Jdeme bobovat na Skalku. Na Smyčce zrovna startuje tramvaj tak hup do ní, že se jednu zastávku svezem. Mezitím telefon strejdy Máry, že na Skalce berou kilo za bobaře, tak pokračujeme až do Zátiší a hurá na Vaňkáč. Tady to žije naplno, což je vzhledem k tomu, že jsou sjezdovky kvůli Covidu zavřené, celkem absurdní. Zase jedno z opatření, které se těm, ehm, no prostě těm co nám vládnou moc nepovedlo ;-)
Na druhou průzkumnou výpravu bývalých břidlicových dolů se vydávám pouze se Škračkos komandem, páč našim přijeli Pražáci a věnují se jim. Už se těším jak se na jaře v Džakartkách odehraje bitva.
Už jsme si zvykli, že bílé Vánoce jsou už jen ve vzpomínkách našich rodičů. Letos ani nevykouklo sluníčko, naopak je sychravo a přeháňky, což všechny kromě nás a Munkovic od procházky porubským lesem odrazuje. Na Myslivně to přesto žije. Hezky si poradili s prodejem svařáku, který dávají do malinké petky opatřené štítkem, že doporučují konzumovat až doma ;-)
Na večeři je u nás babi Jáša. Valinka ještě netuší jak to s Ježíškem skutečně je a to je dobře. Všichni si tak vánoční atmosféru více užíváme a naši samozřejmě srovnávají jaké to bylo, když jsem na Ježíška čekal já.
Po rozdání dárků přichází na návštěvu babi Eva a děda Věrek. Letos jsem si pro hosty místo kultury připravil přednášku a tom jak se vyrábí animovaný film. Na závěr přítomným pouštím tři krátké díly mého filmu Titanic.
Dole pod fotkami je na ukázku krátký film z mého studia "Animak man", kde si zahrály dárky, které mi letos přinesl Ježíšek, konkrétně lehký tank Renault FT-17 a střední tank PANZER III.
Den před Štědrým dnem se každoročně chodíme kouknout na Ostravu z vyhlídkové plošiny radnice s procházkou na Masarykáč nebo na hrad na výstavu betlémů. Letos zvyky měníme a za svitu čelovek vyrážíme na druhý nejvyšší ostravský kopec haldu Emu. Z vrcholu je zářící Ostrava taky krásná a myslím, že jsme tímto založili novou tradici.
Bráška je s turisťákem na výpravě, my se rozhodujeme si trochu zalyžovat. Loni už první pár minutový pokus byl.
V sobotu jdeme pěšo na Skalku a zpět Skalkabusem.
V neděli tramvají pak pěšo přes Horní Lhotu a tramvají domů.
Za oba dny dohromady 30 minut lyžování, což je slušné. Dá se říct, že už to celkem umím ;-)
Místo tradiční výpravy z Bílé přes Bobek na Masaryčku letos zařazujeme novinku Kusalíno. Chata KČT se nachází na hřebeni mezi Vsetínem a Vsackým Cábem. Jak už to tak chodí k chatě nejdeme přímou cestou, ale nejprve kousek vsetínským MHD, pak na konec údolí, výšvihem na hřeben a po něm k chatě. Elektřina je, voda jen z nedaleké studánky. Tupými nástroji se nám daří připravit dřevo a po dvou hoďkách intenzivního topení je v chatě příjemně. Blbne se, hrají se hry, je tu i malířský koutek.
Večer za svitu čelovek přichází Peťa a Peťa. Chvíli poté to na plotně začíná bublat a všude se line vůně gulášku z jelena. Já si tentokrát nedávám, ale dle výrazu otce soudím, že se muselo jednat o delikatesu. Jasně je to asi pochoutka, ale kvůli toho není nutno sežrat tři porce, přežrat se až to leze z uší a ráno trávit v předklonu před chatou ;-)
Druhý den pokračujeme po hřebeni a sestupujeme zpět do Vsetína.
