Do Norska rozhodli vydat jednak proto, že nemáme rádi letní vedra a hlavně proto, abychom se přesvědčili, že Zdeněk Šmída ve své knize „Za písní severu“ nekecá, když píše :
„Norsko je droga. Účinkuje dřív, než ji shltnem, stačí otevřít prospekt. Kdo tam doputuje doopravdy, ocitne se v zemi modré, zelené a bílé, v níž spolu s Nory žijí skřítci a trollové v horách, víly v jezerech, na pobřežích a lukách ovce, sobi a krávy. Nad smaragdy ledovců krouží rackové, kteří sem přilétají z širokosti moře. Sněžné štíty velehor čnící přímo z oceánu, louky v údolích, jezera v horách i kamenné pouště, tráva na střechách srubů, trpasličí bříza, borůvky a houby. Mezi tím vším plynou řeky. Jedny jsou průzračné a tiché, valí se pastvinami a odráží se v nich nebe. Druhé jsou mocné a divoké, nad jejich koryty se chvěje pára, temný řev a černá hrozba s bílou pěnou…..“
Oproti minulým létům jsme pro tentokrát rozhodli svěřit své maličkosti do péče pohodové brněnské cestovky Kudrna . Úmorná cesta busem byla zpestřena cyklistickou projížďkou v Dánsku a zkouknutím zámku Kronborg (Unesco). Jako odkojenci Lysacupu nás Dánská krajina moc nenadchla, prostě chybí kopce ( nej. „hora“ 173m). Švédsko jsme prospali a další zastávka byla Lillehammeru. Na to, že se tu konala olympiáda, tak městečko působilo dost ospale, návštěva obrovského skanzenu, ale stála zato. A pak to všechno začalo ... cyklistika v norských NP. Nádherná příroda, spousta zeleně, divoké řeky, vodopády, skály, sníh, fjordy, sobi, pižmoni, ovce, krávy, jahody, domky s travnatými střechami, jezera, ledovce, dřevěné kostelíky. Jezdilo se převážně po šotolinových cestách a hluboké zážitky nepokazilo ani to, že jsme párkrát na kost promokli, či nějaké to překonávání sněhových polí. V útulných dřevěných chatkách, kde jsme byli ubytováni jsme to pak rozhajcovali, vše uschlo a ráno se šlo znova do akce. Dny s kolem byly proloženy pěší túrou či plavbou po fjordu. Dostatek energie pro tyto činnosti nám zajišťoval mistr kuchař Luki, který ve své polní kuchyni kouzlil a my se pravidelně účastnili i druhého kola papání tzv. nášupu. Při zpáteční cestě bylo v plánu navštívit hlavní města Oslo a Kodaň a já se hlavně děsil neoblíbené činnosti - návštěvy muzeí. V Oslu jsme nakonec prubli jen jedno, suprovní byl Vigeland, park s 212 sochama zachycujícími fáze lidského života, koukli jsme i na výstavu krásných fotek z přírody „Spirit of the wild“. Na Kodaň jsme měli 8hod a i přesto, že jsme neměli dost peněz na vstup do zábavního parku Tivoli, tak jsme se nenudili. Kukli jsme na Malou mořskou vílu, pevnost Kastelet, zámek Christianborg, pouliční umělce, okusili Tuborg, zdřímli v královské zahradě atd. Co nás v Norsku zaujalo, nevěděli jsme, potěšilo apod. - Norů je jen 4,3mil, cca 13ks Norů na km2 ( Česko 130ks na km2)
- pižmoň není hlodavec, ale velká, rohatá a chlupatá kráva :-)
- velké množství travnatých střech domků
- pobřeží Norska lemuje na 50tis. ostrovů a ostrůvků
- noc – tma byla jen cca 2hod ... v zimě, když se to otočí to musí být pěkná depka
- Norské pohádky (alespoň ty co nám byly předčítány v buse) končí dost často tragicky
- v obchodech se vykupují jak prázdné PETky, tak plechovky od piva
- po cestách se neprohání žádní „vytunění“ debilové
- skoro nikde jsme nepotkali pro Česko typické upocené bachraté lidi, jejichž smyslem života je se pořádně nažrat :-)
Co říci závěrem? Zdeněk nekecal! Kdo jste v Norsku ještě nebyli tak se sbalte a jeďte tam!
FOTOGALERIE
