Viki: můj včerejší návrh uspěl, takže dnes míříme opět k hlučínské štěrkovně a vezeme si naši kocábku Barču. Cíl je jasný ostrov a keška Alkatraz. Před čtyřmi lety jsme už k ostrovu dopluli a kešku co tam byla ulovili, ale ta asi zmizla, protože nám na keškomapě nesvítí vysmátý smajlík. Po zkušenostech z minula, kdy jsme pluli od Jilešek a díky větru se jen velmi obtížně vraceli, volíme místo vyplutí plácek ostravského jachtklubu.
Vali: moc se na svou první plavbu těším. Na Moravici mě zatím hoši nechtěli vzít s obvyklým argumentem, že jsem ještě malá.
Viki: plavba v poho. Barču necháváme v zátoce a jdeme na průzkum.
Vali: keška nalezena. Ti kormoráni to jsou teda megaptáci.
Viki: neuvěřitelné, ale ty lidské lopaty udělali bordel i tady.
Vali: naštěstí máme s sebou pytel, který odvážíme naplněný plastovým odpadem.
Viki: Barča má své využití i na souši. Třeba jako klouzačka.
Při prvních letošních bosých vodo hrátkách jsem zkusmo nahodil návrh, o kterém začal taťka viditelně, slyšitelně a hlavně seriózně přemýšlet. No uvidíme jestli nevyměkne.
Kopečky mezi Palkovicými hůrkami a Ondřejníkem máme rádi, protože jsou odsud parádní výhledy a navíc je tu kvůli absenci tur. značek a hospod minimum lidí. Obědový piknik se až na pečené brambory vydařil.
Že hřiště v zámeckém parku patří mezi naše top lokality jsem už určitě říkala. Dnes jsme mamince a Vikimu ukázali další možnou cestu, kterou jsme před časem s taťkou objevili. Vede z Plesné a samozřejmostí je krásná příroda mimo stezky bez lidí. Na hřišti bráška plní pár dalších úkolů Hořcovy výzvy - 111 si s někým hodit míč, 2 hodiny být boso ( to plním taky ), jít 1 km pozpátku.
U potravin Hruška, na zídce, na jediném plechu, který má červený nýt je můj plac. Několikrát v týdnu tu sedím, lížu nanuk nebo cucám bonbóny a relaxuji.
Lesní parčík mám ráda, i když už by potřeboval nějakou tu investici do oprav. O víkendu park neradno navštěvovat, protože je tu vyskytuje hodně "šopingáčů konzumních", přes týden a navíc v období paniky je tu absolutní klid.
Je v plánu na kole kolem a pak blbnutí parádním dětském hřišti. Hřiště je bohužel opáskované jako by se tam stal nějaký mord, což sestřička těžce nese. Naštěstí se daří zklidnit situaci lovem ryb. Plním si další úkol Hořcovy výzvy - pobyt 10 minut na stromě, no a protože lidský dobytek je všude přítomný, je třeba po něm vysbírat nějaké ty plasty.
