Vikiho občasník - Prašivá

mapa

Vikiho občasník - okolo Hradce

mapa




Víkend bude ve znamení prý již několikátého ročníku pochodu Hradec – Skřípov - Zátiší. Pro mě je to zřejmě založení nové tradice, kterou budu asi muset chtě nechtě pár let udržovat. Mám slíbeno cestování různými dopravními prostředky, na což se těším nejvíce. Prvním z nich je bus č. 54 z Alšáku na Svinov. Ssss sss autobusu střídá další atrakce, samootvírací dveře na nádraží. Pozorovat vlaky na nádraží bych vydržel hodně dlouho, ale náš do Opavy na nás čekat nebude. V Opavě hledá mamka po kapsách lístky, což je prý taky tradice (minule je prý nenalezla a do Hradce se musely kupovat nové). Lísky jsou na světě a můžeme pokračovat motorákem směr Hradec.


U zámku v Hradci nás již očekávají babi, děda, teta a strejda. Jdou na jedno, zatímco my jdeme do zámecké zahrady poblahopřát kamarádce od mamky, která právě vstoupila do svazku manželského. Pár fotek s novomanžely a hurá taky na jedno. Na židli zámecké restaurace usedám jako král a v mžiku je u židle Nelinka od vedlejšího stolu. Házím nevšímáka. Radši se věnuji debatování s rodinou. Nelinka je však vytrvalá. Stojí a upřeně na mě kouká. Nakonec jejímu uhrančivému pohledu podléhám, slízám se židle a plac hospůdky je náš. Vyhecován osazenstvem našeho stolu se odhodlávám k polibku, čemuž se Neli vůbec nebrání. Všechno krásné ale jednou končí. Neli „platí“ a odchází. Náš stůl porušuje plán „na jedno“ a zůstáváme. Posléze vyrážíme směr Skřípov. Je krásný podzimní den, takže není kam spěchat a těch 6 km nám trvá hezky dlouho. Večer na chalupě dává strejda na stůl několik druhů medovin a začíná degustace, která je zpestřena hudebním vystoupení dua Ovenky v obsazení Ovenka – kytara, zpěv a Veronika – flétna. Po kulturním zážitku jsem odvelen na kutě, zbytek pokračuje v degustaci. V neděli s rodiči vyrážím směr Zátiší, odkud jedeme domů tramvají.

Vikiho občasník - Štramberk

mapa

Počasí je dnes nevalné, pro návštěvu rozhledny nevhodné. Razítko z té štramberské mi ale v deníčku chybí, tak jdeme na to. Z Kopřivnice 2 km stoupáme kolem Váňova kamene k rozhledně Bílá hora.

Na rozhledně místo rozhlížení praktikuji jako obvykle splašený běh dokola a nahánění s taťkou. Po pár minutách mamka uznává, že už byl můj en. výdej dostatečný a snaží se mě odchytit. Jaksi ji ale sklouzávám a padám. Rána, řev, krev a mažeme dolů. Horní ret mám rozseklý a oteklý. Prý ještě doladit ten spodní a vypadal bych jako černoch nebo spíše Dolly Buster. Na zahrádce pod Trúbou koštuje taťka se strejdou medovinu, mamka řidička šetří síly na večer a já se velmi zajímám o jednu starší paní. Na sádrové babce se mi líbí, že je stejně vysoká jako já, má hůlku jako já a hlavně si nechá všechno líbit.

Pokračujeme na náměstí, kde se to dnes hemží strašidly. Hlavním bodem našeho zájmu je ale pivovar. Sestupujeme do jeho podzemní části. Taťka a strejda se opět oddávají koštování, tentokrát piva. Já jsem nadšen z podzemních chodeb, které všechny dokonale prozkoumávám. Pro štěstí strejdy Lukáše házím korunu do zamřížovaného jezírka, které je u našeho stolu. Očekávané žbluňk se neozývá, neboť koruna končí na osvětlovací lampičce ;-)



Večer jsem já stejně jako mí nejbližší kámoši v péči svých taťků. Maminy totiž vyrážejí do ulic, konkrétně do jedné z nich nesoucí název Stodolní nebo tak nějak. Nevím co špatného tam mamka snědla, protože ráno nevypadá svěže jako obvykle a je jasné, že budeme mít pánskou jízdu. Jedeme na chalupu. Nemocná mamka se doma lečí. V podvečer parkujeme za domem, když v tom vidím, jak nám jde mamka naproti. Moc mi za celý den chyběla, proto nedbaje slov taťky „Viktorku pomalu, spadneš“ běžím a volám „mami, mami“. Rána, řev, krev. Tentokrát to chytám na spodní ret, jsem ale konečně v náruči své uzdravené maminky.

Vikiho občasník - slovník všech (mých) slov

Slovní zásobu sice zatím příliš velkou nemám, foneticky to zatím také není 100% , ale zato mluvím rád a hlavně skoro furt. Uši rodičů jsou občas rády, že si po mém večerním zalehnutí odpočinou.

