neděle 20. května 2012

Vikiho občasník - hudební vystoupení

Zhruba dva roky již navštěvuji hudební školičku Yamaha. Na hodinách prý patřím k výborným žákům tzn. že nevydávám jiné zvuky než mám, nepobíhám po učebně, nevztekám se, nepláču (až na jednu píseň, která mě vždycky dojme), řečeno školním slangem jsem šprt.

 Veřejné vystoupení na ranči v Hlučíně má být ukázkou toho co jsme se naučili. Vzhledem k výše uvedenému by se mohlo zdát, že to pro mě nebude problém. Rodiče, po zkušenostech z (ne)účastí na různých hromadných dětských akcích, moc optimističtí nejsou, nicméně mě navlíkají do žlutého teamového dresu. Papírovou čelenku s hvězdou mi na hlavu ani nezkoušejí dávat. Na pódium jsem nesen maminkou. Pláču, kopu a vztekám se. Maminka doufá, že až začne hudba, tak se uklidním a půjde to. Začíná hudba, vrhám hudebním nástrojem maracasem směrem k publiku a záhy jsem vyveden. Mí spolužáci dokončují vystoupení na výbornou. Čekám negativní reakci rodičů, ale vidím, že mají ze všeho spíše srandu … prý bude na besedách nač vzpomínat.




Jsem prostě zatím sólokapr, který je rád stranou davu nejlépe někde u řeky, rybníku, vodotrysku apod.


úterý 8. května 2012

Vikiho občasník - trojka na krku



Dle oficiálních pouček už nejsem batole. Vstup do další životní fáze zvané „předškolní věk“ slavím se svými nejbližšími.

Stejně jako minule a předminule se to prý s množstvím dárků nebude přehánět a stejně jako minule a předminule se to přehání a dostávám jich hromadu.

Předloni jsem slavil s angínou, loni jsem dostal horečku během oslav a nakonec si poležel týden v nemocnici. S obavami se očekává, co bude letos. Ke konci pařby začínám nějak hajcovat a teploměr to potvrzuje. Hmm, letos šnůru narozeninové nemocnosti nepřeruším.

Jedinou změnou oproti min. letům je tedy asi jen to, že mi můj narozeninový dort v rámci úsporných opatření vytvořili rodiče.



Tímto mamince končí mateřská a mě začíná vstávání v 6hod ráno do jeslí. Kombinace jesle – chalupa – dovolená bude pokračovat až do září, kdy nastupuji do školky.