V pátek ihned po příjezdu jdu s taťkou udělat průzkum okolí. Pár desítek metrů od penzionu začínají dřevěné schody. Vedou k nádherné stylové hospodě Kyčerka. Mě zajímá trampolína, taťka okukuje jídelní lístek … Plzeň za 29 … o večerním programu je rozhodnuto. Únava se začíná hlásit, tak šup do vozíku a jedeme na výlet. Po pár km rovinatém rozjezdu údolím Vsetínské Bečvy začíná dlouhý výšlap na hřeben Třeštík – Soláň.
Odsud jsou krásné výhledy. Na jednu stranu na všechny hlavní kopce Beskyd, na druhou Javorníky. Terén hřebenovky občas trochu komplikovanější ( kameny, bahno ), ale má odpružená kára vše v klidu zvládá. Jeden rozjezd na kamení bohužel nezvládá maminka. Slyším za sebou jen výkřik a vidím mamku válející po zemi.
Delší pauzu děláme na Soláni, kde mají trampolínu. Jediné omezení je tam 100kg, takže na ní můžu blbnout i s taťkou. Hudební kulisu nám k tomu dělá chlapík s harmonikou a jeho zpívající parta.
Dlouhým sjezdem se vracíme zpět k penzionu. Hoďku v bazénu, večerníček, losování sazky a vyrážíme ukázat mamince hospůdku, kterou jsme ráno objevili.
Rodiče v klidu večeří a popíjejí. Klid mají, protože mi vzali s sebou koleje a vláček. Po úvaze našich co do mě dostat vítězí šťouchané brambory, které nám ochotná obsluha trochu ředí s mlékem, aby to vypadalo jako kaše, kterou mám rád. Brambory ( prý vynikající) končí v taťkově přeplněném břiše. Za svitu měsíce a hvězd se vracíme na základnu.
mapa
V sobotu chceme projet hřebenovku Javorníků Kasárne – Kohútka. Při pohledu do mapy je, ale jasné, že bychom to časově nestíhali, proto taťka běží ráno před snídaní na hřeben prozkoumat zkratku. Ta je pro můj vozík bohužel nesjízdná. Vymýšlíme plán B, přesun autem na hřeben na Kasárne. Tím tak 15km ušetříme, pro auto se ráno zaběhne. Hned po příjezdu nás zaujme horská chata Bačkárka resp. její okolí, kde je toho spoustu nejen pro děti.
Je tady kolotoč, klouzačky, průlezky, trampolína, pískoviště, klec s morčaty a papoušky atd. Hned si to šinu k velké dřevěné Bačkádi s vodou. Pán co ji zrovna přikrývá plachtou říká „musí se to vyčistit, pili tu až do rána, je to plné piva“. V oné kádi jsou totiž kamna, které vodu ohřívají, takže je tu možno sedět přes noc i v zimě. Dále je tu Bačsauna, na střeše chaty jsou lehátka – Bačsolárko. Maminka hned dělá průzkum uvnitř. Přichází nadšená s vizitkou, letáčkem a Bernardem. Lehám do káry a stoupáme na hřebenovku. „Viktorku za chvíli bude rozhledna, už tam budeme“ opakují furt dokola rodiče, aby mě ještě chvilku udrželi. U rozhledny na kopci Stratenec spím jak dřevo. Prý, ale stejně byla taková malinká a šlo s ní vidět v podstatě jen to, co ze země.
Probouzím se pár km za rozhlednou a zjišťuji, že jsme se stali celebritami. Je krásné počasí, proto je na hřebeni celkem dost turistů, z nichž nás někteří hlasitě povzbuzují, někteří si nás fotí, někteří, zřejmě již unavenější jen pronesou „jééé ten se má já chci taky“, na vrcholu jednoho stoupání dostává dokonce taťka napít piva. Těžko říct proč vzbuzujeme takovou pozornost. Možná proto, že tudy asi moc vozíky nejezdí ;-) Přitom terén asi nebude tak hrozný, když to zvládá i naše mamina rozená to „silničářka“. Nuceni tlačit jsme jen ve dvou krátkých úsecích. Kamenné úseky jedeme pomalinku. Časté průjezdy bahnem si doslova užíváme a provázíme hlasitým „ bahnóóó …. ááá je tóóó´“. Na chvíli zastavujeme na dětském hřišti u horské chaty Portáš.
