Vali: dnes poprvé v životě na bruslích.
Viki: já dnes taky na ledu. Bez nesmeků by to byl na V. Javorník očistec.
Vali: dnes poprvé v životě na bruslích.
Viki: já dnes taky na ledu. Bez nesmeků by to byl na V. Javorník očistec.
V Hop jump v Dolních Vítkovicích se mi tak líbilo, že odchod nesu s velkou nelibostí. Spouštím ověřenou taktiku pláč, který záhy přináší své ovoce a taťka kupuje permici na 10 vstupů 😜. Přecházíme do Velkého světa techniky, kde si to užíváme na velmi povedené výstavě "Večerníček a království pohádek".
Pánská jízda z Pražma mimo stezky na vrchol, který je sice v mapách bez názvu, ale my víme (nebo si alespoň myslíme), že je to Kotař.
V Komorní Lhotce tak tak parkujeme, zřejmě se dnes všichni rozhodli, že půjdou tam kde my. Chvílema je cesta jeden led, což se mi pochopitelně líbí. Za posledními chalupami opouštíme značku a jdeme osamoceni k vrcholu Prašivé. Sestupujeme na Malou Prašivou k turistické chatě. Jestli to dole na parkovišti vypadalo, že tu jsou všichni tak tady jsou úplně všichni. Za oběd je tedy ušetřeno. Otáčíme se a prcháme dolů.
Ze Lhotky neznačenými, liduprázdnými cestami. Ostravská pánev pod smogovou pokličkou, kousek výše mrazivá romantika 💙.
Zvyky neměníme a nejinak je tomu i v případě štědrodenní klasiky přes Myslivnu. A letos myslím poprvé v mém životě na sněhu. Ale vyšlo to jen taktak. Obleva způsobuje, že v závěru je můj rudý bob tažen více po betonu než sněhu.
Dopoledne do Šilheřek na jmelí. Odpoledne hned co padá tma výstup na Emu. Letos je kosa jak z nosa takže je i teplá Ema zmrzlá a nebrodíme se v bahně jako loni.