Dnes je v plánu to z Morávky hrnout ostře modré a dolů pak sjet mírnější cestou mimo značky. V místě, kde už je to ke Kotaři ani né kilák v podstatě po vrstevnici přichází taková smršť větru, krup a sněhu, že jsme v mžiku na kost promrzlí a volíme ústup. Dolů to místy taky není úplný med, protože naši tahouni musí prošlapávat stopu v hlubokém sněhu.
"15 km na běžkám nedám" říkám taťkovi. "Dobrá půjdeme dokud budeš moct a pak to otočíme" říká taťka. Hned po tom co nasazujeme běžky začíná debata o druhé světové a najednou jsme na nejvyšším bodě trasy kousek pod Malým Travným. Sjezd je pohodový za odměnu, jen ve dvou prudších úsecích musím aplikovat svůj patent tzv. jízdu dřepovou.
Na Morávce 10°C a po sněhu ani památky. Stačí ale nabrat pár výškových metrů vydrápáním se na sjezdovku Sviňorky a je bílo. Mírně stoupající cestou pod Travným pak nabíráme další metry a množství sněhu a až je ho dost začínají sněhovánky. Dolů k hrázi přehrady je to pak za vydatného přispění tažného skotu báječná jízda.
Uhodili mrazy tak jsme na nejoblíbenějším bobovacím kopci naší oblasti Hruška hillu vybudovali klouzačku. Ve večerních hodinách lijeme jeden kýbl za druhým, aby se vytvořil základ. Druhý den plochu dorovnáváme mokrým hadrem. Nakonec nastupuje čistící četa, aby dílo finalizovala. A pak už jde do akce široká veřejnost čili hromada dětí. Že se z klouzačky stává hit, svědčí to, že velká většina bobů odpočívá na odstavném parkovišti a všichni hoblují zadky a jiné části těla. Při pohledu na odstavené boby se nabízí trochu pozměněná hláška z Pelíšků "tak a teď nebudou mít výrobci bobů co žrát" ;-)
Stopa kousek za domem je obzvlášť v posledních letech vzácnost. Vždycky vydrží jen třeba dva dny nebo celou sezónu nic. Uvidíme jak to bude letos.
Na Mexiko busem, kousek do kopce do lázní a dlouhý sjezd do Dolní Lhoty. Náš Decathlon dvojbob je super. Vypadá to, že jen tak lehce nejde zničit. Další výhoda je, že když na Valinku přijde únava může si na něm celkem pohodlně schrupnout.
Už ho nemáme jen na horách nebo na papíře ale už i na kopečku na zahradě :-)
V Komorní Lhotce na parkovišti už není místo, no to dneska bude. A taky že jo. Na trase přes Kotař a Ropičku, kde jsme běžně potkali 30 lidí za den jich potkáváme možná 200. Nic proti lidem, co mají dělat doma že, ale např. partička teenagerů v keckách a se řvoucím reprákem to už je fakt moc. Už je to holt rozlezlé nejen po Pustevnách, Lysé apod. ale asi i všude, kde jsou turistické značky. Pokud chce mít člověk v době lockdownu na horách klid tak zřejmě nezbývá než vyrazit po neznačených. Předlouhý sjezd z Ropičky ale jako vždy paráda.
Po delší době si dáváme oblíbenou trasu z Metylovic na Ondřejník. U chaty s okýnkem to i přesto, že není víkend celkem žije tzn. o víkendu tu určo nepolezeme . Né, že bychom se báli rýmečky. Spíše nechceme potkávat ty divné lidi, kteří se teď ve velkém pohybují po horách jen proto, že jim zavřely jejich oblíbené cíle.
Podobně jako na včerejší Prašivé. Skoro žádní lidé, sníh už není tak mokrý čili bez sněhuláka, ale za to s houpačkou a kolotočem a samozřejmě několika km bobo sešupem.
