Vikiho občasník - den před

Každoroční klasiku, návštěvu radnice a bruslení na Masarykáči nevynecháváme ani letos.

Vikiho občasník - dopis od Ježíška

... vypadá to nadějně, teda alespoň do včerejška vypadalo. Snad neviděl včerejší extempore s uklízením hraček, kdy mi na zadku několikrát přistála vařecha.

 Pro jistotu jsem neponechal nic náhodě posléze sám od sebe udělal pár řádků psaní z úkolu ze školy a následně se chopil vysavače. Doufám, že Ježíšek zrovna koukal. Rodiče teda koukali jako vyjevení.

 

Vikiho občasník - Mikuláš

Jako každý rok je u nás zase plno. Mikuláš s čertem letos přibrali i andílka. Největší strach mají jako každý rok Honzík a Evelínka,  já jsem na stupnici strachu někde uprostřed. Jdu  jako první. Vím, že Mikuláš ví vše tzn.  i nějaké ty moje hříchy, proto na něj hned v úvodu tasím žákajdu s hromadou jedniček. V zápětí  nasazuji song  „pásli ovce Valaši“ a je jasné, že do pekla letos nepůjdu. Dostávám balíček, kde je 3D puzzle Staroměstská radnice. Nakonec  nikdo z nás Vánoce v pekle trávit nebude, dokonce ani hříšník taťka. Toho sice při odchodu zkouší  čert vytáhnout ven, ale v přetahované opět vítězíme. Čert pak ještě drápe na parapet, zřejmě  ve snaze vrátit se oknem. Vrtá  mi hlavou, že jeho drápající ruka vypadá jako  lidská, když  měl u nás ruce černé. Prý pravděpodobně nemohl dosáhnout, tak použil pařát lidské ruky. Hmm asi jo.      

Vikiho občasník - dopis Ježíškovi

... už letí směr Boží Dar.

Vikiho občasník - Praha

Aby měla mamka klid na učení  opět ji opouštíme. Historické události jako stavba Karlova mostu, Orloje, bitva na Vítkově, na Bílé hoře, staroměstská exekuce atd. jsou u nás v současné době ústředním tématem, takže je návštěva Práglu ideální  volbou.

Během víkendu navštěvujeme:

Václavské nám. – večer i ve dne, až na Vaška na koni žádný zázrak

Staroměstské náměstí – večer i ve dne, 27 křížků na památku popravy českých pánů tam skutečně je

Staroměstkou radnici  - večer v dešti, přesto skvělý výhled z téměř  70m

Židovský hřbitov – večer v dešti koukat přes zamřížované okýnko na staré náhrobky je dost strašidelné, stejně jako temné uličky v okolí

Orloj – večer i ve dne, v celou hodinu jsme u něj jedni z mála nešikmookých a snad jediní  česky mluvící

Karlův most – večer a dvakrát ve dne, nádhera hlavně večer v dešti a brzy ráno (málo lidí)

muzeum strašidel – přízemí dobrý, podzemí nedobrý,  protože v náruči taťky s hlavou schovanou v jeho bundě nic nevidím

Pražský hrad – nádhera, chrám sv. Víta je neskutečná megastavba, z jižní věže chrámu po překonání 280 schodů fantastické  výhledy

Petřínská rozhledna – na její větší sestru bych teď radši nejel, z té naší malé opět krásný výhled na celou prahu

Zrcadlové bludiště – hodně srandy … a přitom taková blbost

Muzeum kostek –  2500 modelů postavených z 1.mil kostek, mají tu např. i obří Karlův most, Eifelovku a taky herničku, kde stavíme Žižkovský vysílač a Karlův most

Žižkovský vysílač – večerní Praha z 93 metrů opět skvělá

Království železnic – fantastické dílo na obrovské ploše, Lysou a Praděd ještě sice ještě nemají, ale dost velká část republiky už je hotová, vše jezdí svítí, střídá se tu den a noc, je tu spousta tlačítek, kterými je možno něco ovládat např. lanovku na Ještěd, jo a je tu opravdická tramvaj, kde jdou m.j. otevírat dveře i s bzučákem

FOTOGALERIE

 

 

 



 

Vikiho občasník - Slavíč

Dnes je hnusně, ale co doma, když je ten svátek. No hnusně … když projíždíme kolem přehrady Morávka a vidíme jak je v ní málo vody, tak je vlastně super, že prší. Auto necháváme kousek za přehradou. Po zelené jdeme 6,5 km na Slavíč resp. na Kolářovu chatu. Vrchol Slavíče je od ní ještě 2 km vzdálen a nevede na něj žádná oficiální turistická cesta. Až bude někdy lepší počasí, určitě na něj koukneme ať máme do sbírky další tisícovku (přesně má 1055 m n.m.). Dnes na mě kromě pokladu čekají dvě odměny. Tou první je cca 8 km sjezd na koloběžkách, které jsme si nahoru v batohu vynesli. Podrážky nám chvílemi kvůli brždění doslova hoří, nicméně až na pár úseků dohromady v délce cca 500m, kdy by to podrážka neubrzdila je celá trasa sjízdná, v dolních partiích musíme sem tam dát i odraz. Druhou odměnou je relax v bazénu se solí z Mrtvého moře, který zařazujeme vždy, když se nacházíme v těchto končinách.  

Vikiho občasník - Beskydské nebe

Ve Frenštátu na Horečkách dokončili naučnou stezku Beskydské nebe jejiž součástí je  interaktivní expozice instalovaná v korunách stromů. Stezka je otevřena jen tento víkend (od příštího roku otevřeno jaro až podzim) proto je tu docela dost lidí. Po delší době se mi ozvala Evelínka z Hýlova tak jsem ji vzal s sebou a samozřejmě i její mladší ségru. Kromě stezky je tu také nový amfiteátr, dětské hřiště, chodník pro bosé nohy  a před dokončením je nádherně zrekonstruovaná rekovická hospoda. Když k tomu připočtu již nějakou dobu fungující cyklotraily, tak lidem z Frenu tuto relax zónu docela závidím.

Být ve Frenu a nevylézt na Javorník by byl hřích, proto tak činíme.