Má slovní zásoba:

osoby:
- mami, tati, babi, děti, pan, paní
Titi - Viki
dida – děda
mimi - mimino

části těla:
koko – oko
pipu – pupík
no – nos
didi – zuby
u úúú – přirození

jídlo, pití:
boba – voda
pibo – pivo
nino - mlíko
papu – jídlo
bumbu - pití

zvířata:
byba – ryba
koko – slepice
míí – myš
táči – ptáci
bum bum - medvěd
ha ha – pes
hůůů – sova
mééé – koza
bééé – ovce
bůůů – kráva
2 x hlasitý výdech nosem – králík
pich pich – ježek
čiči ňau – kočka
dada – husa, kachna
krá – vrána
krrr – krtek
kyky rrr – kohout
iáá iáá (dříve aíí aíí) – osel
papu – papoušek
bibo – opice ( naučila babi, když ukázala na opici a řekla Bimbo)
koko – slepice
baba – žába

dopravní prostředky:
bam bam – tramvaj
bubu ssss – autobus
kouo – kolo
tadlo – letadlo
tulní – vrtulník
dy dýý – auto
šš úú – vlak
bagl - bagr
tato - traktor

... a další:
- tady, tam
co to? (+ namířený ukazováček) – co je to?
čita ( dříve tači) – tik tak, hodiny (ale např. i manometr u pumpy apod.)
baó – balón
dedéém - jedem (pokyn k odjezdu)
páta – zubní pasta
kám – krém
bíe – brýle
tom - strom
babu – bábovka
byden – dobrý den
bíba – bota
doú – dolů
oúú – nahoru
bibi – blik, světlo
dudu – dudlík
anáu – kanál
etě – ještě
hauóó – haló, telefon
hají – lehnout
hačí – sednout
e ééé – stolice, nočník, plenka, bláto,
paíí – pálí (voda, jídlo)
néni – není
bi bam- kostel (a vše co to připomíná – např. vodárna)
houpy – houpat, houpačka
bubu - tma

Vikiho občasník - víkend v Jeseníkách

Až kousek před Bruntálem vyjíždíme z mlžné deky táhnoucí se od Ostravy. Začíná nádherný slunečný den. Na Hvězdě se formuje naše chodecká skupina ve složení: já, taťka, babi, děda, strejda Lukáš, tety Verča a Vlaďka. Mamka s námi nejde, protože ji čeká těžší úkol a to vyběhnout 9,5 km stoupání na Praděd v rámci závodu ČP v běhu do vrchu. Náš plán je jít údolím Bílé Opavy, na Ovčárně povzbudit běžce a pak dolů na Malou Morávku
(mapa). Po prvních dvou km chůze je nám jasné, že takovým tempem běžce na Ovčárně nestihneme a proto se oddělujeme od našeho pěšího pluku. Údolí divoké říčky Opavy je úžasné. Přecházíme dřevěné lávky, mostky, skáčeme přes šutry, šplháme po prudkých schůdcích, přelézáme spadlé stromy, několikrát musíme po čtyřech stromy podlézat, prostě akční procházka. Každou chvíli ze mě vypadává citoslovce „jééééé“ a x-krát opakuji slova boba (voda) a holu ( stoupání vzhůru). Čas je neúprosný, my chceme stihnout probíhající mami, proto musíme závěrečné 2 km prokládat klusem. Na Ovčárně jsme v době, kdy probíhá třetí běžec v pořadí. Je nádherně, bezvětří, v dálce je vidět poklička inverzního hnusu, ze kterého jsme sem přijeli.


Probíhají mí oddíloví kolegové a další strejdové. Všechny povzbuzuji tleskáním. A je tu maminka, která si to jako vždy s úsměvem hezky užívá. Přicházejí babi s dědou a jdeme na zahrádku na pibo (pivo). Po pibu a jogurtu pokračujeme směr Petrovy kameny.


Znaven usínám. Po hodině a něco se probouzím a slyším „ty jo my jsme ho zapomněli přebalit“. Hned je sjednána náprava s tím, že kdyby se mamka ptala, tak jsme tento úkon provedli na Ovčárně, o tom, že mi přitom cvakali zimou zuby budeme mlčet úplně. Potkáváme mamku jdoucí nám naproti. Z Morávky se jedeme ubytovat do Staré Vsi. V penzionu Anenská huť probíhá tradiční běžecký večírek, kterého stejně jako loni neúčastním. U mé postýlky se v pravidelných intervalech střídají hlídky.

V neděli se zde koná další závod St.Ves – Alfrédka – St. Ves. Vzhledem k proběhlému večírku je to závod, kde mnohdy nezáleží kolik kdo má naběháno, ale kdo umí skloubit běh a kocovinu. V tomto je přeborník strejda Hu.


Včera (nebo spíše dneska) vypadal pod obraz, přesto po vydatné snídani ( obložený talíř, párky, vaječina, 3 piva) stojí na startu ve slušivém „běžeckém“ oblečku. Z Veličků dnes nikdo nepoběží. Chceme se jen podívat na start a vyrazit na výlet. Jelikož však jeden z Veličků běhal a válel se po okolních travnatých plochách v noci a ztratil přitom klíče od bytu i auta musíme odjezd trochu odložit. Zatímco strejda Lukáš z dědou a tetou Verčou hledají klíče my z terasy penziónu povzbuzujeme dobíhající závodníky. Zmiňovaný strejda Hu dává 14km/430m převýšení za pěkných 1hod3min (12.místo) a to navíc během závodu stihá ještě zavolat fanouškům na terase a udělat pár fotek :-) Hledači klíčů slaví 50% úspěšnost (klíče od auta). Můžeme vyrazit směr Rešovské vodopády.


Tady je to podobně hezká písnička jako včera v údolí Opavy navíc okořeněná barvami podzimu.


Na závěr si dospěláci dávají oběd a já svých 20, no spíše 120. Při cestě domů musíme nejdříve zastavit kousek za Bruntálem. Taťka vybíhá z auta. Po chvilce se vrací spokojen, že výbornou svíčkovou udržel. Dál pokračuje vybaven igelitovým sáčkem. Já bohužel nemám takové štěstí. Nejprve měním barvu obličeje na zelenou a pak to jde ven. Chvilka na čerstvém vzduchu mi dělá dobře. Sborovým zpěvem „sláva nazdar výletu ...“ ukončujeme další skvělý víkend .

Vikiho občasník - Velká Čantoryje

mapa