pondělí 7. července 2014

Vikiho občasník - dovolená v Českém ráji


1 den
Před polednem vyjíždíme. Auto  je narvané po střechu. Máme s sebou vše – komplet kemp výbavu, kola i loď.
 
Přestávku děláme v Litomyšli v místním stylovém krytém bazénu.
 

V podvečer jsme v kempu Sedmihorky. Už při komunikaci s děvčaty na recepci máme pocit, že jsme zvolili dobře. Přesto platíme jen na jednu noc s tím, že dále uvidíme.
Do ruky dostáváme letáček s týdenním programem. Ty jó dle toho rozpisu by člověk v podstatě mohl strávit týden v kempu a nenudil by se.
 


 

Stan v neustálých přeháňkách stavíme velmi rychle.
 

V 19 hod se z ampliónu ozývá „děti chcete si zacvičit, přijďte hned do klubovny“. Jdu do toho. V klubovně se schází možná 40 dětí od 2 do 10 let. Teta Bubina pouští songy a předcvičuje. Poté se natahují žíněnky a děláme kotouly atd. jsem nadšen.
Po cvičení přichází strejda Rákosníček. Je to tremp s vytříbeným smyslem pro humor a hlavně skvěle rozumějící si s námi dětmi. Zjišťuji, že ho žerou i rodiče, protože mnozí z nich místo aby šli na pivo, tak pod záminkou dozoru svých ratolestí paří s námi. Probíhá to asi takto: blok písníček – pásmo vtipů (říkáme je my děti) – blok písniček – pásmo hádanek ( opět děti) – blok písniček – přírodovědná univerzita ( děti donesou přírodninu co našli na cestách a ostatní hádají co to je) – blok písniček – a nakonec pohádka ( obrázky na plátno jsou promítány stařičkým diaprojektorem, v křesle pod lampou úchvatně předčítá babička a krátké pauzičky vyplňuje Rákosníček sóličky na kytaru).
 

2 den
Rána jsou při našem kempování téměř identická. Před 6 obouvá tenisky taťka a mizí. V 7 ho střídá mamka. Po  tom co se naši vyblbli dávám pod dozorem instruktorky krátký horolezecký výcvik.

 

Hurá na první výlet. Auto necháváme v obci Hrubá skála, mimo placené parkoviště. Tím zároveň zahajujeme dovolenkovou hru „ parkujeme zdarma“. Kromě toho že ušetříme „spoustu“ peněz, je na tom zábavné to, že musíme vymýšlet, kde by mohlo jít auto nechat, jak se pak nejlépe pěšourem dostat k cíli a hlavně jdeme mimo dav. Skalami a Myší dírou se dostáváme k zámku Hrubá skála. Pak absolvujeme putování po skalnatých vyhlídkách Prachovna a Mariánská.




Autem přejíždíme pod Trosky. Necháváme ho v lese u cesty. Zkratkou přes les se napojujeme na tur. modrou a snažíme se hrad dobýt ze severu. Bohužel se to nedaří, protože je dnes pondělí 30.6., což znamená zavírací den ( pondělky mají otevřeno až v 7 a 8 měsíci).
 
V kempu jsme o něco dříve, než jsme měli, ale nuda rozhodně není. Své dravce  totiž přijíždí předvést pan sokolník ze zámku Sychrov. Řeknu vám je to zajímavý pocit, když vám kolem hlavy proletí Orel tak, že vás pohladí křídly.
Večer mám cvičení s Bubinou a potlach s Rákosníčkem. Na potlachu začínáme nacvičovat Výra, Puštíka a Sýčka na středeční noční expedici. Hlásím se na vtip i na hádanku, ale bohužel nejsem vybrán. Na pódiu s mikrofonem se ale přesto objevuji a to v rámci přírodovědné univerzity. Přinesl jsem pírko Sojky obecné a i přesto, že to uhádli, získávám certifikát, protože jsem menší než Rákosníčkova ruka vztyčená vsedě.
 

3 den
Dnes jedeme na kole směr Valdštejn. Jak už to bývá hrady jsou na kopci, proto bereme lano, s jehož pomocí se mi horské prémie lépe zdolávají. Cestou je i krátký sjezdík, lano se nám nechce sundávat a po nedorozumění se svým vodičem padám na hubu. Na hradě se mi kromě krásných výhledů nejvíce líbí výstava modelů hradů a zámků Českého ráje. Po občerstvení v hradní hospůdce a ustání dešťové přeháňky pokračujeme přes dvě vyhlídky do Hrubé skály, kde máme auto.
 
Odpo opět přesun pod Trosky a tentokráte úspěšné dobytí hradu. Výhledy jsou parádní.  




