Vikiho občasník - Prašivá

S taťkou dnes děláme průzkum nové trasy na Prašivou vedené vesměs mimo tur. značky. Kaskády pod Prašivou na potoku Hlisník jsou kvůli tajícímu sněhu pěkně divoké. Dlouhou dobu se bavím házením hromádek sněhu do potoka. Taťkovi vrtá hlavou proč mě to tak dlouho baví. Vysvětluji mu, že to představuje rozpouštění tuků. I přesto, že mi pomáhá, zůstává v okolí ještě tuku (sněhu) dost.  Divoký je rovněž přístup k pokladu (kešce) umístěnému v prudkém svahu kousek nad kaskádami, ale zvládáme to. Dále cestou diskutujeme o lidském těle. No ono se ani tak nejedná o diskuzi jako spíše o odpovídání na taťkové zvídavé dotazy typu : k čemu slouží bílé krvinky? Co je to ten Fibrinogen? Fakt nechápu jak může mít dospělý člověk takové mezery.