Vikiho občasník - makáme na chalupě

 To máte vykopat, vložit, namíchat, zabetonovat, osekat , natřít, vyvrtat, přišroubovat ... skřipovská mise byla úspěšná.

novinky konValinky - malování ve školce

 Takto mě vidí kamarádi a naopak.

Karolínka v mém podání

 

Já v podání Karolínky

Já v podání Ondry

novinky konValinky - Jeseníky, Šerák, Švýcárna

 V pátek si bereme ve školce, škole a práci volňáska a jedeme do Karlovy Studánky odkud se busem přesunujeme do Bělé p. Pradědem. Cca po 10 metrech pochodu děláme první přestávku ;-) Po dobrém obědě si přímo v hospodě dávám šlofíka a může se vyrazit. Čeká nás 10 km s 800m převýšením. Od vyšších poloh jdeme v mlze z občasným drobným a hustým deštěm. Před večeří jsme v dnešním cíli chatě Šerák a právě v tu dobu z Bělé vychází další skupina Juřínci a Škráčci ( bez Kačky a Péti - nemoc). Druhá skupina přichází na čelovky až za tmy. Večer probíhá bujará akce s relaxem v koupacím sudu. 

Ráno opět mlha, že by se dala krájet. Můj nosič vypadá nějak pomačkaně, ale nese celkem slušně. Jsme trochu popředu před ostatními a během cesty se postupně převtělujeme do berušek, ještěrek, papoušků apod. Obzor se otvírá jen na chvíli a to zrovna u kamenného okna, čili krása. Na Červenohorském sedle dáváme oběd a čekáme na zbytek výpravy. Na sedle to žije, protože tu zrovna probíhá Beertreking.

Ze sedla již pokračujeme všichni pohromadě. Na hřebeni jak jinak než mlha a sem tam drobný deštík. Ale právě toho počasí dodává, zejména v místech rašelinišť kolem Jezerníku, zajímavou a krásnou atmosféru. Cestou na můj popud vytahujeme z jezírka malého topícího se motýlka, který pak dalších několik km putuje s námi aby jsme mu nakonec našli suché místo pod hříbkem. Z mlhy se vynořuje Švýcárna. Vítá nás majitelka paní Renáta a velkým nalévá šnaps zvaný "borůvkový sen". Kolem devíti, zrovna když odcházím spát vypadává na dlouhé hodiny proud, ale prý to neva neb bečka je natlakovaná dostatečně.

Ráno se vydáváme  do zimy a samozřejmě mlhy, že. Opět je to ale absolutní jesenická romantika ještě umocněná tím, že až do Karlovky nepotkáváme živáčka. No ono na "top secret" trase kudy jdeme se moc lidí nepotká ani za pěkného počasí. 

FOTOGALERIE

 

     

Vikiho občasník - Black Hill

 Letošní akce na Blackhillu byla trochu komornější než minule, ale i tak se náramně povedla. Švýcarskou vlajku jsem nevyráběl nadarmo, protože nahlášený účastník curyšský strejda Vladan dorazil. Jeho nadšení bylo velké a ještě se zintezivnilo poté co si dal steaka od našeho dvorního kuchaře strejdy Peťana. No a jak mistr dokončil guláš, nadšení  zahraničního účastníka nebralo mezí. Guláš postupem času chutná lépe a lépe a pátá půlnoční porce prý byla excelentní. Letos na noc zůstávala i Valinka a musím říct, že po celou dobu akce byla suprovní. V noci sice měla půlhodinové řvací okénko, ale za to chuděrka nemůže, protože růstový sprint nohou prostě bolí jako čert. Program byl pestrý. Nejdříve práce - stavba stanů, příprava dřeva, rozdělání ohně. Pak zábava - výroba piTomio terčů, trefování piTomia z praku či luku, fotbálek, bojovka s papírovými koulemi. Vrcholem celé akce ovšem byl noční průzkum břidlicové štoly. Skvělou atmosféru mu dodávaly louče vyrobené strejdou Péťou. Škoda, že kvůli studijním povinnostem nemohl na noc zůstat strejda Dušan s Domčou a taky Kačka. Ať žije BLACKHILL!!!

FOTOGALERIE

 

Vikiho občasník - piknik na palkovické hroudě

 Příští rok už bude hospodaření na části pozemku, kterou dosud obdělávalo "JZD", v naší režii resp. v režii strejdy Víti, který to má co by kamenem dohodil. My určitě rádi přiložíme ruku k dílu.

