V pátek po škole hážu aktovku do kouta nahazuji batoh a stejdovým bavorákem vyrážíme směr Strečno. Původní plán jet vlakem je kvůli výlukám na trati za Čadcou a nemožnosti stihnout přestup v Žilině neuskutečnitelný. Strejda Dušan s Domčou vyjíždějí už dříve tak, aby na chatu došli ještě za světla. Né že by se báli tmy, ale teta Denda si na netu přečetla o medvědech v této oblasti žijících a jít na čelovky jim prostě nepovolila. My už za tmy přecházíme v Nezbudské Lúčce lávku přes Váh a na čelovky se vydáváme na 7km / 700m pochod na chatu pod Suchým.
V sobotu na nás čeká sice jen 12km / 1000m , ale protože je to místy po skalkách a v šutru, tak mapy ukazují, že se bude jednat o 6 hodin zábavy. No jo to ale zřejmě nepočítají s tím, že šutr bude pokrytý sněhem. Bílá tma, která panuje v podstatě celý den je pro mě celkem fajn, alespoň nevidím co je pode mnou. Horší je to ze silným větrem v oblasti Malého Kriváně a Pekelníka. Stačí chvíli zastavit a jsme na kost. No ještě, že jsou vidět náznaky stop několika lidí co šli v protisměru. Tyčové značení totiž chybí a orientace by tak byla hodně obtížná. Nálada je ale výborná a konečně si vychutnáváme Velký Kriváň, který je obvykle z důvodu nedaleké lanovky obsypán lidmi, úplně bez lidí. No na vychutnávání není kvůli možnému omrznutí moc čas a radši rychle spěcháme na chatu pod Chlebom. Ta prošla před rokem rekonstrukcí a je to luxusní stylovka. Večer fandíme mým oblíbeným Frantíkům ve fotbale a nocujeme na pětihvězdičkovém povale.
V neděli hned po rozbřesku si dává taťka 2km klusík na vrchol Chlebu. Těsně pod vrcholem se mlha rozestupuje a otevírají se úžasné pohledy do všech stran. Na vrcholu je navíc borec co si dělá kávičku a zve na ni i taťku. Prý zážitek, na který taťka nikdy nezapomene. Po snídani nás čeká 9km sešup do Šutova, s krásnými panoramatickými výhledy. Jo nesmím zapomenout na úžasný 38 metrů vysoký Šutovský vodopád. Z Šutova se vracíme vlakem do výchozího bodu Nezbudské lůčky.
Strejda Peťan 😇 alias Kiwi 🥝 to opět skvěle naplánoval a zorganizoval 🙏.
