Vikiho občasník - Olympijský park

V době konání olympiády v Riu vznikl v Ostravě park, kde je možné vyzkoušet celou řadu nejen olympijských sportů.

Park se nachází na třech místech, Masarykovo nám., Černá louka a loděnice u Ostravice. Abychom si vše užili a stihli volíme k přesunu kolobky. Ty se také hodí hned v prvním sportu, který zkoušíme a tím je orientační běh v našem případě koloběh. 14 kontrol v okolí centra máme odcvakaných za chvilku.
Dále zkoušíme téměř všechny přítomné sporty. Z těch méně tradičních šerm, lukostřelbu, ragby. Karta s razítky je zaplněna, za což získávám medaili s diplomem.

Opravdu parádní počin radnice. Snad splní účel a pár děcek zahodí ty "vymoženosti" dnešní doby konzumní a přidá se k nám sportovcům.

Vikiho občasník - příměstský tábor

Vím, že naši by mě nejradši dali na tábor nepříměstský tzn. že bych se jim na noc nevracel, s čímž však zásadně nesouhlasím. Příměstský tábor a ještě s kámoši to beru. Děvčata z "Agličtiny s úsměvem" pro nás připravují bohatý program a týden ubíhá jako voda.

Úryvek z táborového deníčku:
Jsme v polovině našeho táborového setkávání. Dnešní den bude ve znamení objevování, poznávání a soutěžení. Nikdo nic netuší, ale všichni se těší. Na co? Však uvidíte, to je přece překvapení! J

Ráno nás opět čeká ranní kruh s písničkou Hello, zopakování pravidel chování na táboře a „předpověď“ počasí s Monkeyem.

Skládáme obrázky i slova, a už to vidíme – dneska přijde vodník… anebo my přijdeme za ním? J

Děti se seznamují se slovní zásobou: mill, tree, bark, trunk, branches, root, flowers, herbs, waterman, gold bag,…

Malé děti s Péťou skládají kytičky, procvičují si na nich barvy. Velké děti skládají indicie – co nás dnes čeká? Umíme to říct také anglicky? Obě skupinky poté tvoří velký strom, který si anglicky pojmenují, řeknou si, jaké mají jednotlivé části význam. Tolik učení! Chtělo by to odměnu! Veliký mlýn plný otázek, to je ono! A už se roztáčí kouzelné kolo, mele pšeničné zrno a úkoly vypadávají. Vodník by byl rád, kdyby viděl, jak hezky to dětem jde, ale kde ho máme? Pořád se ještě neobjevil… Ještě před svačinkou si zpracujeme pracovní list, který nám pomůže uchovat si nová slovíčka v paměti.

Doplníme pití a vyrážíme ven. Už víme, že mlynářům hodně pomáhají koně, takže i děti se snaží alespoň ty papírové osedlat, a vyjíždějí zdolávat překážky. V sedle se drží statečně. Nesmí chybět rybolov, vodníkovi se děti pletou do řemesla a tahají jednu rybku za druhou.

Umýt ruce, napít se a rychle na oběd. Přírodní řízek a brambory, brokolicová polévka a nektarinky, to by mohlo stačit na posilněnou na naši výpravu za vodníkem. 

Na odpolední výlet se připravujeme zodpovědně – batůžky, pláštěnky, kontrola kšiltovek a lahví s pitím, svačinky s sebou, lékárnička, deky. Jdeme cestou necestou do Třebovického parku. Proč? Některé děti tuší, některé si užívají příjemné letní procházky.

Po posilnění se svačinkou se rozdělíme na malé a velké – malí si procvičují anglická slovíčka na pexesu, postřeh při hodu pytlíkem a koulí na žebřík, pokoušejí své štěstí v rybolovu a skáčou v mlynářských pytlích.

Velcí jdou jako první statečně zdolávat stezku k vodníkovi značenou zelenými fáborky. Zastavují se na stanovištích, na kterých musí splnit 10 anglických úkolů napsaných na zlaté šupince. 

Hurááá, poslední, 10. úkol – „Where is the gold bag?“ Děti pátrají, pátrají, až místo „gold bag“ vypátrají „waterman“ – vodníka, nebo spíš vodnici J. Kde je taška? Vodnice na ní sedí a nedá a nedá…J Nakonec se slituje a rozdá dětem sladkou odměnu. Ta je ale hodná! Řekneme „thank you“ a jdeme si odpočinout ke hrám a na deku.

A na řadě jsou malé děti… Vodnici samozřejmě také objeví - jsou to děti šikovné! J V 15:15 odcházíme zpátky směr Kaštánek, cesta je dlouhá. Další den je za námi a my se těšíme, co nám přinese zítřek. J

 

 

Triplerun

Triple, protože snahou účastníka je zdolat 3x pokaždé jinou cestou Velký Javorník. Run proto, že se jedná o běžecký závod, i když v některých prudkých pasážích je ekonomičtější opřít ruce do kolen a rychle jít. Myslel jsem, že znám Javorník hodně dobře, ale pořadatelé připravili trať (Fénixy naměřily 28km/1400 m převýšení), která mě vyvedla z omylu. Jedním slovem nádhera: prudké stojky nahoru, technické seběhy, ale i běhavé vrstevnicové šotolínky, lesní singly, louky, kameny, bláto, tráva, jehličí a asfalt téměř nula. Když navíc člověk během putování třikrát potká fandící zbytek rodiny radost z pohybu se ještě prohlubuje.

