Vikiho občasník - Velký Javorník

 Druhý den podzimních prázdnin a mamčiny dovky využíváme k rychlému švihu na oblíbený kopeček.

Vikiho občasník - orienťák v Běláku

 V Bělském lese je instalovaný tzv. areál pevných kontrol sloužící pro trénink orientačního běhu, ale taky pro ty co si chtějí orienťák vyzkoušet. Na startu si stačí vzít mapu a pak už se jen toulat. S mamkou jsme to pojali vycházkově a poznali dosud neznámá zákoutí Běláku.

novinky konValinky - Vikštejn

V kulisách hradu a nádherných podzimních barev jsme strávili celý den. Schovka, hoňka, houpačka, průzkum hradeb i podzemí, opékání buřtů, prostě značka ideál. Odpo se na kole přiřítila maminka a téměř za tmy jsme se rozjeli do svých domovů.   

Vikiho občasník - pouštění draka

Družinovka s draky byla velmi fyzicky náročná. Dostat draka na nebe bylo v absolutním bezvětří možné pouze za vynaložení maximálního běžeckého úsilí, které ještě navíc ztěžovalo čerstvě poorané pole. Dřina ale byla korunována úspěchem a naše nová medúza si nás na chvilku shůry prohlédla.

  

novinky konValinky - Vysutý vodopád

 Na jarním putování k vodopádu jsme si říkali, že to určitě bude hezké i na podzim, kdy příroda hraje barvami.  Předpoklady se potvrzují a barvičky jsou úžasné. Po srážkově vydatném období vodopád dokonce teče. Cestou potkáváme mloka. Dávám si díky němu malý taneček, protože mi ten malý prevít rukávem zalézá pod mikinu. 

 

novinky konValinky - Hošťálky

 

V nádherném podzimním počasí jsme se vydali prozkoumat nové hřiště s pump track dráhou u rozhledny v Hošťálkovicích. Cestou zpět jsme to proložili stromolezeckým tréninkem v úžasně zbarveném třebovickém parku.  

Chlapi sobě

Trasa: Čeladná - Stolová - Č.Mlýn - Martiňák - H.Bečva - Koltová - Bumbálka - Konečná - Doroťanka - Bílý Kříž - Grúň - Šance- Ostravice - Frýdlant - FM - Ostrava

Spousta potu, výškových metrů, piva a hlavně legrace ... prostě "Chlapi sobě". 

 

OCR sezóna

                           

Letošní sezóna byla se známých důvodů na závodění velmi hubená. Na jaře jen dva hladké závody, ty překážkové, které mám momentálně nejradši byly buď zrušeny nebo přeloženy. Motivace běhat něco v rychlejším tempu nebo nedej bože nějaké intervaly samozřejmě žádná. Navíc bolely kolena, takže chuť k běhu opadla ještě více a měsíční „objem“ spadl na 100 km. O prázdninách bylo pár horských dovolených, kde by byl hřích ráno za rozbřesku nevyběhnout, čímž to v červenci a srpnu hodilo kolem 200 km.   

                               

 GEROY Frýdlant n. Ostravicí

Když jsem viděl na FB pár dní před startem mapku závodu, byl jsem trochu zklamán. Čekal jsem, že když Geroy zavítá do hor budou i nějaké kopečky. Přihlašuji se do nově zavedené kategorie Elite. Jo vím, jsem starý cip, ale mě to prostě zatím v kategorii veteránů moc nebaví. Elite na Geroy startuje až úplně nakonec, kdy už je trať rozbitá a překážky mokré a zablácené. Markét odjela směr Tatry, takže mám s sebou i ratolesti. Strategicky jim dělám stanoviště cca km od cíle u přeskoku šikmé stěny, kde je zároveň i dětské hřiště. Pozorujeme závodníky co jsou už na trati jak překážku překonávají. Docela mě překvapuje, kolik mladých a osvalených hochů má s touto jednoduchou překážkou problémy. Vrcholem je, když přibíhá 75 letý Dědek Beskydský a říká slečně co tu dohlíží jestli může udělat náhradní trest páč ho bolí koleno. Ona, že jo. Dědek dělá pět kliků na jedné ruce a mi padá čelist ... 

