohem plazí i několik holek i přesto, že mají vak stejné váhy.
Na loukách se díky běhu pomalu posunuji kupředu a těším jak zaútočím v kopcích. Ty po chvíli přicházejí a jak je na Heroes tradicí né po cestě, ale pěkně šutrovými koryty s klacky, větvemi atd. V lesích něco sněhu a ledu ještě zůstalo, čili krosový orgasmus. Útok se nekoná, protože motor odvyklý makat nechce jít do vyšších otáček a nutí mě sem tam i přejít do chůze.
Překážek spousta, ale mezi nimi i dost běhu a to mám rád. Trestné angličáky 2 x na trefovacích překážkách - pneu na kolík, vzduchovka.
V cíli bezkonkurečně první slovenský reproš Michal Rajniak. Zmínit musím výkon Beskydského Dědka. 73 let, 140 místo absolutně z cca 350 … mazec!!!
11km kros s téměř 400 výškovými metry a spoustou né za každou cenu do extrému vyhnaných překážek je přesně mé gusto čili pořadatelé opět bravóóó!!!
VÝSLEDKY