Tento závod byl na nás co se týče orientace opravdu těžký. Ani jedno "Disk" v rodině proto velmi potěší. Po závodě navštěvujeme přilehlé arboretum, kde si užíváme legraci s jednou zlobivou kozou, která nám utíká do "meziplotí" odkud ji hezkou chvíli nemůžeme dostat zpět do ohrady.
Od tety Pusy z turisťáku Sedmička přišla nabídka jestli bychom s nimi nechtěli jet na víkendovou akci na Ostravici. Dáváme vědět Arturovi, Karlovi, Bertíkovi a jejich tatínkům a pátek v podvečer všichni společně vyrážíme ze Svinovského nádraží. První přestup v Kunčicích je v pohodě, s druhým ve Frýdlantu už je to horší. Náš vlak má 5 minut zpoždění a světe div se přípoj na Ostravici, který tam končí a nemá žádnou další návaznost nečeká a ujíždí. Společně se zájezdem malých tanečnic se přesunujeme do haly, kde prodávají lístky a hodinu do odjezdu vlaku tam děláme pěkný humbuk. Taťkové, aby měli klid tráví čekání v nádražní knajpě. Ke srubu je od nádraží v Ostravici jen necelé 2 km do kopce. Tma, čelovky, nebe plné hvězd, romantika.
Srub má oproti tomu minulému, Bařince, o jednu hvězdičku více tzn. disponuje elektřinou a dokonce i vodou z kohoutku.
Usínáme při pohádce o Chytré kmotře lišce v krásném podání pana "Hégra" ehm tedy strejdy Marka.
V sobotu jdeme na výlet k Veličkům. Cestou musíme překonat zledovatělou malenovickou sjezdovku. Je to hodně velký adrenalin, protože uklouznout znamená se nekontrolovaně řítit dolů. Až po překonání taťkové domýšlejí co všechno by se při uklouznutí mohlo stát a sypou si na hlavu popel, že jsou pěkní blbci. U Veličků na sluníčku je báječně, a protože tu nejsou mamky můžeme si hrát s bahnem. Zpátky to bereme přes nádhernou vyhlídku Medvědí skálu.
V podvečer přijíždí komado z Ostravy ve složení 2 x Peťan, Kačka, Viki a na nedaleké Sepetné hrajeme bowling. Jedna dráha maloši, druhá puboši. Večírek začíná večeří na hotelu. Dospěláci klábosí v restauraci, děti řádí v herničce. Za svitu čelovek se přesunujeme na srub, kde maloši padají únavou a usínají, puboši hrají flašku, dospěláci pijí vše co se vypít dá, mluví hodně "německy" a pouštějí různé hudební vykopávky. Po půlnoci dostávají dva strejdové "dobrý" nápad, že půjdou na Lysou horu. Určují azimut postupu, který je suťovištěm a hromadami šutrů přivádí pod Medvědí skálu, kde se pro "vyčerpání" rozhodují pokus ukončit.
Vali: loučení s lyžemi a zároveň má letošní největší lyžovačka proběhla o víkendu plném sluníčka na domácím Vaňkáči. V sobotu se nechávám vyvézt na vleku. Mírná část sjezdovky v poho, ale jakmile se to láme v tu prudší propadám panice. "To přece nemůžu nikdy sjet" říkám si a v slzách se v náručí taťky nechávám dopravit dolů. Pak už hobluji jen pidimidi dětský svah. Kluci Zemanovic drží basu a přechází taky na malý, takže je to fajn zábava.
V neděli se nechávám znovu ukecat na vlek. První jízdu dolů mě na laně drží strejda Mára. Pak ho předává taťkovi a dáváme dalších 12 jízd spolu. Lano by už možná ani nebylo třeba, ale taťka má strach mě pustit samotnou, protože jezdím šusem a nedělám obloučky. Vždycky prosí "Vali alespoň jeden oblouček" a já na to "já mám ráda rychlost" a peru to přímo dolů. Z pohledu pozorovatele to vypadá komicky, dítě na laně valí šusem a vodič - brzdič za ním dělá obloučky.
Viki: v sobotu se s mamkou necháváme vyklopit na Čertovým mlýnem a skrz lesy jdeme do Plesné. Po občerstvení v Kafrárně pokračujeme domů.
V neděli nejprve prozkoumáváme novou vyhlídku u Kr. Pole, kterou jsme objevili při brouzdání v mapách. Pak pokračujeme přes V.Polom do H.Lhoty zkontrolovat jak to jde Valince lyžích.
Na start pěkně busem č. 45 sejít pod most a jde se na to. Prostředí v blízkosti startu by potřebovalo uklidit jako sůl, no snad se toho někdo chytne až bude akce "ukliďme Česko". Jinak ale pěkný les s vůní rašícího medvědího česneku. Orientačně bez zaváhání, běh obstojný. Dohromady je z toho druhé místo, čímž je následný smažák v restauraci DK Poklad zasloužený.
Dostali jsme příležitost strávit pár dní na skautské chatě Bařinka ve velkých Karlovicích. Se strejdou Márou, Karlem a Arturem dáváme sraz na sjezdovce u hotelu Horal. Je to sice velmi mírný kopeček, přesto ještě nemám odvahu jít na vlek a jezdím na dětském pásu. Po lyžovačce si jdeme dát kus žvance a taťkové pár "ionťáků" do pivovaru Pod pralesem, loučíme se s civilizací a s plnou polní míříme k chatě. První problém nastává hned ze startu, kdy musíme překonat potok po ocelových profilech, které tu zbyli z mostu. Jak to vidím propadám spolu s Arturem panice. Dobře to dopadá a jsem na druhou stranu bez nehody přenesena, i když jak je vidět z videa níže bylo to o fous. Prudkou stojkou po zledovatělém povrchu k chatě je to docela záhul. Chata je pěkně vytopená a zabydlená, neb už tu pár dní pobývá několik členů turisťáku Sedmička. S vodou z kohoutku a elektřinou se budeme muset na dva dny rozloučit, což nám vůbec neva.
Druhý den se nám nechce sestupovat do údolí a tak blbneme na chatě, hrajeme hry, připravujeme dřevo pro topení, a děláme jen krátký výlet na vrchol sjezdovky Razula, který je od chaty jen cca 500 m.
Třetí den, po úklidu chaty sestupujeme zpět do údolí a jde se lyžovat. Kluci, zdatní lyžaři jdou na prudkou sjezdovku Razulu, já opět na brdek pod Horal, ale už né na pás, ale na vlek. Je to pecka, i když ještě jezdím na jedné pomě s taťkou. Nakonec se setkáváme s maminkou a Vikim a společně se vracíme domů.
Mamka s Vikim jeli vlakem a busem na Bílou, odkud vystoupali na Bobek a hřebenovkou došli přes Bumbálku na hotel Súkenická, kde přenocovali. Druhý den dobyli Vysokou a kolem Láďova pramene sestoupili za námi do Karlovic.