A je tu start. Pár překážek, přebrodění Ostravice, kurňa co to. Motor jako by nechápal, co po něm chci. Prostě si odvykl a do vyšších otáček se mu nechce. Překážky jsou pestré, ale jednoduché. V jednom místě možná mou nepozorností sbíhám z trati a trochu kufruju. Moc fajn je mít na trati své povzbuzující miláčky. Těsně před cílem pár sekund váhám, než vložím ruku do otvoru s elektřinou, abych vytáhnul účastnickou medaili. Škoda váhání, protože posléze zjišťuji, že jsem celkově třetí o sekundu za druhým.

VÝSLEDKY

                                         

GEROY Přerov

Po nic moc pocitu ze závodu z Frýdlantu jsem zvědavý, co se bude dít v Přerově. Zase místo veterána kategorie elite tzn. start až na konci startovního pole a dost času na rekognoskaci terénu. Můj kouč Viki jede na kolobce, já se rozklusávám, u překážek zastavujeme a chytří jak rádia diskutujeme, jak ji nejlépe překonat. Startuji zde už potřetí, takže víceméně vím, co čekat. Překážky tím, že jsou lehké, jdou zase jako po másle. Bečvu možná sedmkrát brodíme tam a zpět. 150 m plavání v přírodním jezírku kvůli zákazu hygieny letos vynechali. V nejhlubším brodu Bečvy si nechtěně dávám doušek vody, když kouči předvádím jak ji nejefektivněji překonat. Naštěstí se závod koná o den dříve, než Přerovem proteče voda obohacená o kyanid. Pocit z běhu už je o poznání lepší než před týdnem a po dvou druhých místech se mi zde daří sesadit z trůnu vítěze všech předchozích ročníků Ivoše V. 

VÝSLEDKY

článek Přerovský Deník

report TV Přerov

                                                       

EXCALIBUR Helfštýn 

Zazávodit si v kulisách hradu a zároveň to spojit s rodinným výletem zní dobře. Na poslední chvíli se přihlašuji což opět znamená start na konci startovní listiny, zablácené překážky, obíhání závodníků startujících dříve, možné čekání na překážkách apod. Závod ze série Excalibour jsem šel před pár lety na motokrosové trati ve Vranově a vzpomínám si, že překážky nebyly úplná pohoda, že jsem myslím tři nedal a musel dělat tresty ( angličáky, raky ) .

 Start je přímo v hradu a hned ručkovací překážka ježek v kleci. Nošení pytle s pískem a opouštím hrad. Začíná exponovaný , místy blátivý, terén a sem tam nějaká překážka. V první části se většinou velmi prudce sbíhá a cítím se jak ryba ve vodě. Předbíhám lidi, ale na žádné z překážek nemusím čekat. Překážky jsou pestré, u některých nutno zapojit hlavu, aby ji člověk dobře chytnul a nespadnul. Plazení pod ostnáčem smradlavou bažinou nemůže chybět. Při 25m plavání se jako ryba necítím, protože mě chce se z té studené vody trefit šlak. Sbíháme až dolů k Bečvě, abychom se pak v druhé části závodu mohli škrábat zpět nahoru a dobývat hrad. V cestě stojí spousta dalších krásných překážek a ruce dostávají záhul. Bohužel netrefuji oštěp tzn. trest 20 angličáků. Přes hradní bránu návrat zpět do hradu, dvě ručkovací překážky a necelých 10 km s téměř 500 m převýšení mám za sebou. 

Tento závod se pořadatelům náramně povedl, hrozně moc mě to bavilo a vůbec nechápu jak jsem si  mohl pohrávat s myšlenkou, že překážkové běhy pověsím na hřebík. Druhé místo celkově ( první v dědcích ) mě v o dost lepší konkurenci než na Geroyi příjemně překvapuje.

Doufám, že brzy panikademie skončí a v příští sezóně si na překážkových bězích zase pořádně zablbneme. 

VÝSLEDKY