Večer se po cvičení spolu s Rákosníčkem přesunujeme k táboráku. Kromě kytary, harmoniky a houslí zní k písním i náš dětský doprovod na různé nástroje, kterých donesl Rákosníček celý batoh. Dozvídám se něco o základech trempinku jako např. že trempové se na rozdíl od skautů nejraději zdržují poblíž hospod, nebo že když udělá tremp hromádku zahrabe ji, kdežto skaut si pro tento účel rovnou vykope latrýnu ;-)

4 den
Dnes jedeme směr Malá skála. Nedaleko od ní necháváme auto v lese a po překonání hangu jsme na žluté turistiské procházející skalním bludištěm Chléviště – Kalich. Nebýt značky tak se v té změti skal a šutrů určo ztratíme. Nejsou tu skoro žádní lidé. Ze skalnatých vyhlídek je to pokoukání.



Sjíždíme zpět do Malé skály, kde z časových důvodů poprvé ( a naposledy) platíme parkovné. Dobýváme hrad Vranov – Panteon. Z hradu sice moc nezbylo, ale průvodce v plastové fólii, kterého fasujeme u vstupu představy, jak to tu vypadalo výstižně dokresluje. Putování po hradbách chvílemi spíše připomíná zdolávání viaferrat někde v Dolomitech. Nejvíce mě zajímá příběh malé holčičky, která zde před padesáti lety spadla při hraní ze skály.




Po vranovském hřebenu přecházíme k dalšímu krásnému hradu Frýdštejn. Cesta, díky neustálým „a ploč ?“ v kauze malé holčičky a následně díky mému vyprávění pohádek, probíhá bez jediné otázky „a kdy už tam budem?“. Taťka běží z Frýdštejnu zpět pro auto a vyzvedává si nás v podhradí.



Na večerním potlachu si sedám takticky do druhé řady, ale zase ani vtip ani hádanka. Asi je to tím, že když se hlásím nedokážu sedět, ale vyskakuji. Na pódiu jsem opět díky univerzity, kde předstupuji s Troudnatcem pásovaným neboli chorošem. Hlasy sov už mám sice natrénovány, kvůli únavě se ale noční expedice neúčastním.
5 den
 
Vysílač na Ještědu znám z obrázků už dávno, dnes se ho pomocí lanovky a kola pokusím dobýt. S maminkou a vyjíždím lanovkou na kopec Skalka. Tady se k nám připojuje taťka a na kolech to drtíme pár km k vrcholu. Přímo na vrchol vede kabinková lanovka, navíc (což nechápu) je zde možno vyjet autem, takže je tu lidí jako sraček. Dolů jedeme asfaltkou se zastavením u skokanských můstků, kde právě hoši a dokonce i děvčata trénují.






Cestou zpět zastavujeme na pár bobových jízd v Javorníku.


 
Po podvečerním odpočinku na  kempové pláži je tu opět cvičení a Rákosníček. A zase pódium jen díky univerzitě a Jitrocelu kopinatého. Už fakt nevím co dělat, abych mohl říct svůj bombastický vtip.
 
6 den
 

Úsek řeky Jizery  Malá skála – Dolánky je prý vodácky to nej. Náš koráb spouštíme do náhonu elektrárny ve vesnici Lišný. V Malé skále dáváme oraz na travnaté pláži Žluté plovárny. Nedlouho po překonání jezu jsme ve vesničce Křížky, kde kotvíme v mini přístavu a dáváme oběd. Po obědě všichni leháme do lodi, já s mamkou na hodinu usínám, taťka sem tam musí zapádlovat, abychom se posunuli kupředu. Shodujeme se, že tento nejkrásnější usek Jizery je oproti „naši“ Moravici jen hodně slabý odvar, prostě celkem nuda, ale na druhou stranu na zdřímnutí po dobrém obědě ideální. Další zastávka je u výletní restaurace Zrcadlová koza. Zde na písčité plážičce válíme šunky, popíjíme a nahlas přemýšlíme jak často asi pojede vlak zpět do Lišného. Slyší to jeden mladík a říká, vlak jede za 25 minut a pak až za dvě hodiny. Ha, večerní kempový program je ohrožen. Rychle vracíme sklo, naskakujeme na loď a nějakých 500 m po úplném oleji ďábelsky pádlujeme do Dolánek. V rekordním čase vyfukujeme a balíme loď, hup s ní na záda a 500 m úprk na nádraží. Fajn jsou tu nějací lidi, pojede to. Hurá vlak je tady. Proč nenastupujeme? Prý přijel z opačné strany. Ten náš jede až za hoďku. Vracíme se zpět k jezu,  sušíme loď a dáváme pořádnou koupačku.
 
