Dovolenou na
Dolní Moravě mám rozdělenou na dvě části. Nejprve pánská jízda s taťkou,
od půlky se stanu součástí dámského
kolektivu mamka a 2 x Katka.
Cestou se
stavujeme na Bouzově. Po prohlídce a partičce šachů se jedeme ubytovat do
penzionu Terezka v Dolní Moravě. Nachází
se kousek od bobové dráhy. Zřejmě díky nové atrakci
„Stezka v oblacích“ je všude lidí jako sraček, většinou typu "konzumáček - obchodní centrum" nikoliv typu "turista", který by člověk na horách očekával.
Penzion
je útulný, náš pokojík bezbariérový s obrovskou koupelnou, z terásky
restaurace je to přes travnatý plácek pár kroku do protékající říčky Morava. Po
vystání fronty si dáváme jednu jízdu na bobovce. Musím říct, že už jich mám pár
sjetých a tahle byla zatím nej.
Největší
atrakci, Stezku v oblacích, chceme
samozřejmě taky vidět. Plán je jasný. Hned první ranní lanovkou (máme ji
zdarma) v 9 vyjet nahoru a užít si prohlídku, než to tu zase všechno
najede. Dle plánu činíme, kolobku a kolo zamykáme u horní stanice a užíváme si
tu nádheru. Opravdu mimořádná stavba. Nahoru se jde 700m různě klikatým
chodníkem, zkoušíme i zkratku lanovým rukávem. Na samém vrcholku je možno
trochu zvýšit adrenalin chozením po
lanové síti. Překrásné výhledy netřeba zmiňovat. Dolů fičíme tobogánem. Monster
dílo opouštíme právě včas, protože lanovka už chrlí dav a ten se žene sem. Pár
desítek metrů od míst, kde nevede lanovka, není žádná chata ani žádná atrakce,
začíná to, kvůli čemu jsme přijeli. Krásná příroda, výhledy, ticho a jen sem tam člověk typu (cyklo)turista. Na kole a
kolobce jedeme vrstevnicí v podstatě až pod Králický Sněžník, odkud začíná
cesta klesat a klesá podél Moravy až k penzionu.
Celá trasa má kolem 17km. Vřele doporučuji
jako skvělý relax. Jelikož máme ještě celé odpoledne a volňáska na jeden
vstup mezi lepší společnost využíváme ho. Wellness centrum hotelu Vista je opravdu našlapané.
Aby né, když je to čtryřhvězda. Bílé župany jako přítomné neforemné dámy a
pánové sice nefasujeme, ale jinak můžeme využít vše.
Plány dalšího dne mění počasí. Nad celým Králičákem sedí mlha, proto
odjíždíme pár km vstříc kopečkům orlických hor. V protisměru už najíždí
kolona aut užívat atrakce. Dnes to budou asi vyhozené prachy, protože stezka
v oblacích je dnes opravdu v oblacích resp. v husté mlze.
Z vesničky Lichkov nedaleko Králíků vyrážíme s kolobkou na zádech
k dělostřelecké tvrzi Bouda. Je to obrovský podzemní komplex
s kilometry chodeb spojujících pěchotní sruby vybudovaný před 2 sv. válkou
na obranu naší vlasti. Máme štěstí , že naši skupinu provádí správce objektu.
Je to naprosto strhující vyprávění
úžasného člověka a vůbec nevadí, že podzemí v 6°C trávíme přes dvě
hodiny oproti 80 minutám, které měla prohlídka trvat. Venku je sice deštivo,
chladno a mlhavo, ale po pobytu v ledničce nám připadá, že je teplo. Sjezd
dolů neprobíhá úplně podle plánu. Někde volíme blbou cestu, takže při následném
prodírání se lesním terénem poznáváme i další části opevnění.
Ráno slunce zase
svítí, takže nic nebrání dobytí Králického sněžníku. Pod kopec je úsek možná
5km mírně stoupající cesty podél Moravy, který drtíme na kolobce. Pak šup
kolobku na záda a začíná výstup. Po kopečcích v Rakousku mi ani nepřipadá,
že stoupáme. Z vrcholu jsou pěkné
výhledy, oku moc nelahodí několik pytlů překypujících odpadky. Kurňa,
když si tu petku na kopec vynesu, tak si ji snesu, ne? Sestupujeme cca 2,5km ke
Snežné chatě, odkud klesnem prudkým sešupem mimo značku na šotolinovou cestu a
pak už jen předlouhý sjezd k penzionu. V podvečer probíhá výměna
rodičů. Taťka odjíždí, mamka s Tetou Kačou a malou Kačou přijíždí. Její
brácha Péťa bohužel kvůli angíny nepřijel. Snad to s těmi ženskými nějak vydržím.
Program
dalšího dne začíná jako první den. Hned v 9 sedáme na první lanovku a
jedeme si prohlídnout Stezku v oblacích. To mi samo vůbec nevadí, protože
toto mimořádné dílko se neochodí. Stejně jako první den stezku v počátku
náporu davu opouštíme a jdeme na výlet.
Cílem jsou 1300-metrové kopečky Podbělka a Sušina. Opět krásné výhledy, klid a
taky spousta pěchotních bunkrů.
Výhodu, že jsme přímo v místě a můžeme být na
místních atrakcích bez davů využíváme i další den. V 9hod jsme
v Mamutíkově vodním parku téměř sami. Po obědové pizze v našem
penzionu se vydáváme na hraniční horu Klepáč, odkud se díky rozhledny můžeme
opět pokochat krásnými výhledy.
Dolní Morava je krásné místo. V centru sice vládne tvrdý byznys, ale tak to bohužel v dnešní době je. Naštěstí, ale stačí udělat pár kroků a je člověk mimo civilizaci. Musíme doufat, že už příroda nebude muset dál ustupovat a nebude z toho další Pec p. S. , kde jezdí magoři, kteří dokáží stát 5 hodin na lanovku na Sněžku.
