11.6. Heroes race - Hradec n. Moravicí
Srdcovka v nádherné přírodě. Start s 25 kg batohem, takže jsem ze začátku v hloubi pole. Už po pár překážkách v úvodním kilometru zůstaváme vepředu sami s Márou a říkáme si "že by to bylo dnes až tak zadarmo?" . Padám z překážky ( dvě zdi proti sobě ) dělám 20 angličáků a Mára mizí. Na třetím km však přichází Márovo neoblíbené a hlavně předlouhé stoupání korytem vyschlého potoka. Mažu si ho na chleba a mizím. Překážky jdou jako po másle. Jakmile odhazuji kládu pod Kalvárií a vidím, že Mára ještě nedorazil, přepínám do kochacího módu, protože to bych musel být na zbývajícícjh překážkách totálně out, abych byl ještě dostižen. Bohužel nedávám vysokou zeď před cílem, ale i přes 20 anglánů je rezerva dostatečná a můžu si užít cílovou rovinku ruku v ruce s Vikim a Valinkou. Z výsledků pak vidím, že na druhém místě nakonec není Mára, ale Ivoš Vrba startující z druhé vlny. Holt kochání příště nebrat, ale tvrdě až do konce. No ale upřímně musím říct, že letošní konkurence nebyla jako loni, kdy ocr fosílie neměla šanci.
13.8. Maj day - Vendryně
Závod dvojic, náročný kopcovitý terén, pestré překážky, plavčo v popílkovém sračkovém jezeře, řeka Olza, hodně baga a letos dokonce i sníh. S kým jiným než Márou si na startu nazouváme jedny běžky a společně ukrajujeme první metry závodu. Hned na to skok do kontejneru s vodou a potápění pro hokejové puky. Některé překážky mají fakt vymazlené. Na té vědomostní to Máro zachraňuje, já bych šel na anglány. V běhu do kopce se to snažím vylepšit tím, že Máru před sebou lehce tlačím ( kvůli následkům zranění může Mára trénovat běh jen minimálně). V cíli jsme stejně jako loni druzí. Necelé tři minutky za kluky z Edgaru a 7 minut před třetím. Jsme vlakem, vyhlášení za několik hodin, pivo od Koníčka na čepu ... no to bude dnes ještě zajímavé. A taky, že ano. Když se druhý den probouzím na gauči u Máry v obýváku, bolí nejen svaly rozsekané závodem.
3.12. Taxis Gladiátor race - Pardubice
Neděle před závodem. Hlava bolí jak střep. Že by kocovina z pátečního ( chata pod Suchým ) a sobotního ( chata pod Chlebom ) večírku? Nikoliv. Opět ucpané "oblíbené" vedlejší dutiny. V pondělí z práce už nejedu na kole, v úterý dokonce cestuji potupně autem. Nasazuji všechny doufám povolené prostředky: zázvor, tymián, stoptusin, sinupred, nasivin, paralen. V pátek můj kouč Viki vyhodnocuje, že vypadám dobře, tak se jede. Noc před závodem pokrývá pardubické dostihové závodiště sníh. Startuje se po 12ks z boxů pro koně, prostě jako při pardubické. Na Nasivin, který si chci před startem stříknout do rypáku, abych zlepšil průchodnost dutin, samozřejmě zapomínám. Jdu cca v sedmé vlně. Běží se mi pocitově celkem fajn, ze dvou překážek padám ( uklouznutí ) za což musím udělat trestné kolečko ( běh po čtyřech a žabáky) . Nejtěžší je pro mě překážka kdy musím táhnout oranicí kovovou bránu co se používá za traktor. Při mé tělesné konstituci je to masakr. Největší botu dělám na své parádní disciplíně chůdách. Propadají se do měkké země a navíc jsou namrzlé, takže opakovaně padám a vracím se tvrdohlavě furt na start a zkouším znova. Po pátém pokusu jdu stejně na trestné kolo ( káčáky ) a nechávám tak na této překážce zbytečné 3 minuty. V cíli je z toho až 22.místo (3.v kat). To Mára je dnes jiná liga. Celkově bere brambory ( 2.v kat.).