 

VÝSLEDKY

  

Vikiho občasník - po stopách 2 sv. války

Události 2 sv. války jsou stále v ohnisku mého zájmu. Kromě dokumentu "Velká vlastenecká válka" jsem teď na youtube objevil a s nadšením sleduji další povedený dokument "Největší tankové bitvy".
Návštěvu Františka a Jaroše jsem proto přivítal s nadšením. Nejedná se totiž o žádné příbuzné, nýbrž pěchotní sruby na Hlučínsku. Moc fajn prohlídka se zapálenými průvodci.

Vikiho občasník - Zbuj, peřeje, Zemanburgry

Cestou ke Zbujovi hledáme skvěle provedenou geosérii Zelená Karkulka. Po občerstvení a partičce karet sestupujeme k peřejím, kde se účastníme hodování na bio Zemanburgrech. Osobně si dávám jen meloun, ale u rodičů už jsem dlouho neviděl takové nadšení z kusu žvance.

Vikiho občasník - skřipovská olympiáda

Pár metrů čtverečních u naší chaloupky je pro pořádání sportovní akce nevhodný, takže se první ročník této sportovní akce koná u sousedů Kučů. Přijely holky až z Prahýýýý tzn. účast je téměř mezinárodní. Soutěží se ve shybech, šipkách, běhu, oštěpu, skoku do dálky, stoji na jedné noze se zavřenýma očima, zpěvu a tanci. Po sečtení bodů dochází k nevídanému. Já, Majda a Kačka jich máme úplně stejně a společně vítězíme.

Vikiho občasník - Hohewand, Rakousko

Po rozloučení s Byčí partou v Moravském Krasu míříme na jih. Pár desítek km za Vídní vyrůstá ze země několik set metrů vysoká a přes 10 km dlouhá hrouda šutru zvaná Hohewand. Je protkána lezeckými cestami, jištěnými cestami zvanými ferraty a právě tyto budou našim cílem. Je to pro mě premiéra. Rodiče chtějí vyzkoušet jak moc se bojím výšek a co vše jsem schopen přelézt.

Ubytko nám poskytuje kemp – tábořiště přímo pod stěnou. Za noc se tu platí 12 euro (po třech nocích 10) za stan a je jedno jak je veliký nebo kolik vás je, čili je to levnější než nejlevnější kemp v Česku. Sprcha je v teepee s výhledem na masív, a na rozdíl od Baldovce, kde večer většinou došla, je tady teplá furt. Záchody s koupelničkou jsou stále perfektně čisté. Placení pobytu je netradiční. Při odjezdu vytáhnete z šuplete účtenku, vyplníte, do obálky vložíte příslušnou sumu a hodíte do schránky. V Česku by majitel kempu tímto způsobem pravděpodobně zkrachoval. Je to prostě o lidech a tady skládá hlavu z 95% obec lezecká. My sice patříme mezi zbylých 5%, ale s lezci se tu cítíme moc dobře a jejich „zákony“ ctíme.       

 

 

Postupně zkoušíme nějaké jednodušší ferrátky. Přecvakávání karabin je v poho, strach z výšek nemám, problém je akorát, když je nějaký úsek bez stupů a je nutné ho překonat pouze silově pomocí ocelového lana. Nejvíce se mi asi líbí komín s dlouhým žebříkem a s keškou v samém vrcholku.

 

 

 

 

 

 

 

Nedaleko tábora se tyčí Sněžka neboli Schneeberg. Tento kopeček má 2073 m n.m. čili dobrá příležitost si posunout výškový osobák. Do 1200 m n.m. se s mamkou přibližuji lanovkou, taťka kluše pod lanem. Hned zpočátku se stoupá pěkně zostra nejdříve lesíkem pak dlouho v šutru po skále. Vrchol dobyt a jako bonus, kromě nádherných výhledů i pár keší. Sestup šutrem je horší, ani né tak pro mě jako pro mamčino oteklé koleno.

 

 

 

Poslední den si dáváme ferratu v oblasti Flatz. Je příšerné vedro takže máme v plánu zrelaxovat v prý krásných lázních s ledovou vodou postavených Marií Terezií. Nějak se to ale začíná kabonit, proto měníme plán a jedem do kempu, že sbalíme a na posledních pár dní zajedeme k vranovské přehradě. Cestou do kempu začíná lehký deštík. Postupně nabírá na síle a jakmile vjíždíme na parkoviště je z toho brutální slejvák, který jsem ještě nezažil. Taťka je tak vykulený, že autem najíždí na velký šutr, na kterém zůstáváme viset. Díky lijáku se z auta ani nedá vylézt a tak jen sledujeme, jak lítají kempinkové židličky a jak se větrem a pod váhou vody bortí stan. Jak peklo rychle přišlo, rychle i odchází. Auto z šutru sundáváme heverem, ze stanu je bazén, všude plno baga. I přesto, že slunce po hodině vše vysušuje je počtem hlasů 2 : 1 rozhodnuto, že se místo Vranova jedeme domů.     

 

 FOTOGALERIE