Krkonoše - Žalý

šela

Letošního Silvestra trávíme spolu s ostravskými Pražáky a čistokrevnými Pražáky na chatě Rachačka, která se nachází v Krkonoších několik km pod Horníma Mísečkáma. Mísečky jsou Mekkou běžeckého lyžování v Krkonoších. Zdejší perfektně upravené tratě samozřejmě také využíváme. Jedna z nich nás přivádí až k rozhledně Žalý.



Mezi Beneckem a Vrchlabí se nachází zalesněný vrch na jehož vrcholu se tyčí 18 metrová kamenná věž. Dříve zde stávala turistická chata, která byla zničena během druhé světové války. O postavení rozhledny se roku 1892 zasloužil hrabě Jan Harrach. Z rozhledny je nezapomenutelný rozhled do vzdálených koutů republiky. Můžete například vidět Ještěd, Trosky a vrcholy Orlických hor.

Rozhledny na Liberecku

šela

První letošní dovolenou trávíme v Čechách. Bereme to hezky od západu. Nejprve Karlovy Vary, kde se účastním MČR v teréním duatlonu, pak přejíždíme do Česko – Saského Švýcarska, kde děláme jak pěší tak cyklo výlet. Nejdelší dobu pak trávíme v malé vesničce Jitrava nedaleko Liberce. Zde jsme ubytování na místní faře. Našel jsem to na netu, no nekupte to za 70kč na noc ;-) V Jizerských horách jsme ještě nebikovali a tak hned první den jdeme na to. Vyrážíme z Mníšku, z Oldřichova v Hájích začínáme stoupat do jizerských kopců. Na to, že je květen je pěkná kosa a navíc začíná pršet. Po pár km stoupání jsou z dešťových kapek sněhové vločky. Hrajeme si na tvrďáky a stoupáme dál. Sněhu na silnici je už k 15cm a projet se jim dá jen s max. úsilím. Přijíždíme k rozcestníku, jehož název „Bílá kuchyně“ nás rozesmává. To je bohužel na nějakou dobu náš poslední smích. Promočení a zmrzlí točíme zpět a je před námi „odměna“ x-km sjezd. Netřeba říkat, že při sjezdu se zima znásobuje, prostě po chvilce jsme na kost a zažíváme kosu jako snad nikdy předtím. S necitlivými prsty se blbě brzdí, zuby drkotají ... prostě hnus, hnus, hnus. Následující den proto ordinujeme relax v libereckém aquaparku, tobogány, sauna, pohoda. Další den opět sedáme na biky. Po předchozích zkušenostech víme, že nemá cenu jet do vyšších poloh, proto se rozhodujeme udělat akci Tour de rozhledny (MAPA). Auto necháváme v Bedřichově. Počasí je opět na nic, chvíli prší slabě, chvíli silněji semtam poletují vločky sněhu. Objíždíme pět rozhleden. Škoda, že dvě z nich (Prosečský hřeben, Liberecká výšina) jsou v dezolátním stavu a veřejnosti nepřístupné. Další den pobytu děláme pěší výlet na dominantu Liberce Ještěd.

Bohužel naše fotky rozhleden akce se někde vytratili, proto jsou tu jen nějaké nalezené na netu (stejně ale v tom počasí nebyly nic extra).

Královka

Kamenná rozhledna nad Bedřichovem a Janovem. Původní dřevěná výhlídka byla postavena v roce 1888, ale o necelých dvacet let byla zničena vichřicí. Rok poté ji nahradila věž kamenná, ke které přibyl ještě horský dům. Získáte odtud jeden z nejhezčích pohledů na Jizerské hory.

Slovanka

Rozhledna Slovanka na stejnojmenném vrchu (820 m n.m.) v Jizerských horách je nejstarší železnou rozhlednou v České republice. Je vysoká 14 metrů. Slovanka byla postavena již v roce 1887, v roce 1999 proběhla rekonstrukce a následovalo zapsání na seznam kulturních památek. Dnes je rozhledna zdarma přístupná veřejnosti a poskytuje výhled (zčásti omezený vzrostlými stromy) na celé Jizerské hory, Krkonoše i směrem na Ještědský hřeben a Český ráj.

Bramberk

Bramberk je 21 metrů vysoká rozhledna z tvrdé žuly. Již v roce 1889 zde německý horský spolek nechal vybudovat rozhlednu dřevěnou, ke které o tři roky později přistavěli horskou chatu, která tu stojí dodnes. V roce 1912 zde nechali vybudovat rozhlednu kamennou, která společně s horskou chatou slouží turistům dodnes.

Prosečský hřeben

Původně stávala na Prosečském hřebenu jednoduchá 6 m vysoká rozhledna z roku 1892, kterou o dva roky později strhl silný vítr. Věž sice byla ještě obnovena, ovšem v létě roku 1901 ji zcela zničil zásah blesku. Na konci května 1908 ji nahradila nová, 12 m vysoká rozhledna, které se stal osudnou opět větrný poryv dne 21.8.1921. Návrhu na novou rozhlednu se ujal Robert Hemmrich, byla to jeho pátá a poslední jizerskohorská rozhledna. Pro její stavbu byly tentokrát použity masivní žulové kvádry a třicetimetrová věž byla dokončena po čtyřech měsících stavby, přesně 21.8.1932. V blízkosti rozhledny byla vybudovaná horská chata. Dne 3.7.2003 bohužel chata vyhořela a rozhledna není přístupná veřejnosti.

Liberecká výšina

Neobvyklá stavba nad městem Liberec vznikla v letech 1900 – 1901 a nechal ji postavit továrník Heinrich Liebig. Projekt na rozhlednu a výletní restauraci zpracoval architekt Josef Smitz. Objekt byl nejprve nazván „Hohenhabsburg“, po roce 1918 „Liebigwarte“ a jeho dnešní název Liberecká výšina je z roku 1945. Rozhledna s restaurací byla otevřena 1. září 1901. Budova rozhledny a restaurace je velmi zajímavá, připomíná středověký hrad. K výstavbě byly použity kamenné kvádry. Postupem času však stavba chátrala. V 60. letech prošla přestavbou a při ní bylo zbouráno hrázdění a poničeny některé další cenné detaily. V 70. letech 20. století se v areálu pořádaly diskotéky a o několik let později byl objekt pro špatný stav uzavřen. V současné době je rozhledna uzavřena, v roce 2007 byla zahájena její rekonstrukce.

Ještěd

Ještěd nejvyšší hora Ještědského hřbetu (1012 m.n.m.). Odedávna je považován za jednu z hlavních dominant severních Čech a za symbol města Liberec, rozprostírajícího se pod ním.
V roce 1737 byl poprvé na vrcholovém skalisku vztyčen kříž, první z řady křížů na Ještědu. Již roku 1847 byl na vrcholu této hory postaven domek, který sloužil jako občerstvovací stanice. Roku 1868 byl domek nahrazen kamennou chatou, vedle které v roce 1876 vyrostla 5 m vysoká vyhlídková věž. Ta však musela být záhy stržena. Stále větší nápor návštěvníků vedl k vybudování nové mohutné kamenné budovy s 23 metry vysokou věží, uzpůsobenou jako rozhledna. Slavnostní otevření této nové dominanty Ještědu se konalo 13. ledna 1907. Tato jedinečná stavba s bohatou historií bohužel ukončila svůj provoz tragicky, požárem 31. 1. 1963. Již po dvou letech byla zahájena stavba nové moderní budovy s věží vysokou 90 m podle návrhu architekta Karla Hubáčka. V roce 1969 za ní získal mimořádně prestižní Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů.