Na Lysou zahrát bowling? Ano je to možné, i když musím uznat, že se tam takový druh zábavy moc nehodí. Cestou skoro nikdo a k tomu krásný západ slunce. Mamka druhý den vstává už v pět a užívá si východ slunce. Lysá a výhledy z ní jsou v rámci Beskyd bezkonkurenční a když se to správně načasuje jde to i bez davů.
Před lyžákem je třeba se alespoň jednou sklouznout. Je to křest ohněm nebo spíše ledem. Sjezdovka je jeden led, ale postupně se osměluji a přestávám, k neradosti taťky, dělat obloučky. Na sjezdovce je nás celkem pět. Nakonec si ještě necháváme zapnout bobovku a za svitu úplňku to perem na plný koule.
Letos jsme udělali změnu, čili žádný výstup na Emu či Ostravská radnice. Předštědrodenní procházku uskutečňujeme ve Štramberku. Počasí není pro dopravu nakloněno, protože sype a sype. Štramberk pod sněhem je ale úžasný. Cestou od nádraží je v oknech rodinných domů a obchodů vystaveno na čtyřicet betlémů, ve vánočmín obchůdku nakupujeme baňky, v chatě Dr. Hrstky u Trůby dáváme čokoládu, nikde nikdo, romantika.
Letošní ročník byl ve znamení rekordů. První padá už na nádraží ve Svinově, kde se scházíme v počtu 16 ks (později se ještě přidávají další 2 ks). Historicky poprvé máme zahraničního účastníka, strejdu Vladana z Curychu. Jak nás v Horní Lomné na konečné vyhazuje autobus je zřejmé, že padl další rekord a to v množství sněhu. Cesta na Kamennou chatu je letos obvlášť náročná. Na hřeben, kdy jdeme mimo značky musíme prošlapávat, ani po značce z Muřínkova vrchu přes Velký Polom to není procházka růžovým sadem. Magický Velký Polom nám ukazuje zase jinou tvář. Stromy zasypané sněhem vypadají jako sochy a můžeme tu vidět dinosaury, zajíce, chobotnice apod. záleží na fantazii. Cca 7km nám v těchto podmínkách trvá 4,5 hodiny.
Dalším rekordem je, že čtyři zúčasnění dospěláci mají v období 7-14.12. narozky a pozor, tři z nich kulatou padesátku. Po příchodu na chatu má akce standartní průběh, dospělí slaví, děti si hrají, společně probíhají sněhovánky - stavění iglů, bitva.
Druhý den nás čeká v podstatě jen dva km vodorovné chůze a pak parádní sešup na bobech. Nakonec i zubožený strejda Vladan (který chvíli po startu ulehá do sněhu a prosí ať ho necháme umřít) úspěšně dosahuje cíle.
Co říci závěrem? Asi nejlépe to shrnul strejda Dušínka, když dvě hodiny po půlnoci pronesl "ale přesto jsme dospěli k výsledkům, které jsme měli v plánu" (viz video níže). Ano, plán hodně se nasmát, užít si dosyta sněhu, jídla a pití jsme bezezbytku splnili.
No tak ano přiznám se. Jak jsem viděla ve dvoře čertiska házející sněhové kuličky do oken zachvátila mě panika a začala jsem ( spolu s Bertíkem) brečet. Pak už to bylo v pohodě a dokonce jsme si udělali i společné foto. Nikoho z dětí si s sebou nevzali. Odvlekli pouze taťku, který se ale nakonec po boji osvobodil a peklu unikl.
Jako předkrm si dáváme velkofilm Napoleon v našem kině Poklad. V předvečer výletu do Slavkova se protrhává peřina a začíná sypat a sypat. Ráno je v celé republice kalamitní stav a na taťkovi je vidět, že se mu do toho vůbec nechce. Po dálnici se nedá jet více než 80, nicméně nikde žádný problém a v 9 jsme na místě. Jdeme přes kopeček Santon do Tvarožné, kde je vojenské ležení. Jednotky nejprve pochodují na bojiště a trénují manévry. Pak se stahují zpět a my vymrzlí na kost se na půlhodinku stahujeme do auta, ve kterém topíme na 26 °C. Po obědě se koná zlatý hřeb programu, rekonstrukce. Na bojiště nastupuje 1200 vojáků, desítky koní a kanónů a začíná řezba. Z reprobeden je celá akce naprosto skvěle komentována. M.j. se dozvídáme, že v rybníku, kde Fracouzi zahnali Rusáky, byly po bitvě kromě kanónu a koní nalezeny pouze 4 těla ruských vojáků ... ve scéně velkofilmu jich byly minimálně stovky 😉 Každopádně to nic nemění na tom, že u Slavkova Napoleon naplno ukázal svou vojenskou genialitu. Nakonec jsme rádi, že jsme se počasím nenechali odradit od tohoto krásného zážítku a osmdesátkou valíme k domovu.
Páteční příjezd a následná prochajda je ještě zelená, i když už s pořádnou jinovatkou. Sobota už je ve znamení hromad sněhu. Jde se tradiční výlet přes Velký Javorník na Stratenec. Viki s Juřínky pokračuje hřebenovkou dále až na Malý Javorník zatímco já se s taťkou vracím naproti třem strejdům a jejich ratolestem, kteří přijeli až dnes. Podruhé zdoláváme Velký Javorník a pekelným šusem po sjezdovce sjíždíme zpět k chatě. U chaty probíhají zimní radovánky. Nechybí samozřejmě stezka odvahy. Vrcholem akce koupel ve venkovním sudu s horkou vodou a válení se v plavkách ve sněhu. Před spaním ještě diskotéka s DJ Márou. V neděli zimní radovánky kolem chaty a domů. Já jedu se strejdou, protože v našem autě jede Domča, který se vyblil z podoby tak, že skoro není schopen chodit. Kousek před domovem strejdovi pobliju auto, což je přisuzováno zatáčkám. Viki s mamkou a taťkou jdou odpo do kulturáku na přednášku Zibury, já jdu na návštěvu ke kamarádce Johance. Tam bliju znovu. Viki se brutálně zblije v první řadě sálu těsně před koncem přednášky. Mezitím začíná blít Karlík i Bertík. Noc je krutá, vrchem, spodem, furt dokola. Víkend si tímto nechtěně prodlužujeme do středy 😤
V sobotu vyjíždím z Škracovic Petry až po obědě. Plán vystoupat pod lanovkou bere kvůli počasí za své a tak se necháváme potupně vyvést. Dole hnědo, nahoře bílo. Večer tradičně Age of mythology. V Neděli přes Chleb a Poludňový grúň dolů. Zdejší panorámata máme v malíku, takže mlha vůbec nevadí.
