Vikiho občasník - obývák

Dětský pokoj? Omyl. To je  náš-můj obývák ;-)

Vikiho občasník - divadlo

Nabídka zahrát si jednoho ze tří králů se neodmítá, byť se jednalo jen o  tzv. štěk.

Vikiho občasník - Pustevny

Letošní  běh Ráztoka – Pustevny se letos oficiálně nekoná, přesto  se na startu schází více než padesát účastníků, aby se po trati proběhli. Mezi skalníma i je naše mamka, která si právě zde před lety odbyla běžeckou premiéru. Hlavní důvod, proč nás to dnes hnalo ven z města je už týden trvající inverzní bezvětrné počasí, které doprovází smog. Na Ráztoce je ještě mlha, že by se dala krájet, ovšem cca nad 800m je to paráda. 

 

 

    

Vikiho občasník - Mikuláš

Letos přichází Mikuláš sám a říká nám „děti čert přijde za chvíli, protože musel se zlobivým andělem do pekla“. A opravdu. Chvíli nato se dějí věci. Venku za okny vidíme vysoký gejzír ohně a jisker doprovázený rachotem, zpoza kterého se vynořuje čert. Když vstupuje do dveří nastává v našem 11 členném dětském kolektivu panika. Nejmladší brečí, my starší na tom nejsme o moc lépe. Po tom co slibujeme hory doly, nikoho z dětí do pekla nebere. S prázdnou však odejít nechce. Při odchodu popadá za ruku taťku a táhne ho ven. Za druhou ruku bere taťku naše parta a začíná přetahovaná. Najednou prásknou dveře. I s taťkou ležíme na hromadě. Ďábel je fuč. Hurááá vyhráli jsme!       



Vikiho občasník - dopis Ježíškovi

 

Dopis Ježíškovi jsem mamce nadiktoval a už letí na Boží Dar. Ježíšek bude asi sotva vědět, kdo je to Lord Byznys z Lego příběhu, proto přikládám obrázek. Koloběžek je spousta druhů, takže pro jistotu přikládám obrázek přesně té, co bych si přál. Teď už zbývá jen čekat a doufat, že místo dárků co si přeji, nenaleznu pod stromečkem nějaké „měkouše“.    

 



Vikiho občasník - Ostrý

V posledním  letošním  díle seriálu Tour de beskydské chaty je našim cílem Ostrá. Z Oldřichovic na hřeben lanovkou. V hospodě na Javorovém sraz s pěším taťkou. První dnešní tisícovkou je Javorový. Dále pokračujeme na rovnou tisícovku  Šindelnou.  Kousek za ní začíná totálně rozbitá cesta, všude bahno, kaluže .  Náš postup je tím značně zpomalen.  Nechápeme jak může firma  LČR, která  je v případě, když má někde proběhnout pár běžců velmi striktní, dopustit takovou spoušť. Maras končí  před další 1000m kótou Ropicí rozcestí. Naštěstí  je ještě trochu vidět,  jinak bych měl  problém najít poklad ukrytý lesními skřítky. Kluci prťaví, díky moc za přívěsek Mimoně. Posledních 5km jdeme za svitu čelovky.

 

Únava je po 11 km ostrého tempa „trochu“ znát (viz foto). Rychlé cukry z jahodových knedlí znovu nahazují motor, takže se můžu v klidu účastnit zajímavého povídání a promítání o svatební cestě po Nepálu.

 

Když už jsme na chatě Ostrý je třeba dobýt i stejnojmenný  kopec ,  kde ovšem nevede značka. Jako „zkušení“  orienťáci odpojení z modré a hlavně znovunapojení  zvládáme. Zároveň si můžeme zapsat do deníčku další tisícovku.  Na chatě Kozinec dáváme výbornou polívku. Pak už klasika; přesun na bazén do Bystřice, autospánek  a  dvě hodiny potu-krve v tělocvičně s Kempinátorem.   

Vikiho občasník - Skalka

Nádherné podzimní počasí pokračuje, takže opět prcháme z OVY. K přesunu pod kopec  využíváme vlaku. Z Bocanovic do dnešního nocležiště, chatu Skalka, je to 7km stoupání. Poklad je ukryt na posedu stojícím na pohádkové Velké louce pod Malou skalkou. Těsně před setměním jsme na chatě.

 

Ráno půjčujeme koloběžky a jedeme na polívku na Kamennou chatu, kde už jsme v minulosti trávili dva víkendy. Letos byla stržena a odvezena ruina sousedící chaty Tetřev, čímž to tu hezky prokouklo.

 

Do Mostů je to odsud přes 10km mírného sjezdu. Z toho co jsem zatím na kolobkách jel  (Pustevny, Bílá, Praděd) naprosto jednoznačně  nejlepší.  Kdyby nebyla mlha, byly by navíc ve vykácených úsecích super  výhledy. Určitě akci brzy zopakujeme.