Letošní ročník mířil na Čupek. Meteorologové hlásili brutální počasí, ale přesto jsme to my a dalších 30 lidí riskli. A nelitovali jsme. Cestou plníme úkoly na stanovištích (zdravověda, chůdy, uzly, vzduchovka atd.), v cíli si opékáme buřta. Všechny děti dostávají hezké ceny v tombole, která se díky nízké účasti ani nemusí losovat. Jakmile jsme odpoledne sedli do auta směr domov začaly z nebe kýble vody. Děkujeme pořadatelům za skvělou akci a přejeme jim vyšší účast v příštím ročníku.
Rabštejn again. Tentokráte s kamarádkou ze školy Eli, které jsem to už dávno slíbila. Program jako vždy lezení, hry, oheň, stezka odvahy, aqua Bruntál.
Po snídani pokračujeme po hřebeni cestou hrdinou SNP. Je nádherně, symfonie mraků, každá fotka jiná. Představoval jsem si, že tuto část půjdeme lesem, ale není tomu tak. Vrchloly a jejich okolí dosahující výšky přes 1600 m n.m. jsou holé s krásnými výhledy. Druhou noc trávíme v útulně Ramža. Ta už je bez chataře, čepovaného piva a zelňačky, takže nastupuje vařič a konečně se zbavuji 6 kousků ryzího piva z hor, jenž nesu celou dobu na hřbetu. Holbička z ledově studené studánky je exluzivní, nocujeme zde sami, romantika.
Další den šlapeme do sedla Čertovica. Vede tu silnice čili civilizace a trochu je nám líto, že jsme zpět v realitě. Po poledni přijíždí skupina B ve složení Dušan, Denda, Markét, Kača a malé bloncky Vali a Johi a nejatraktivnější část Nízkých už jdeme spolu. Je celkem vedro a úvodních 1,5 km/ 350m výškových na kopec Rovienky dává všem zabrat a dělí startovní pole na skupinky. Festival mraků, čili foto počasí pokračuje, prostě radost tu být. Naše skupinka plešoun a tři bloncky se občerstvuje na Štefánikové chatě a zimní cestou zdoláváme nejvyšší kopec Nízkých Tater Ďumbier 2045 m n.m. Další noc trávíme na luxusním povalu Kamenné chaty na Chopoku. Chata je překrásně a citlivě zrekonstruovaná, gastro na jedničku, pivo nic moc ( Šariš - jarová voda ). Z vrcholu Chopoku pozorujeme dechberoucí západ slunce a největší milovník horské krásy Denda je v sedmén nebi.
Ráno pokračujeme ve výšce kolem 2000 m n.m. nádhernou hřebenovkou až po Chabenec, odkud už je to jen z kopce, nejdříve jen mírně, ze sedla Pod Ďurkovou pak místy celkem brutálně. Nohy máme ze sestupu dost rozbité a jsme rádi za ledové osvěžení v potoce Lupčanka. Ubytko na chatě Magurka je skvělým finále celé akce. Mají zde výborné jídlo i pivo. Necháváme si rozhajcovat saunu a ohřát venkovní koupací sud. Jak si už za tmy sedíme v sudu najednou se zatahuje nebe a spouští se slejvák. Do toho se nad Tatrou blýská, krásný zážitek. Někteří se účastní přednášky ochránců přírody. Ta je zaměřena zejména na život medvědů a nepravdy o nich, které jsou masivně šířeny médii.
Poslední den už jen 8 km do Liptovké Lúžné, busem do Lipt. Mikuláše a vlakem domů.
Opět parádně vymyšlená a zorganizovaná akce z dílničky tatromila Péti. Krásné zážitky zůstanou navždy v nás a nikdo (kromě pana Alzheimra ) nám je nikdy nemůže vzít. Díky, díky, díky!
Náš lezecký kroužek v rámci aklimatizace na větší výšky vyměnil bouldry Hangáru za překližku DOV Hlubina. Rychle něco polozit a pak spoustu času na trampošce.
