Počasí se zhoršuje, opouštíme tedy původní plán stanovat nedaleko Semil, za účelem zdolání místní ferraty a nejníže položené rozhledny J. Cimrmana. Stany zůstávají doma a rezervujeme chatku v kempu u Jičína.
Kemp je retro, obyvatelé typičtí kempoví, mamka není vůbec spokojená s čistotou toalet.
Náhradní výlet do Jičína se ukazuje jako svělá volba. Valdštějnovou lipovou alejí čítající přes tisíc stromů. se dostáváme do Valdštejnské lodžie, kde si kupujeme lísky na představení Valdštenova hlava. Nej výhled na Jičín a okolí je kopečku Zebín, hurá na něj. Taťka možná po roce otevírá appku geocaching, že bychom si to mohli zpestřit keškou, která tam určo bude. A skutečně. Keš má být u zvoničky kousek pod vrcholem, a pokud prý bude zrovna neděle poledne a budeme mít štěstí tak potkáme zvoníka, který nás určitě do zvoničky vezme. Je neděle 11hod tak není na co čekat. Výhledy parádní, zvoník nás bere dovnitř. Pěkná dřina zvon rozhoupat a do toho ten kravál, je to holt těžká práce. Představení Valdštejnova hlava s jední živým a jedním dřevěným (Valdštejn) hercem v mini sále pro 15 lidí je skvělé. Následuje v návštěva aquoše. Po večeři na Jičínském náměstí naštěvujeme naprosto fantastickou výstavu divadla bratří Formanů Imaginárium na téma olympijské hry. Ještě jednou si dáváme Jičín z výšky, konkrétně z ochozu kostelu sv. Jakuba.
Po druhé noci v retro kempu míříme do nového působiště.
Cestou je v plánu dobytí Ještědu. Kvůli obavám z davů si ho dáváme z východu a ukazuje se to jako výborný nápad. Na krásné skalnaté vyhlídce Červený kámen je to úplně bez, jakmile se napojuje červená ze severu je to hratelné, no a na vrchu lidí jako sraček. Polívku za 120 a rychle pryč.
Když projíždíme Děčínem hned nás do oka ťukne Pastýřská stěna majestátně se tyčící nad řekou Labe. Na stěně jsou nataženy ferraty, takže netrvá dlouho a v plné zbroji šplháme nahoru. Je to má první ferrata a vypadá to, že jsme možná pro začátek měli zvolit něco lehčího. Exponovaný terén by ani nevadil, problém je, že jsou některé kramle mimo můj rozsah. Stojí to sice hodně nervů a slz, ale nakonec jsme nahoře.
Další čtyři noci trávíme v chatce v kempu na břehu Labe u vesnice Valtířov. Září novotou a po náštěvě toalet se chce mamce štěstím brečet. Ráno při snídani nám dělá společnost labutí rodinka. Večer obvykle hrajeme beach voliš, fotbal či karty.
Malebná krajina Českého středohoří byla vytvořena sopečnou činností. Z každé takové "sopky" jsou krásné výhledy a na mnoha z nich je nějaká zřícenina. Postupně navštěvujeme Hrádek, Košťál, Kalich a Helenburk.
Po težkostech na Pastýřské stěně jsme na ferraty nezanevřeli a dáváme si Lužickou spojku, Uchem jehly a Kavárničku.
Cestou domů ještě celkem nezáživný Říp ať máme povinnost každého Čecha splněnou.
FOTOGALERIE
