Po roční pauze jsme opět zavítali na "naši" milovanou hájenku Šerlich.
Nuda rozhodně nebyla:
- výlety na Šerlich, Vrchmezí, Velká Deštná, Říčky
- zámek Opočno, radniční věž Dobruška
- koupák Opočno
- lanové centra Deštné, Říčky
- projížďka na koních v Deštném
- potok, bembajz, sauna
- večery u ohně nebo hraním hry "městečko Palermo"
To vše s báječnou partou lidí s nimiž je strávený čas balzámem na duši.
Ani jsem se doma neohřál a spolu s Peťany zpět do Roháčů, kde jsme nedokončili práci. Ráno vyrážíme z Šindlovce brutální stojkou na Brestovou, hřebenovkou na Baníkov a zpět ( 18km/1600 výškových). Druhý den zdoláváme "vrchol" v podhůří, který je zajímavý pouze názvem. Aby případným návštěvníkům tato zajímavost neušla umísťujeme na vrcholový sloupek cedulku "Chujavy".
Po loňském veleúspěsném přechodu Plesnivec - Popradské nám strejda Peťa připravil další exkluzivní dovolenou.
14 členná skupina vyráží Pendolinem do Lipt. Mikuláše. Na místě už čekají taxany, kterými se přibližujeme do výchozího bodu, sedla Huty.
V pekelném vedru, kdy se potí i Viki zahujeme dovolenou pořádným stoupáním ( na 2,5km 600m výškových) na Bielé skály. Otevírají se nám krásné výhledy a až na Sivý vrch je to přelízání skalek, sem tam nějaký řetízek. Špatně v tom vedru odhadujeme množství tekutin a je třeba začít pořádně šetřit. Ze Sivého vrchu to vypadá na pohodu, jenže se nám do cesty staví kopeček Ostrá, který jak později zjišťujeme šel podejít ... prý tak chodí všichni. Totálně vyprahlí přicházíme na chatu Červenec, kde nás vítá člen horské služby Kuco s rodinou. U chaty studánka, na čepu pivo. Nic nám nechybí. Taťka při vybalování v mém batůžku objevuje dvě 0,5l petky s vodou, které jsem si vzala z Pendolína ...a hned slyším hlášku DJC "ty máš husu kryso". Ač jsme totálně propocení do ledové tůně se celá noří jen trénovaná mamka.
Ráno po vyproštění maminky z kadibudky ( zapadla za ní západka a nemohla ven) vyzážíme zpět na Sivý vrch, tentokráte bez bonusové Ostré. Vedro dnes není tak hrozné, ale na Sivém vrchu začíná pěkně foukat. Od vrcholu Zuberec začíná větrné peklo. Nejprve náraz větru háže taťku s velkým batohem na zem. Plazíme se do závětří za nejbližší skalku a přemýšlíme co dál. Cesta zpět nebo vpřed, je to prašť jak uhoď, jdeme tedy vpřed. Ve fičáku chvílemi lezeme po čtyřech. Nakonec se daří dobýt Brestovou 1932 m n.m. odkud už je to jen z kopce. Kousek za horizontem bezvětří a vedro. Ani se nechce věřit co se děje o pár metrů výš. Odměnou za dnešní tvrdou dřinu jsou poslední 2km lanovkou. Proti včerejšímu punku nás teď čekají dvě noci v luxusu penzionu Šindlovec.
Třetí den je odpočinkový, tedy pro toho kdo chce. Já chci. S Bertíkem si užívám potok, trampošku a taky tubing dráhu. Viki, 2x Peťa, mamka a posléze i taťka se vydávají na Baníkov. Nad Roháčským vodopádem je však zastihne pořádný lijus, cesta se v mžiku mění v potok a ač mají kvalitní pláštěnky jsou po chvíli odspodu durch a velí k ústupu. Mlaďoši se vracejí, mamka, taťka a strejda Péťa to berou zpět oklikou přes Tatliakovu chatu, Zábrať, Látanou dolinu.
Čtvrtý den zase v plné polní přesun na další chatu. Vycházíme až po ustání deště před polednem. Liduprázdnou Látanou dolinou stoupáme na sedlo Zábrať a Rákoň. Plynoucí mraky a mlha dělají krásné scenérie. Z Rákoně jdeme úžasnou hřebenovkou na Lúčnou odkud padáme na Chocolovskou chatu v Polsku. Viki s Peťanama na Volovci z časových důvodů vzdávají ambiciózní plán jít přes Končitou a scházejí k chatě Choholovskou dolinou. Máme 14 postelový pokojík. Elektřina i sprcha je, čili luxus.