 
 
Večer s Bubinou a Rakosníčkem opět skvělý. O tom, že můj vtip opět nespatřil světlo světa nemá ani cenu psát. Pérko z Datla černého jim davá pořádně zabrat, další certifikát mám v kapse.

7 den
Ve vesničce Střehom necháváme auto sedáme na kola a po pár km nádherným údolím lemovaným skalami jsme u hradu Kost.

Vstupné 200 KČ se zdá být docela dost, prý je to dnes mimořádná akce. Ke vstupenkám fasujeme program co, v kolik, a v které části hradu se bude dít. Jinak je dnes možno chodit do všech částí hradu jak se komu zachce. Kousek za hradní branou navštěvujeme černou kuchyni, kde nás vítají děvčata v dobových šatech. Taťka hned fasuje koště, aby pozametal. Za odměnu jsme pozváni k tabuli prostřené dobovými specialitami. Špagety s boloňskou na stole nejsou, takže ochutnávají jen rodiče; tvarohová pomazánka s česnekem nebo placky s povidly jsou prý vynikající. 
 
 
 Jdeme dále a koho nevidíme. Pan sokolník ze Sychrova co byl u nás v kempu zde předvádí své dravce. Na prvním nádvoří právě začíná bitva mezi Husity a Křižáky i s praktickou ukázkou palných zbraní. Pár pořádných šlupek z pušek a děla a plechoví Křižáci jdou k zemi. Na hlavním nádvoří probíhají další souboje. Předváděčka v mučírně spojená odborným výkladem je jen pro otrlé. Být takové tresty dnes, určitě by si  Janoušci apod. své činy hodně rozmýšleli. Ve velké výšce mezi hradbami je natažené lano, po kterém se několik šílenců prochází. Na spodním nádvoří má zatím premiéru nový kousek pana sokolníka Sup. Pan říká, že když ho vypustí bude mít asi problém se vrátit zpět, protože v přírodě prý ke stoupání využívá teplých proudů, něco jak paraglidisti. Sup je vypuštěn a sokolník se loučí, že ho jde hledat do podhradí. Zatím zjišťujeme, že odpočívajícímu Orlu skalnímu vypadlo pérko. Ha, skvělá přírodnina na večerní univerzitu. Jdu s taťkou ještě jednou na Husity a mamka trpělivě čeká na sokolníka. Jóóó, péro je naše.



Tolik štěstí najednou jako na dnešním potlachu s Rákosníčkem mě snad ani nemohlo potkat. Dle rad rodičů si takticky nesedám do první řady, ale někde doprostřed, při hlášení nevyskakuji, ale způsobně sedím a navíc mám na sobě triko výrazné modré barvy ( od ostře zelené reflexní vesty jsme nakonec upustili ;-) A už si to šinu k pódiu. Nasazuji těžký kalibr – vtip, který bych vlastně mohl použít i kdyby mě vyvolali na hádanku. „Víte jak poznáte, že byl slon v lednici? Nechal stopy v másle“. Sklízím potlesk a certifikát. Další těžký kalibr nasazuji v přírodovědné univerzitě. Za pérko Orla skalního mám další certifikát. A to nej nakonec. Jelikož nedorazil promítač ptá se Rákosníček, kdo by se toho  ujal. Jdu s mamkou a taťkou na to. Pouštění obrázků k  pohádce je dnes v naši režii.    
8 den
 

Hned ráno je na programu  běh kempem vlastním tempem. Na skoro km trati jsou tři kontroly – orienťácké lampióny s kleštičkami. Přesto, že celou trasu běžím nad ANP, čili na tzv. krev,  v kategorii 0-5 let nepatřičně nazvané Batolata nevítězím.




Být na dovolené v Českém ráji a nenavštívit Prachovské skály prostě nejde. Díky hesla „mimo dav a bez parkovného“ poznáváme další romantické místo, zříceninu hradu Pařez, v jehož blízkosti necháváme auto.  Po obědě vstupujeme do skal. Na to, že je prázdninová neděle tu není zas až tolik lidí. Je to krása, ale né zas taková, že bychom to v tom vedru museli jít hned ještě jednou. V jednom úseku říkám našim „ tady už jsme šli “ . „Ale prosímtě nevymýšlej si“ je jejich odpověď. Po chvíli taťka „ ty jo mámo on má pravdu“. Třetí kolečko se už naštěstí nekoná, každopádně doteď rodiče netuší jak se to mohlo stát.                    



9 den
Cestou domů zastavujeme v Litomyšli, abychom vyzkoušeli letní část plaveckého areálu. Paráda. Hlavně skákací prkno a velká břišní klouzačka.