úterý 12. května 2009

Vikiho občasník - konečně doma

´takhle mě vymódili Jak jde vidět z fotky tak i přesto, že mě oblékali dva lidi (mamka,taťka) tak se jim to moc nepovedlo. Už se mi trochu rozmlžil zrak a tak vidím, že můj pokojíček hraje barvama. Mamka dostává kytku a cyklotretry za to, že mě pěkně porodila a já nový pokojík, ojetou postýlku, ojetý kočárek, ojetou vaničku, nějaké ojeté i nové oblečení, hračky a úplně nové, nejeté balíky plenek.

nášup Mám furt hlad a mamka mi tak rychle nestíhá vyrábět mlíčko. Proto si ještě dávám nášup ze stříkačky. No a to byla taky sranda. Hned jak mě přivážejí domů mamka říká taťkovi "zaběhni do lékárny pro 200ml stříkačku ať můžeme dokrmovat". Taťka to vezme klusem abych náhodou netrpěl hlady a za chvíli je zpátky. Jak vytáhne stříkačku tak mamka propukne ve smích a já v paniku. Tímhle mě chtějí dokrmovat? Možná tak hříbě. Vždyť ta stříkačka je velká skoro jako já. Mamka svůj požadavek mění na 20ml a taťka běží znovu do lékárny.

Tak mě poprvé koupají v mé ojeté vaničce. Jé to je žůžo. Když mě ale vytáhnou ven je mi pěkná kosa, což jim sděluji pořádným řevem. Při třetím koupání jim to docvakává a taťka vymýšlí zlepšovák. Chvíli před tím, než mě mamka vytáhne z vody mi teplým fénem nahřívá ručník. Mamka mě do něj hned zabalí a taťka na mě dále fouká teplý vzduch, prostě paráda. Tímto mé řvaní posunuji asi o dvě minuty, což je doba, kdy začíná mé nenáviděné oblékaní

neděle 10. května 2009

Vikiho občasník - z porodnice

Pět dní prý musím zůstat v porodnici. První den je mi dost smutno, protože vůbec nejsem s maminkou, ale s mnoha kámoši na jednom pokoji. Furt někdo řve a tak se občas přidám, je to totiž jediná zábava co se tu dá provozovat.Sestřičky jsou na nás hodné a ve dne v noci se o nás vzorně starají. Druhý den už mě nosí k mamince alespoň na krmení, později i na přebalování. To zatím mamce nejde jako sestřičkám proto ji každou chvíli dávám příležitost, aby mohla potrénovat. Odpoledne vždycky přijde taťka a je veselo. Při první návštěvě říká mamka taťkovi "no ty vypadáš ... ale alespoň bude zdravý ". Aha, takže čím hůře tatínek den po porodu vypadá, tím je jeho potomek zdravější. Ještě jsem zapomněl pochválit ubytování. Máme to tu moc pěkné a čisťounké a na pokoji jsme ještě s tetou Oli a kámošem Honzíkem.

sobota 9. května 2009

Vikiho občasník - bulvár mě odhalil

V bulvárním plátku známého ostravského běžeckého klubu MK Seitl se objevilo následující:

... známý běžec a úspěšný triatlonista Aleš Šela Velička se stal ve čtvrtek TÁTOU !!! Podařilo se nám tajnými kanály zjistit váhu i míry malého VELKÉHO VIKTORA.

ŠELO BLAHOPŘEJEME TOBĚ I MAMINCE !!!



pátek 8. května 2009

Vikiho občasník - slavím nulté narozeniny

Mamka 30min před
Na dnešek (7.5.09) mi naplánovali, že se narodím. Normálně bych si o tom měl rozhodnout sám, ale vzhledem k tomu, že jsem se v uplynulém období necpal k východu, ale pohodlně si seděl, tak pan doktor rozhodl, že půjdu tzv. císařákem. Alespoň budu hned hezké nepomačkané miminko, né jako kolegové co se musí proplazit úzkým východem. Nevýhoda je, že nebudu moct být hned s maminkou :-( Dnešní datum oceňuje taky taťka, protože dnes, tedy ve čtvrtek si na mě bere paragraf, v pátek je svátek a s víkendem tak bude mít dost času mě zapít. To se prý musí dělat proto abych byl zdravý.

Je 8hod, čas, kdy jsem se měl dle plánu narodit a furt nic. Prý chtěl být nějaký kolega mermomoci starší než já, tak ho vytahli dříve. Je po 9 a konečně se něco začíná dít. Najednou vidím nějaký ostrý předmět, snad mě neřízne, uhnout totiž nemám kam. Sápou se po mě nějaké ruce a v 9:48 jsem venku. Snažím se koukat, ale vidím jen mlhu a přitom jsem byl tak zvědavý jak maminka vypadá. O co míň vidím o to více řvu. Ušmikávají mi přívod živin a pak cítím jak si mě předávají z ruky do ruky. Dívají se mi do rozkroku a poté na papírku škrtají jméno Marie, kroužkují Viktor a připisují 3,35kg 51cm. Taťka to vše pozoruje zpoza skla a třepající rukou se snaží foťákem udělat nějaké video. Taky ho ale nevidím, páč mám furt tu mlhu. Mamince zatím zavřeli ten můj nouzový východ a konečně jsem u ní.

já 30min po Ale co to, někam mě odnášejí :-( Dávají mě do jakési prosklené krabice a je tu vedro jako hrom. Jak jim mám ale říct, ať sníží tu teplotu, když neumím mluvit.
Po půlhodině ležení se nademnou sklání asi Taťka, protože zaslechu něco jako "můj synečku" pak furt něco šišlá a tak jsem rád, že po chvilce odchází a já si můžu zdřímnout.



FOTOGALERIE >>