Na velikonoční svátky si pronajímáme chatu na polosamotě na Horní Bečvě. I když jsme v nejsilnější sestavě ( já, Peťa, Domča, Laura, Kača) rušit náš trochu hlučnější styl nikoho nebude, skromně a bytelně zařízený interier by měl také přežít.
První večer kuchtí strejda Péťa. Z jeho lososa, dipu a plátků opečených brambor jsou rodiče naprosto unešeni, někteří dokonce prohlašují, že nikdy nic lepšího nejedli. My děti spíše oceňujeme taťkův výtvor podávaný o den později, rýžovou krupičku s datlovým sirupem.
Televize tu není resp. nefunguje. Místo ní máme krb. Dávají v něm stále stejný program, který s Péťou nazývám "požár školy".
První den se vydáváme k valašskému okénku na Kotlové. Cestou sbíráme "bankovky" různých hodnot a také nějaké kešky.
Druhý den se jde nádherná hřebenovka Třeštík, Súkenická, Masarykova chata, Kmínek a zpět.
Večer fakulemi zapalujeme oheň, od kterého se vyráží na stezku odvahy. Jeden z nás je trochu připosranej a předvádí scénku plnou slziček, jmenovat ho ale radši nebudu. I já se nakonec vracím z hlubokého lesa s přívěskem ptáčka Duháčka.
I kdyby věnování v Kačenčině památníčku chybělo, lze autora dle stylu zápisu datumu lehce identifikovat.
V den Velikonoc samozřejmě dáváme holkám na prdel. Od maminky dostávám nového kamaráda, hlavního hrdinu mé milované pohádky.