  

novinky konValinky - bloudění v kukuřici

 Před vyhlašováním výsledků Heroes v Hradci máme chvíli čas tak navštěvujeme kukuřičné bludiště v Opavě. Všechny cedulky s čísly se mi daří najít, tajenku vyluštit a získávám drobnou odměnu. Dospěláckou verzi po malé nápovědě úspěšně dokončuje pouze Viki. Spokojení jsme, ale všichni, protože nás pět do bludiště vlezlo a pět i vylezlo ;-)

  

Heroes race

 Loni nebyl kvůli Covidu, předloni jsem měl v háji záda, takže stojím na startu mé srdcovky až dnes.

 Start s 25kg vojenským báglem na zádech a hned náraz do hradby těl amerických fotbalistů Steelers. Po 500m a odložení báglu jsem dost hluboko ve startovním poli (i nějaké ty dívčiny přede mnou), ale klídek, ojetý diesel se holt rozbíhá pomaleji. Pod ostnáčem zkrápěném vodou z hasičských hadic hlásí někdo plazící se za mnou, že našel čip. A sakra zrovna je to ten můj. Pak jedna překážka za druhou. Vysokou vlnu podceňuji a vybíhám až na druhý pokus, monkey bar je celkem namáhavý a už je tu první díl Moravice. Splavem dolů až k mostu. Na louce další překážky a začíná mé oblíbené dlouhé stoupání po šutrech korytem vyschlého potoka. Tady dávám definitivní zářez nejen Márovi, ale i dvěma hochům z kategorie "za zenitem", tedy té mé. Na vrcholu kopce si dobíhám v pořadí třetího a spolu pak pokračujeme stylem on mi cukne na překážce já si ho pak postupně doběhnu. V zámeckém parku trochu bloudíme a taky zjišťuji, že se oproti min. ročníkům měnila trať. Přichází dva, naštěstí jen desetiangličákové, tresty za nezapíchnutí nožů do špalku a netrefení pneu na kůl, který je letos sakra daleko. Po přebrodění rybníku začíná dlouhé stoupání na Kalvárku, během kterého se loučím s mladíkem, který mi dosud dělal společnost. Na vrcholu Kalvárky hned za sebou tři přelezy stěn a s pořádnou tepovkou střelba ze vzduchovky. Zadržení dechu a cink. S výkřikem "p-čo jóóó" si nechávám svázat ruce a hrnu to dolů. Při vracečce na Kalvárku s kládou na zádech je  druhý na dostřel, ale je mi jasné, že s množstvím překážek, které jsou před cílem to neklapne a budu rád, když udržím borce za sebou. 200m během ve tmě s ohnutými zády po kotníky ve vodě se ocitám v centru Hradce, ale žádný výlez z vody jako v minulosti, ale hezky korytem ještě o 200m dále. Další a další překážky, šplh po laně na most , na kterém mi usilovně fandí má milovaná rodina a hurá na poslední překážky před cílem. Z novinky zvané rybí schůdky mám celkem respekt. Jde o to pověsit se na hrazdu, s ní vyskočit o patro výše a tak několikrát. Jde to naprosto v pohodě. Z poslední překážky mám ještě větší respekt, protože jsem ji už dvakrát nedal a jednou jsem tak přišel 100m před cílem o vítězství. Vidím, že oběhnout trestný, možná jen 70 metrový, hendikep za její nesplnění by bylo podstatně rychlejší, ale borec za mnou je v bezpečné vzdálenosti tak jdu na to. Vzepřu se mezi dvě svislé stěny a velmi pomalu se snažím posunovat vpřed. Jde to, ale trávím tam celou věčnost a hoch za mnou mezitím taky nalézá do překážky. Jóóó mám to, už jen výklus do cíle. Ještě se pro jistotu ohlížím a vidím, že borec je kousek za mnou a sprintuje. Kurňa na stará kolena ještě 50 m sprint s plynem na podlaze ;-)

 Heroes opět nezkamal. Překážky silové, technické, "na náhodu", trasa běhu krásná, vody dostatek, hodinky mi naměřily 11,5 km/460m. Jasně, více mi to vyhovovalo v minulosti, kdy bylo stejné množství překážek rozmístěno na 16 km a převýšení bylo vyšší, ale jelikož byla zrušena kratší 7 km trasa, je krok pořadatelů ke kompromisu celkem jasný. Den po závodě, když bolí každý sval dodřeného těla si říkám se už na to seru ...hmmm tak příští rok na startu ;-)

  

VÝSLEDKY