Na tábor se těším, ale zároveň mám trochu obavy, protože 14 dní sama jsem ještě nikdy nebyla. No úplně sama nebudu, jede se mnou kamarádka Johi a vedoucí na táboře bude dělat brácha a Peťan.
Po cestě vlakem nás na brněnském hlaváku nabírá taťka a pokračujeme do území nikoho na Znojemsku. Proč se tábor jsmenuje Tři brody zjišťujeme záhy ... třikrát se přebrodíme a jsme na místě.
Obavy, že budu tesknit se brzy rozplývají, a když si nás po čtrnácti dnech přijíždí taťka vyzvednout svou zablácenou holku nechápe, že bychom klidně ještě týden zůstaly.
Je nutno říci, že počasí nám připravovalo samá překvapení. Po velkém dešti hned druhý den byla odnesena hráz vybudovaná na potoce a v kuchyni a jídelně bylo nad kotníky vody, takže musela být komplet evakuována a znovu postavena na vedlejší louce. Chvíli to i vypadalo, že tábor bude předčasně ukončen, ale boj s počasím jsme nakonec vyhráli. Nebylo snad dne, kdy by nesprchlo. Evakuční tělocvična v několika km vzdálené obci byla v pohotovosti. Louka před stany se změnila v baheniště ... Woodstock. Nejoblíbenější obuví se staly gumáky.
I přes těžké podmínky a obtížné zásobování se chlapům podařilo zajistit skvělý program a na nudu nebyl čas. Bojovky, zápas proti sousednímu táboru, střelba se vzduchovky, návštěva místního JZD ( telátka, selátka), výlet do Jemnice a na Bítov, koncert folkové kapely, workshop zdravovědy s holkama ze zdrávky, táboráky se zpěvem, diskotéka atd.
Jsem moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit a pokud to půjde i příští rok nebudu váhat.
