Od září chodím do LŠU na klávesy. Pan učitel by si přál ať doma hraji alespoň 30 minut ( on sám prý hrál denně 2 hodiny ). To že hraji denně tak 2 minuty mu ani snad nemohu říct. Přesto už jsem se něco málo naučila a mohla to předvést na třídních předehrávkách. Písničku Péti Spáleného jsem sice dala až druhý pokus, ale to se nám špuntům z přípravky odpouští.
.jpg)
Víkend se skvělou partou na milovaném místě. Brášku, který byl na školním výletě ve Vídni nahradil švýcarský strejda Vladi. Jako vždy to bylo pestré - lezení, opékání, stezka odvahy, sluníčko, déšť a aqua Bruntál na závěr.
Strejda Peťan to jako vždy inicioval. Potěšitelné je, že kromě naši trojice 2x Peťa a já přichází na svinovské nádraží i Domča se strejdou Dušanem. Taťka ještě musí koučovat ségru na Diamantové lize a dorazí až odpoledním vlakem.
Vystupujeme v Krpelanoch. Trasa má parametry 15,5 km /1790 m stoupání/730 m klesání, 7,5hod pochodu. V cestě nám stojí hrozivě vypadající solitér Stoh. Aby to nebylo tak jednoduché tak při stoupání na něj přichází hodinová ulicha s kroupama a z terénu se stává klouzavá nutela. Večer přicházíme vlhcí, zválení od nutely a uchození na Chatu pod Chlebom. Stavíme stany a jdeme si užívat výborné gastro a prý ještě lepší pivo Martiner. Sledujeme MS v hokeji. O tom, že porazíme Brity není moc pochyb a tak taťkové můžou slavit hned od úvodního hvizdu. A také tak činí. Ještě, že se nehraje déle než tři třetiny. Noc i přes problémy se zipem spacáku zvládáme a nikdo nějak moc nemrzne.
Ráno výborný hemenex na sluníčku před chatou a sestup přes Šútovský vodopád na vlak.
Opět naprosto dokonalý víkend.
O víkendu jsem nikam nejela proto jsem se zúčastnila atletického čtyřboje na krásně zrekonstruovaném stadionu Sareza (bývalé VOKDéčko). V hodu druhá, ve skoku, sprintu na 60m a běhu na 300m první tzn. i celkové vítězství ve dvatisícesedmnáctkách. Nutno podotknout, že jsem ostatní holky min. o půl hlavy převyšovala, ale na mou duši jsem narozená ve 2017 😜
.jpg)
.png)
Předesílám, že to nebyl přechod celých Nízkých, ale jen jejich větší části, řekněme té, alespoň co se výhledů a nadmořské výšky, atraktivnější.
Den první. V sestavě já, Peťa, Taťka a strejda Peťa vlakem do Žiliny, dalším do Vrůtek, dalším do B.Bystrice. Po krátké prohlídce mimochodem moc hezkého města přesun budem do Donoval. Odsud už jen nějakých 5 km do útulny pod Kečkou. Její majitelé Viktoria s Maťom a jejich malé dětičky jsou moc fajn lidi. Připravují nám výborné borůvkové knedlíky a klobásy. Na večer nám chystají pivka a birely a mízí do údolí. Na noc ještě přichází Slovenka Petra, která jde cestu hrdinů SNP ( Děvín-Dukelský průsmyk) a je už pár dní na cestách. Dálším poutníkem je Polák Viktor.
Den druhý: čeká nás už trochu větší porce, dle map 8,5 hod. Nejtěžší jsou 3km/560m z Hiadelského sedla na Prašivou. Tím se dostáváme na hřeben do cca 1700 m n.m. Mediálními hvězdami posledních dní jsou přemnožení medvědi. Díky klmatickými změnami zblblé přírodě se vzdudili dříve nemají moc co do huby a tak často musí blíže civilizaci, čímž vznikají různé, mnohdy i né moc veselé situace. Cestou na Prašivou nám hromádkami uprostřed stezky připomínají, že se jsme na jejich území. Z Prašivé už je to jako na houpačce nahoru dolů, ale vždy jen o pár set výškových, žádný padák do údolí, prostě hřebenovka. Cestou nádherné výhledy do všech stran. Turistů za celou dobu potkáváme možná pět ...pohádka. V podvečer nás vítá útulna Ďurková s majitelem Ondrou. Na povale má 40 míst. Nocuje nás zde možná 15. Večer se všichni druží pivo a borovička teče proudem.Ondra říká, že máme štěstí, že nás je tu tak málo. Rekord útulny je prý 100 lidí v chatě a 30 stanů venku. Zdá se, že jsme zvolili skvělý termín. Dále dodává "o letních prázdninách nejezděte, je to tu peklo, přijeďte třeba v únoru, kdy sem za celý týden nepáchne ani noha" ... kouknu na strejdu Péťu a je mi hned jasné, že se mu v hlavě rodí plán.
Den třetí: po výborných domácích párečcích od Ondrova řeznického bratra je nutno vystoupat do výšky 2000 m n.m., kde se budeme po celý dnešek pohybovat. Za to, že se taťkové zpočátku táhnou jako smrad, a že vypadají dost pomačkaně, prý můžou Poláci resp. jejich kávový likér, který dali do placu ve finále včerejší mezinárodní družby. Obrázek jako včera, výhledy, žádní lidé jen přibývá sněhových úseků. Sníh, je příjemné zpestření. Jít tudy před týdnem, kdy ho všude bylo 40 cm mluvili bychom jinak. Kolem Chopku, kde vede lanovka už je lidí více, ale žádné drama. Ve stylové Kamenné chatě plníme břicha a pokračujeme k nej vrcholu Nízkých Tater. Cestou pokecáme s Kamzíky a po nevelkém stoupání je Ďumbier 2043 m n.m. pokořen. Zkratkou sjíždíme jako na lyžích až téměř k chatě M.R.Štefánika. Na tu jsme se těšili, že to bude pětihvězda po předchozích útulnách. Chata i obsluha je ale studená a na teplé - srdečné útulničky vzpomínáme.
Poslední den už nás mají čekat jen nějaké dvě a půl hoďky na Čertovici, ale vše je jinak. Nejprve jdouc dle tyčového značení si dáváme neplánovaně vrcholek Besné odkud se nevracíme zpět na červenou, ale pokračujeme neznačeným chodníkem, jež se posléze ztrací. Vracíme se na značku a ve vedru přicházíme na Čertovici odkud má jet bus. Po výborném obědě v motorestu zjišťujeme, že bus jede až z několik km vzdálené Vyšní Boci. Scházíme tam a po relaxu u potůčku s pramenem minerálky a zjištění, že další bus jede až za tři hodiny, voláme taxana, který nás veze do L.Mikuláše odkud Pendolímem domů.