Pátý den nás před tou královskou čeká etapa nejkratší. Jdu si s taťkou Iwaniackou dolinou, když v tom taťka "Vali, Vali" a zběsile ukazuje. Cca 30 metrů od nás v protisvahu je medvíďátko. Milý plyšáček zrovna snídá asi nějaké lesní plody. Najednou se nad ním zjevuje maminka, velká jako kráva. Mezitím přichází strejda a teta s Kačkou. Společně je chvíli pozorujeme a pořizujeme dokumentaci. Utíkat před nimi nemá cenu, páč kdyby medvědice chtěla tak nás prostě lapne. Stoupáme do sedla Iwaniacka przelecz a sešupem na chatu Ornak. Je brzké odpoledne a chata je doslova zavalena turisty. Aby né. Je to k ni totiž nějakých 5 km krásnou, mírně stoupající Koscieslkou dolinou. V pozdním odpoledni se krásná srubová chata postupně vylidňuje. Mají dobré gastro, sympatickou a ochotnou obsluhu, která má velkou čurinu z našich snah mluvit polsky. V podvečer se maluši a většina dospěláků vypravuje na průzkum nedalekých jeskyní. Začíná to nevinně lezením po řetízkách a sestupem po žebříku do Raptawicke jeskyně. Pak přichází zlatý hřeb v podobě podzemního labyrintu Mylne jeskyně. Po prvním průplazu po čtyřech trochu propadám panice a začínám plakat. Pláč se stupňuje, když v podzemí ztrácíme červenou značku a nevíme kudy kam. Značka se daří nalézt, pláč ustává a bojujeme dál. Většinu cesty lezeme po čtyřech, hodně vody, balanc po vyčnívajících kamenech, nová Dynafitka tety Dendy prochází zátěžovým testem. Zdá se nám, že už snad nikdy nevylezem, když v tom najednou světlo na konci tunelu. Jsme venku a užíváme si záplavu endorfinů. Fakt životní zážitek. Škoda, že puboši zůstali na chatě.
Šestý den nás čeká královská etapa. Bude třeba nastoupat na hlavní hřeben a skulit se na slovenskou stranu. Začíná se zostra do sedla Iwaniacka odkud jsme včera přišli. Odtud ještě ostřeji na vrchol Ornak. Otevírají se impozantní výhledy a v dálce Sivá veža, kde se musíme dohrabat. Kolem poledne jsme na hřebeni. Zatímco čekáme na ostatní si mamka s taťkou odbíhá na nedaleký vrchol Klín 2176 m n.m. Po hřebeni pokračujeme do Bystrého sedla odkud s mamkou sestupujeme Gáborovou dolinou. Viki s taťkou následováni tetou Dendou a strejdou Dušanem si dávají nejvyšší vrchol Roháčů Bystrou 2248 m n.m. a spěchají za námi. Ráčkovou dolinou pokračujeme k penzionu Oriešnica, odkud nás taxan odváží na Štrbské pleso. Ženy a děti pak mají zajštěn vývoz na Popradské, chlapi jdou pěšo. Dvě noci na Popradském, kde mají skvělé gasro, jsou odměnou, za týdenní dřinu.
Sedmý den je opět vyhlášen jako odpočinkový. Naše grupa, však nezůstává u chalupy, ale rozprchává se do všech stran. Mamka hned po snídani valí na Koprovský štít, aby byla brzy dole a vystřídala taťku v hlídání mé maličkosti. Na Kopr se vydává šnečím tempem (oteklý kotník) také zarputilá Denda s šerpou Dušanem. Bertík s rodiči a Kačky jdou za zábavou a kávou na Štrbské. Viki s Péťou dávají rychlý švih na Ostrvu. Já s taťkou a Hubertem (plyšový kamzík) se vydáváme také vstříc nekonečným serpentinám Ostrvy. Budou tam prý totiž další Stitchové do stávající osmičlenné rodiny. Pozn. figurky Stitchů jsem během putování nacházela na různých zpravidla těch nevyšších kótách dne. Vedoucí výpravy strejda Péťa bohužel odpočinkový den nedobrovolně dodržuje, protože vzdálit se od toalety by smrdělo velkým průserem. Jediný kdo se drží plánu je Domča, který vylízá z baráku až odpoledne, kdy se hraje schovka. Rychlík mamka je na oběd z Kopru zpět. Taťka má odpo pro sebe, čehož využívá ke zdolání Kopru a povečerních vylidněných Rysů. U chaty na Rysech leží na krosně bečka od piva připravená na snos a jelikož už tu nikdo použitelný není bere ji na hřbet taťka. Sbíhá s ní dolů a u vykládky má velké štěstí, protože se zde setkává s tatranskou nosičskou legendou Viktorem Beránkem, který zrovna připravuje materiál na výnos na další den.
Poslední den už jen prochajda na Štrbské, zubačkou do Štrby a pendolinem domů. V pendolínu jsme mohli ušetřit za místenky tatínků, neb celou cestu tráví ve voze s barem. Definitví rozkaz k rozhodu je dán náčelníkem v Barunce.
Kopce, pot, slzy, horko, vítr, žízeň, hlad, nepohodlné postele nebo pláž, veget, slaná voda, "ólnklúsiv" žrádlo a pití ? Naštěstí v tom máme jasno. Díky moc náčelníku Peťane 😍