21.8.
Cestou do kempu Babí hora zastavujeme v Hranicích na koupališti, kde se plácáme až do odpoledních hodin. Kemp je v chatkové oblasti kousek od městečka Hluk. Je v sice retro stylu, ale vše je uklizené, čisté a vypadá to, že to bude oáza klidu a pohody. Stavíme náš rodinný stan. Pomáhám se zabíjením kolíků a nahlas vzpomínám, jak nám loni při průtrži tekl přes předsíňku potok. „Ty jo slyšels ho, on si to pamatuje“ říká udiveně mamka taťkovi. Večer před spaním vůbec nevadí, že musím oželet televizního krtečka, protože ho mám 3x v knižní podobě. I přesto, že je mám prolistované a maminkou odvyprávěné snad tisíckrát, se u toho furt skvěle bavím.
22.8.
Dnes se chystáme na nejvyšší kopec Bílých Karpat. Výlet má být vzdálenostně krátký, profilově náročný a hlavně skoro celý ve stínu lesů. Auto necháváme uprostřed lesa a 4km sjíždíme do vesničky Vápenky, dáváme pauzu ve stylovém penzionu U černého potoka.
Mamka má v plánu, že mi zde dá oběd, to by tu ale nesmělo být jezírko s vodou. Po skoro hoďce v jezírku jsem vytažen. Mamka mě pak s jídlem nahání po různých dětských atrakcích a jídlo postupně mizí. Vyčerpán ulehám do vozíku. Můj vozík doznal další podstatné úpravy. Jelikož jsem trochu moc vyrostl, tak byl problém, když jsem v něm usnul, protože jsem byl zkroucený jak paragraf. Mě to zas až tak nevadilo, ale naši se na to nemohli koukat. V nynější spací úpravě mám sedadlo sklopené do zavazadlového prostoru a ležím jako v postýlce.
Z Vápenek nás čeká cca 10km stoupání na vrchol Velké Javořiny. Já si chráněn sítí proti hmyzu hezky spinkám. Rodiče potí krev a jsou obtěžování hejny much, jako krávy na pastvě. Mamka zkouší repelent, ale nezabírá. Pak přichází na zajímavou věc. Když stoupá rychlostí 6 km/h tak na ni sedá hromada much. Při zvýšení rychlosti na 8 km/h (což v některých úsecích není vůbec lehké) přestávají mouchy stíhat a je klid. Dovolenková cykloturistika se pro rodiče tímto okamžikem mění v docela tvrdý trénink.
Z vrcholu Javořiny kousek sjíždíme k Holubyho chatě, kde se probouzím a chvíli zde pobýváme. Poté zpět přes Javořinu dlouhým sjezdem k autu.
mapa
Odpoledne trávíme na koupališti v Hluku. Začalo mě bavit skákání do hluboké vody. Rodiče těšící se na to, že se budu brouzdat a oni na břehu popíjet a relaxovat, musí na střídačku fungovat a vytahovat mě z vody.
23.8.
Po ranním probuzení mě před stanem čeká překvapení, bazének s vodou. Rodičům se tímto podařilo zabít několik much jednou ranou. V bazénku si bez řečí odbývám čištění zubů a snídani a oni mají klid na přípravu věcí na dnešní výlet.
Auto dnes necháváme v obci Lopeník, abychom dobyli kopec stejného jména. Pod Mikulčiným vrchem děláme obědovou pauzu. Jdu si lehnout a naši bojují s nástrahami trati . Nejdříve je kamenitý sjezd do Lopenického sedla odkud je nutné můj koráb nějakou dobu tlačit do prudkého kopce.
Přes úzkou dřevěnou branku na pastvinu se musí mé vozítko přenést. Cesta dál pokračuje až k rozhledně na Velkém Lopeníku sjízdným terénem. Jakmile otevírám oči, čučím přímo na rozhlednu.
Okamžitě se deru z vozidla ven a rychle po schodech nahoru na „kláášnéé výhledy“. Po nějaké době strávené v příjemném chládku sjíždíme do výhně panující v podhůří a autem spěcháme na koupaliště do Hluku.
mapa
24.8.
Dnes se vydáváme na opačnou stranu od Bílých Karpat do kopců nazývaných Chřiby. V pekelném vedru necháváme auto v obci Buchlovice a bleskem ujíždíme do stínu lesů. První zastávkou jsou malinké, romantické lázně Smraďavka.
Kromě velmi pěkně zrekonstruovaného lázeňského domu a restaurace je zde rybník, který je přizpůsoben pro život vodních ptáků. Jsou tu pro ně ostrůvky, různá zákoutí s rákosím, dřevěné domečky se schůdky apod. takže není divu, že se jim tu líbí a je jich tady požehnaně. „Vůně“ pramenu tekoucího do rybníku mi objasňuje název lázní. Jdu si zdřímnout. Dlouhým stoupáním se parádními lesními cyklostezkami dostáváme až k hradu Buchlov.
Po rychlé prohlídce nádvoří a ještě rychlejší klobáse se vracíme do Buchlovic. Chceme ještě na chvíli zrelaxovat v prý krásném zámeckém parku, ale chtějí za to 40kč/os tak radši sedáme do auta a vracíme se zpět do kempu.
mapa
Dnes koupaliště v Hluku vynecháváme, protože naši správně usoudili, že v mém skákacím období nepotřebuji brouzdaliště s vodotrysky atd., ale bohatě mi postačí bazén v areálu kempu. V bazénu jsme sami a já skáču, skáču, skáču …
Končí to jako obvykle. Jsem s fialovými rty a drkotajícími zuby nedobrovolně odvlečen.
25.8.
Ráno nám nepraží do stanu slunce jako obvykle, ale je kupodivu pod mrakem, takže se rozhodujeme, že cestou domů uděláme cyklo výlet na rozhlednu Brdo v Chřibech. Zanedlouho jsou ale mraky pryč a opět panuje šílené vedro. Měníme plány. Nejprve si jdeme pořádně zaskákat do bazénu v kempu. Cestou domů navštěvujeme rozhlednu Maják ve Starém městě.
Do podvečerních se pak válíme na oblíbeném koupališti v Hranicích.
fotogalerie
