13°C v téměř letním období není nic moc, počasí hlásí proměnlivé, mám
rýmu jako trám. Jsme ale přece zkušení vodáci, takže se navlečeme a s
ledovou vodou vypouštěnou z Kružberku do styku nepřijdeme
;-) Doma se kvůli vyndávání klíštěte trochu zdržujeme, proto do
Podhradí dorážíme, pozdě a pořadatelé nám hlásí "pospěšte si, pojedete na
poslední vlnce, pak už to začne padat". Jaké je to jet
na Moravici, která nemá dost vody víme z minula, kdy jsme jeli naopak
moc brzy, proto pádlujeme jako diví.
Vše jde skvěle, až po papírenský jez. Tady, ač ho vždy jezdíme dle
průvodce vlevo, jede loď před námi vpravo, tak jedeme za ní. Nutno
podotknout, že skoro všichni co tu zrovna jsou, lodě přenášejí. Háže
nás to na stěnu a rázem jsme napříč proudu, což znamená, že je zle. Cvak a už
se koupeme. Loď pádla i mě se daří rodičům zachytit, gumáky mám tzv. na
výrost čili větší a jedna nenávratně mizí. Po chvíli spekulací co dál
roztřesení zimou nasedáme do lodi a plujeme do míst, kde se dá přistát.
Náhradní věci z nepromokavého vaku jsou vesměs mokré, navíc
prší, pokračovat dále po vodě by znamenalo zmrznout, proto se
rozhodujeme sbalit loď a zahřát se chůzí po svých. Nějak se nedokážeme
zorientovat kudy a jak dlouho je to ještě do cílových Žimrovic. Jdeme po jediné
cestě co tu vede. Přesto, že pořád prší je nám teplo a třepavka
postupně ustupuje. Po půlhodině zastavujeme náhodného cyklistu, dle jehož
mapy zjišťujeme, že do Žimrovic se ještě pěkně projdeme.
Najednou se za námi objevuje auto, zastavuje a řidič sám od sebe nabízí
svezení. S mamkou, lodí a další výbavou nastupujeme a jedeme do Žimrovic.
Taťka běží zpět do Podhradí pro auto. Chlapík co nás veze ještě píše sms
(z mamčiného mobilu je akvárko) taťkovi, ve které hospodě nás najde. Hodní lidé
ještě nevymřeli.
V neděli není po rýmě, která mě trápila před plavbou ani památky ;-) S
mamčiným mobilem a taky s foťákem se navždy loučíme. Pro příště víme,
že papírenský jez vždycky vlevo.
