Vikiho občasník - Vánoce

Vánoce byly opět bohaté na dárky i zážitky. Mimo jiné jsem dostal i menší nemovitost, čímž jsem se stal velmi majetným již v útlém věku. Mám teď, kromě postýlky další místo, kde spolu se svými nejbližšími (méďa, čmelák a prasátko) relaxuji. Během svátku jsem se držel na uzdě. Přibral jsem jen 0,5kg . Hřešil jsem pouze na máminých neodolatelných perníčcích, které vždy zmizly z mísy cukroví jako první. Rozhodně více než jídlu jsem dával sportu. Téměř každý den byla nějaká turistika, běžky či bazén.

Vikiho občasník - zahájení běžkařské sezóny

Start dnešního závodu Ráztoka - Pustevny je až ve 12 takže to konečně vypadá, že se nebudeme nikam honit a vše bez problémů stihneme. Pohoda končí v 9hod. Taťka nadává, sedá do auta a jede se projet na chalupu do Skřípova pro nějaký zapomenutý díl mého běžkařského setu. Doma mezitím propuká obvyklá mela; balení, chystání jídla, oblékání. Na Ráztoce jsme v 11,30. Za mamku provedl registraci k závodu strejda, takže si jen může navléct číslo a jít na start.
Já s taťkou vybíhám po trase závodu napřed s vidinou být v cíli zhruba jako mamka. Knížecí cesta ještě není moc ušlapaná, sníh se boří a máme co dělat, abychom se vůbec sunuli kupředu. Už v autě jsem dal oběd, takže po prvním km upadám do poobědního hlubokého spánku. Ten nedokáží přerušit ani občasní hulákající fanoušci běžců, ani hodně nahlas nadávající strejda Libor, kterému moc nevoní bořící se sníh. Probouzím se 500m před Pustevnami zrovna v momentě, kdy kolem nás probíhá mamka. Na Pustevnách je sice dost zima, ale jinak azuro a bezvětří.


Nejvíce se mi však líbí lanovka, od které nemůžu odtrhnout oči. Z toho důvodu jedu dolů lanovkou s mamkou, zatímco taťka s vozíkem sjíždí po Knížecí.

A teď už konečně bude pohoda říkám si, ale není tomu tak, protože Mikuláš nepočká. Rychle vše balíme a jedeme směr Hýlov, hospůdka u Rašků. Tady se potkávám s Honzíkem, domorodkyní Evelínkou a dalšími vesměs staršími dětmi. Jakmile do hospody vstupují Mikuláš, čert a anděl a spouštím řev jako hrom. Evelínka s Honzíkem netrhají partu a řvou taky. Po chvíli se zklidňujeme a Mikuláš naděluje. Letos máme ještě my nesouvisle mluvící nadílku bez práce, na příští rok už se asi budeme muset našprtat nějakou básničku. Po Mikulášské nás zve Evelínka k sobě, což nemůžeme odmítnout. Uf, to zas byl náročný den.