Na Lysou na kole

 Že jsou děti na táboře je třeba využít. Z práce rovnou na Lysou a druhý den domů.

 

Vikiho občasník - stavění tábora

 

Abychom mohli na tábor musíme si ho nejdříve postavit. Ostravskému komandu je svěřen velmi důležitý úkol vč. projektu, výpočtu objemu atd.

 

 

 

 

 

 

 

novinky konValinky - Chorvatsko, Cres, Beli

 Cestou z Julek ještě poslední noc pod stanem, ale už v Chorvatsku u moře v kempu Medvedja a hurá na trajekt na ostrov Cres.

Ubytko máme v malebné vesničce Beli tyčící se v odhlehlé části ostrova. K domu se nedá dojet, ale na to je majitel Antonio připraven a čeká na nás s motorovým kolečkem, kterého nakládáme bagáž a proplétáme se úzounkými uličkami. Ubytování luxus, s pětihvězdičkovým kempem nesrovnatelné ;-) V Beli žije ani né padesát stálých obyvatel a možností ubytovat se je jen několik. Voda z koukoutku v domě je pouze na mytí, pro pitnou musíme asi 30 metrů do kohoutku na náměstí. Pitnou vodu vozí denně cisterna ( je to asi ta co jsme cestou potkali a taťka říkal, že veze mlíko od koz , které se tu všude pasou) na kopec nad vesnicí a je potrubím dopravena na náměstí. 

K moři to máme cca 800 metrů pěkným sešupem. Pláž je malá čistá, voda průzračná, minikrámek a hospůdka hned u ní. Sem tam tu na hoďku připluje výletní loďka s pár desítkami turistů, což se dá vydržet. Máme padelboardy, na kterých podnikáme plavby na okolní opuštěné plážičky. 

Během pobytu navštěvujeme historické městečko Cres. Šplháme na druhý nej vrchol Sis 639 m n.m. ( nejvyšší Gorice 648 m n.m. je mimo značku a nejde z nej nic vidět, tak ho dobývá jen taťka v rámci ranního výběhu). Procházíme si křížovou cestu s krásnými výhledy na Beli. Navštěvujeme záchranou stanici Supa Bělohlavého, která sídlí v Beli. Ostrov Cres je supí rezervací. 

Během pobytu se setkávám se spolužačkou Regi, která nedaleko dovolenkuje. Podnikáme společnou plavbu na padelboardech a kajaku až na celkem vzdálené pláže, a jednu noc u nás Regi nocuje.

Je to tak úžasná dovolená, že odjezd domů oplakávám.

FOTOGALERIE 

 

 

   

    

novinky konValinky - Julské alpy, Triglav

 

Prázdniny začínají, plníme auto po střechu ( kemping věci, lezecká výbava, padelboardy ...) a jedeme vstříc horám a moři.

První nocleh je v kempu u Fakeer see nedaleko Klagenfurtu. Průzračná voda a krásný západ slunce.

Další den po ranní koupačce přesun pár desítek km do Slovinského kempu Špik pod stejnojmenný majestátný vrchol Julských alp. Odpoledne na rozhýbání ferrátka Hvadnik, která je kousek nad kempem. Mamka "taťko jak dlouho to asi bude trvat?". Taťka "dle mapy tipuji tak 15 minut". Ferrata je kat. C tzn. ani lehká ani extrém. Pro mě bohužel trochu extrém je, protože jsou některé stupy daleko od sebe a hlavně vápenec je uklouzaný jak namydlená podlaha. Cestou kápne i nějaká ta slzička. V jednom místě skoro už na konci se musí překonat roh hladké skály a na stup nemám šanci dosáhnout. Představa návratu stejnou cestou nás nutí přemýšlet. Ještě že má taťka nádobíčko ...cvaká mě do odsedky a pomalu za roh posunuje po ocelovém laně. Po hodině a půl boje jsme na vyhlídce a kocháme se výhledy na Špik a okolní vrcholky. Feratka v kaňonu je moc hezky udělaná, ale ještě do ni musím trochu dorůst. 

Ráno přesun do Poklujky známé především jako dějiště SP v Biatlonu. Třebaže je velké vedro se všude míhají biatlonisté na kolečkových lyžích. My začínáme ukrajovat výškové metry. Cílem nejvyšší hora Slovinska Triglav. Hora je pojmenovaná po slovanském bohovovi Trihlavovi a je vyobrazena na znaku Slovinské vlajky. Dost sil nám bere pekelné vedro, které už tak náročnému výstupu dává další hvězdičku. Delší pauzu si dáváme na chatě Vodnikov dom. Výhledy jsou úchvatné a všude spousty krásných květinek. Po cca šesti hodinách dorážíme pod Triglav k chatě Planika, kde přespáváme ve čtrnácti lůžkovém pokoji. Na chatě není voda, k umytí tedy může posloužit sníh z nedalekého sněhového pole. Mamka jde spát už v 18 hod, což je dokladem toho, že to dnes nebylo zadarmo.  

Po brzské snídani je to sice už jen 1,5 km na vrchol, ale je nutno překonat 500 výškových. Nejdeme trasou (normálkou) jako všichni ostatní spolunocležníci, ale nejprve přes sněhová pole Triglavského kotle a pak vzdušnou, ale lehkou ferratou kolmo vzhůru do Triglavské štrbiny a na vrchol. Celou dobu až na vrchol úplně sami ... jako ve snu. Na vrcholu 2864 m n.m. očekáváme (vzhledem k tomu jak je pro Slovince významný) davy, ale není tomu tak. Jen pár lidí. Všichni se kocháme neskutečnými výhledy. Sestupujeme ferratou normálkou, kde už je přece jen více lidí. Cesta zpět do Pokljuky ve vedru je dlouhá a úmorná zejména pro členy expedice ve věku 45+.

Poslední slovinskou noc trávíme nedaleko jezera Bled v pětihvězdičkovém kempu Šobec. Nutno podotknout, že když člověk spí na karimatce ve stanu nejde těch pět hvězd moc poznat.

Ráno směr hlavní město Ljubljana, nikoliv poznat krásné zelené centrum, nýbž poznat hnusné nákupní centrum na okraji. Brácha totiž ztratil sluchátka do uší a údajně by bez nich zbytek dovolené nepřežil.

Fyzicky náročná část dovolené končí ... hurá na Cres, kde proběhne relaxační část. 

FOTOGALERIE