čtvrtek 17. února 2011

Vikiho občasník - začátek roku 11

Z hlediska cestovatelských aktivit to byl nejslabší úvod roku, co jsem kdy zažil. Důvodem byly nemoci ale i technické závady.

V.Javorník

8.1. Nový rok začíná slibně výletem na Velký Javorník. Není téměř sníh, proto jdeme pěšky. Navíc jde se mnou i kámoš Honzík, takže je veselo.


totální únava

mapa

garmin


15.1. Velký Javorník je prvním vrcholem závodu B7 na jehož letošní ročník se už mí pobláznění rodiče dobrovolně přihlásili. Posledním a zároveň cílovým vrcholem je kopec Javorový, na který se dnes chystáme. Ze čtvrteční pařby u Mátyho se nějak nemůžu vzpamatovat. Mamka to včas odhaluje, vráží mi ho tam a nikam se nejede. S 38°C se chodit po horách není dobré. Později se dozvídám, že čtvrteční večírek neustáli ani Máty a Adámek.

22.-23.1. Nemoc je pryč, ale mám ještě naordinován klídek. Víkend je ve znamení „džemování“ na nízkých tepech po nejbližším okolí – Myslivna, kolem řeky Opavy.

29.1. Dnes konečně dáme ten Javorový . Hlavně se těším na jízdu dolů lanovkou. Jsme připraveni k odjezdu, dáváme tel. znamení babi a dědovi, že už můžou sejít a přiskočit k nám. Autu se na hory nechce. No ono se mu nechce ani od baráku. Znovu telefon babi a dědovi. Po nějaké době nás děda nabírá autem. Časově bychom to už nestíhali, proto jedeme jen do Čavisova odkud se vydáváme směr Klimkovice naším oblíbeným údolím říčky Polančice. Je to tu romantika, meandry říčky, dřevěné mostky. Romantika končí u dálničního tunelu pod Hýlovem odkud stoupáme na jídlo do penzionu U hasičů, pak přes lázně zpět k autu.

5.2. Dnešek je ve znamení cestování dopravními prostředky. Prvním je autobus č. 54 na Svinov. Z otevírání dveří jsem nadšen. Mé nadšení ale nezdílejí rodiče. Kauflandoví a Lídloví spolucestující nejsou jejich krevní skupina. Druhý dopravní prostředek je Elefant - moderní, čistá vlaková souprava. Škoda, že vystupujeme už ve Štítině. Odtud jdeme do Zátiší a Dolní Lhoty. Po zastávce v restauraci na hřišti jedeme tramvají domů. Na Hlavní třídě se nedobrovolně rozdělujeme na dvě skupiny. Na naší výstupní zastávce je už taťka s babi venku z tramvaje, zatímco mamka se mnou na klíně se pokouší vstát a nejde jí to. „Alíííí“ volá mami. Taťka skáče do tramvaje, bere mě do náruče, hop ven, dveře se zavírají a tramvaj odjíždí. Já říkám papa mami a mávám. Taťka a babi se můžou utlouct smíchy. Děda v tramvaji bojuje s přezkou batohu, která mamku upoutala k sedadlu.

se Zátiší

mapa

garmin

6.2. Sviňa auto zase nejede. Přitom ve všední dny normálně jelo. Jdeme pěšky na Hýlov.

7.2. Jdu do Hošťálkovic navštívit kamarádku Marušku. Moc zábavy s ní ale zatím není, konverzace taky vázne. Asi je to tím, že je na světě teprve od prosince. Doufám, že na čokoládové skvrny, které se objevily na béžové sedačce bude tetě Karin stačit čistící prostředek a né nůžky. Taky doufám, že mě ještě někdy pozve na návštěvu.

13.2. V týdnu se mamce objevuje voda v koleně. Kamarád Mudr. Koudy mamku vody zbavuje, ale přesto to ještě není na hory. Chceme se kousek přesunout autem ať máme zase nějakou změnu, ale je víkend a auto zase nejede. Jdeme klasiku. Pěšky na Hýlov, oběd v lázeňské restauraci, domů autobusem.