Od Ostravice začíná mlha a mrholení. Na Bílé to samé, hmmm skoro jako vždy to zatím meteorologům nevychází. Hned po příjezdu mě ťuká do oka lanovka a vyrážím směrem k ní. Stojím u dolní stanice a zírám. I přesto, že mám slíbenou jízdu každou chvíli se dotazem „pojeme naho-u?“ ujišťuji, že na to rodiče nezapomněli.
Taťka v rámci MTB závodu spolu s dalšími nadšenci odjíždí do beskydských kopců. Já ulehám, naopak sluníčko vstává a začíná být příjemně teplo. Po probuzení už je na místě kamarádka Evelínka a můžeme společně vyrazit na dětské atrakce. Po spaní jsem zpočátku trochu „rozbitý“ takže mi chvíli trvá, než se dostanu do normálních obrátek. Skáčeme na trampolíně, v nafukovacím hradu, jezdíme pohyblivým chodníkem na kopeček, z kopce si užíváme jízdu na pneumatikách.
A přichází slíbená jízda lanovkou. Původně jsme chtěli dolů sjet na koloběžkách pilotovaných rodiči. Přesto, že jsme s Evelínkou na svůj věk velcí, jsme pořád malí na to, abychom dosáhli na řídítka. Dle paní z půjčovny dosáhnou tak 4-5 leté děti tzn. příští rok určitě pojedem ;-)
Od horní stanice lanovky jdeme po Zbojnické do údolí potoka Smradlavka. Pokračuje kolem Bílé Ostravice, jejíž břehy jsou velmi pěkně upraveny a je zde několik dětských zastavení s prolézkami atd. V hotelu Pokrok koštuji specialitu - cmundu s husími játry, dojídám se špagetami a jdeme do vojenského stanu, kde místo krtečka promítají film, jak pár šílenců s lyžemi na zádech leze na novozélandské velikány, aby pak mohli po skoro kolmých stěnách sjet dolů. Děti a maminky jdou spinkat. Tatínci vyráží prověřit zda-li je pravda, že dnes budou v hospodě čepovat dvanáctku za 15Kč.
V neděli je nádherně už od rána. Po snídani se ukrýváme v příjemném stínu lesa za hotelem Pokrok, kde se nachází skvělá atrakce pro nás vodumilné děti. Potůček je sveden do takové malé přehrady odkud vedou různě propletená dřevěná korýtka. V korýtkách jsou ministavidla, takže se dají vytvářet různé kombinace toku vodu. Na hodinu od nás mají rodiče pokoj. No akorát nás musí semtam přenést, dát vyčůrat, dát napít, zodpovědět nějaký dotaz atd.
Blíží se čas spánku, proto sedáme do auta a kousek přejíždíme na start dnešního cyklovýletu. Proti proudu Černé Ostravice jedeme směr Bílý kříž.
Před Grůní procitám. Z vozíku spolu s pěší turistkou Evelínkou sleduji boj krav o koryto. Nějakou dobu blbneme před hotelem Charbulák a sjíždíme zpět do místa startu.
mapa
Cestou domů nemůžeme vynechat bazén ve Frýdlantě. Tady opět opakovaně skáču do vody. Zpět ke břehu jsem jen lehce přidržován, abych měl snahu vyvíjet plavecké pohyby. Sem tam mě taťka pustí a jdu hned pod vodu. A pak to přichází. Jsem opět puštěn, ale pod vodu hned nejdu. „On plave, on plave“ křičí taťka a já se posunuji směrem dopředu a po pár sekundách bohužel i směrem dolu. Každopádně je mi to započteno jako den, kdy jsem poprvé plaval. Evelínka je úspěšná také, akorát trochu jiným stylem. Odrazí se od schůdků a s hlavou ponořenou do vody plave směr maminka. Za Frýdlantem zastavujeme na odpočívadle, kde stylem McD-drive kupujeme čerstvý chleba, který mi jde k duhu páč mám pobazénového hlaďáka.
Poslední zastávkou je náš známý včelař, u nějž doplňujeme zásoby šlehaného medu a medoviny.