Delší zastávku děláme na Kohútce. Maminka hned spěchá pro zdejší vyhlášenou pochoutku. Borůvkové megaknedle jsou dle slov rodičů fantastické a už je jim prý jasné proč sem kvůli nim jezdí naši kamarádi z Ostravy na kole na otočku (cca 200km vyjížďka ;-). Pokud se nechcete přejíst k prasknutí doporučujeme jednu porci pro dvě osoby. Já i přes přemlouvaní rodičů pochoutce odolávám, takže můžu nepřejezen dovádět na trampolíně.
Po parádním sjezdu do údolí zastavujeme u přírodní nádrže v Karolině, kde m.j. pozorujeme hochy na lyžích, kterak předvádějí akrobatické skoky do vody.
Po příjezdu do penzionu je program jako včera tzn. bazén a pak hospoda Kyčerka. Ta je dnes uvnitř plně obsazena, protože zde hraje cimbálovka. Sedíme na venkovní zahrádce, hudba je hezky slyšet, v pozadí kopce podsvícené zapadajícím sluncem, nad hlavou hvězdy … je nám fajn. Samozřejmě mi to nedá, abych nešel prozkoumat hudebníky resp. jejich nástroje. Stojím na ochozu hospody na židli přisunuté k oknu , za kterým jsou muzikanti. „Veliké houšle“ říkám načež mě taťka opravuje „Viktorku to je basa“. „Baša … baša“ ještě pro jistotu několikrát opakuji, abych si to uložil na harddisk.
mapa
V neděli ráno balíme a přesunujeme se k hotelu Horal, odkud pojedeme k rozhledně Čarták. Vypadá to tu dost honosně, ale nikde žádná klouzačka, průlezka, trampolína :-( Zatímco my z auta vytahujeme zablácená kola a vozík, sladké děti z vedlejšího Volva golfové hole. Zatímco děti odcházejí provozovat svůj oblíbený sport (no spíš hru než sport ;-) na přilehlá hřiště, odsud rychle prcháme blbnout k potoku. Před ulehnutím mě rodiče jako obvykle lákají „pojď Viktorku čůrat ke stromečku, tatínek jde taky“. Tak si taťkou čůráme (on zatím dál a déle) . Po ukončení mé potřeby okoukávám taťkovo technické provedení a abych mu udělal radost tak říkám „ ty ale klááášně čůůlááš“. Radost mu dělám takovou, že brečí smíchy a říká „ještě, že zrovna čůrám, jinak bych se asi pochcal“. UIehám a stoupáme. Tentokrát nás, ale čeká i jeden kamenitý singletrek, kde musí maminka odložit kolo a být nám nápomocna. Budím se v Makovském průsmyku, odkud už je to jen 3km stoupání k rozhledně. Mamka se opírá do pedálů a prásk. Přehazka visí jen na bovdenu, v bikerské terminologií tzv. urvaný šaltr. Pokračuje k rozhledně pěšky, ale o moc pomalejší , než naše jízda to není, protože po velkých šutrech musíme i my kousek tlačit. Z rozhledny jsou dnes parádní výhledy.
U nedalekého hotelu Sůkenická je pro děti vše co má být vč. trampolíny. Taťka sjíždí pro auto, mamka jí a já skáču. Domů se vracíme přes Frýdlant, což znamená povinnou zastávku na bazéně, kde 80% času trávíme ve vířivce. Hlaďák po bazéně stejně jako min. týden zahání čerstvý chleba z McD-chleba-drive.
mapa
